Očima nové členky klubu
V roce 2009 jsem vstoupila do další etapy svého života a to je bohapusté užívání si důchodového věku. Užívala jsem si, ale zjistila jsem, že by bylo lepší své zájmy sdílet s více lidmi. Rok 2014 mě dal dohromady s ženami z Klubu seniorů staré Stodůlky, které znám ze svého raného mládí ze stodůleckých plesů, zábav a hromadných dovolených v jižních Čechách. Při každotýdenních setkáváních v centru Lukáš jsem dostala „injekci“ formou dobré zábavy, vtípků, písniček atd. Také jsem se přesvědčila o tom, že my, ženské, prostě nestárneme. Stále si dokážeme dělat legraci jak sami ze sebe, tak z těch druhých. A ty to přijímají s nonšalancí k věku příslušnou. Samozřejmě se jenom nebavíme, ale také děláme něco pro to, abychom se mohly ještě jakž takž hýbat nebo dokonce tančit. Chodíme pravidelně cvičit, plavat a jezdíme na výlety. Kromě těchto aktivit tyto dámy s nebývalým temperamentem každoročně pořádají dětský karneval.
Ještě se vrátím k výše uvedeným výletům. Jezdíme jak na jednodenní, poznávací, ale též na víkendové výlety do jižních Čech. Předem se domlouváme, v jakém stylu se bude ten či onen víkend odehrávat. No prostě starostodůlačky jsou ženské, které se dovedou bavit, ať už mají jakékoli zdravotní problémy nebo se momentálně cítí fajn. Zkrátka jsem ve vyzrálém věku našla kromě pravidelných babičkovských povinností další smysl života. Není to jen o tom přijít, pokecat, vypít kafe a jít domů. Tady se člověk dozví spoustu užitečných informací, např. kde mají jaké oblečení, kde dobře masírují, kam opět vyrazíme, co se kde děje, jak a kde ve Stodůlkách vznikají nové věci... Zkrátka informací je tolik, že ani nepotřebujeme denní tisk či rozhlas. A tak nakonec kousek z naší „holčičí hymny“: Stodůlecká děvčata, to jsou prima baby. Do klubu když chodějí, umějí se bavit...