Letošní sezónu ukončí světový šampionát
Hokejbal je jeden z nejpříbuznějších sportů lednímu hokeji. Je to sport poměrně mladý, i když zmínky o velmi podobné hře pochází už z druhého tisíciletí před naším letopočtem. U nás se objevil v 70. letech minulého století. V té době spíš jako volnočasová aktivita dětí a mládeže. První hokejbalová pravidla byla sepsána až v roce 1982. V roce 1990 byl v Praze založen nový Českomoravský svaz hokejbalu (ČMSHb), zastřešující organizace hokejbalového dění v České republice a také zakládající člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF. V Praze 13 začal hokejbal psát svou historii v roce 1997, tedy před dvaceti lety. Poté, co s pomocí svazu a městské části bylo na Lužinách vybudováno hokejbalové hřiště. Průvodce uplynulými roky i hokejbalovou současností nám bude dělat místopředseda HC Kert Park Praha Lukáš Ptáčník.
Mnozí si určitě pamatují, jak se od jara do podzimu honila mezi paneláky parta dětí „vyzbrojená“ hokejkami za mrňavým tenisákem. V zimě děti nazuly brusle, tenisák nahradil puk, asfaltové plácky třeba zamrzlý rybník a hrál se hokej. Oba tyto sporty k sobě mají opravdu hodně blízko. A protože míst k bruslení mnoho nebylo, daleko častěji kluci hráli s míčkem na ulici nebo na volném „plácku“ za barákem. Postupně se začali organizovat pod určitou centrální hlavičkou a de facto jako výsledek pouličního hraní dětí vznikaly první hokejbalové kluby. Největší popularitu má celosvětově hokejbal jako doplňkový sport k lednímu hokeji v Kanadě, kde ho snad hraje každý druhý kluk. V Evropě dlouhodobě hrajeme prim my a Slováci. Velký boom zaznamenal hokejbal v devadesátých letech, kdy se hrálo ještě s tenisákem napuštěným vodou.
Dnes už s tenisákem nehrajete, vystřídal ho oranžový plastový míček.
To ale určitě není jediná změna. Když hokejbal začínal, hrávalo se ve čtyřech plus brankář a hřiště byla menší. Dnes už je to poměrně jasně unifikované. Hřiště je velmi podobné hokejovému, jen je o několik metrů kratší a užší, podobné je i uspořádání čar. Aktuálně se hraje v pěti v poli a brankář. Zatímco hokejista má na sobě nespočet chráničů, musí mít zakrytou téměř každou část těla, v hokejbale to tak není. Čím dál více je totiž důležitá rychlost a logicky, čím méně jste zatíženi chrániči, tím jste rychlejší.
Pojďme teď na chvíli přímo na třináctku.
Klub, kterým je dnes HC Kert Park Praha, vznikl v roce 1986 úplně na druhé straně Prahy. Kluci, kteří byli u jeho vzniku, ale měli po nějaké době problém najít vhodné hřiště. Až ho v roce 1997 našli v Praze 13. Získáváme tak své domácí hřiště na sídlišti Lužiny v areá lu ZŠ Brdičkova. Od té doby náš klub, který v té době nesl název SK Sport Park Praha, působí tady. V roce 2001 došlo ke sloučení tehdejšího SK Sport Park Praha s Prosek Stars a mým klubem HC Kotelna, který jsme si jako kluci tady na třináctce založili. A na světě byl HC Kert Park Praha. Svoji historii má také naše hřiště. Původní bylo z velké části dřevěné a zhruba po šesti letech přestalo vyhovovat. Využili jsme tedy možnosti hrát a trénovat na zdejším zimním stadionu, samozřejmě mimo sezonu. Bohužel, ani toto řešení nemělo šťastný konec a najednou se z nás stali „bezdomovci“. Říkáme tomu období vyhnanství, kdy jsme asi čtyři sezony v Praze 13 nepůsobili. Hráli jsme na Palmovce a museli dojíždět, což bylo náročné. Pomohla nám ale městská část a v březnu 2009 bylo po rekonstrukci, financované z rozpočtu Městské části Praha 13, hřiště nově otevřeno. Máme pěkné, moderní hokejbalové hřiště, které využíváme dodnes. V posledních třech letech, opět díky podpoře městské části, jsme mohli dobudovat větší zázemí. Tribunu, která pomohla i k částečnému odhlučnění, šatny a občerstvení. Byl položen také nový plastový povrch, který výrazným způsobem snižuje hlučnost i nároky na opotřebení kloubů v kolenou i v kotnících, protože výrazně tlumí nárazy. Kvalitní zázemí je pro klub velmi důležité, bez něj by nemohl na té nejvyšší hokejbalové úrovni fungovat.
A co sportovní výsledky?
O těch informujeme i na stránkách STOPu, kompletní jsou na našich webových stránkách www.kert-park.cz. Jsou tam výsledky dřívější i ty úplně čerstvé. Myslím, že si nestojíme vůbec špatně. Od roku 2008, kdy se nám v kategorii mužů opět podařilo postoupit do nejvyšší soutěže, figurujeme v extralize hokejbalu vždy v těch vyšších patrech a každoročně se dostáváme do závěrečných bojů v play off. Na kontě máme řadu úspěchů, například druhé místo v Extralize a vítězství v Českém poháru z roku 2012. Ve svých řadách máme aktuálně i několik reprezentantů, jejichž vrcholem letošní hokejbalové sezony bude mistrovství světa, konané od 1. do 10. června v Pardubicích. Minimálně dva hráči HC Kert Park Praha jsou stabilními členy reprezentace, dokonce i mistry světa z minulosti.
Kolik minut se hraje a jak se řeší prohřešky?
Záleží na tom, v jaké kategorii hrajete. Muži a dorost 3 x 15 minut, menší děti pak 3 x 12 či 3 x 10 minut. Zápas dospělých trvá zhruba hodinu a půl hrubého času. V ledním hokeji jsou dva hlavní rozhodčí a dva lajnoví. My, protože se pohybujeme na daleko menší ploše, si tak vystačíme s dvěma hlavními sudími. Standardně se vylučuje na dvě minuty jako v ledním hokeji. U nejmenších je to jiné, tam jsou tresty minutové.
Mluvíme o výhradně chlapeckém sportu?
To je dobrá otázka. Výhradně chlapecký sport to není, i když to tak může na první pohled vypadat. Dokonce i v našem klubu působilo několik děvčat. Ta hrají s kluky v jednom týmu většinou až do puberty, protože pak nastávají komplikace s převlékáním a podobně. Ale pokud to holky baví, tak je určitě rádi ve svých řadách přivítáme. V rámci republiky jsou dokonce i některé kluby, které mají vyloženě ženské týmy.
V jakém věku je podle vás ideální s hokejbalem začít?
V současné době se snažíme zacílit už na předškoláky. Našim nejmenším sportovcům je 5–6 let. Je to věk, kdy se dítě už může s hokejkou pomalu seznamovat. Nehrají samozřejmě hokejbal v podobě, jak ho známe, je to spíše formou her. Chceme v těch špuntech probudit hlavně nadšení pro hru. Začít hrát ale samozřejmě mohou děti i později. V pozdějším věku (13–14 let) už je sice o něco složitější získat návyky, které získávali jiní od 6–7 let. Když je ale dítě sportovně nadané, není to problém. Máme i takové, které i když začínaly později, tak se dostaly do hokejbalové reprezentace. Je to individuální, nedá se to v žádném případě paušalizovat. V každém případě je dobré přijít a zkusit si to. Helmu a hokejku každému pro začátek půjčíme.
Pro případné zájemce bychom mohli zmínit, jak si děti vedou.
U těch úplně nejmenších není vůbec kladen důraz na výsledek. Hrají se turnaje i zápasy, ale výsledek není důležitý. Vyhlašují se všechny týmy. Snažíme se hlavně navodit přátelskou sportovní fair-play atmosféru, aby se ti nejmenší nehecovali, že za každou cenu musí vyhrát. Od mladších žáků je celorepubliková soutěž rozdělena na regiony. Je to výhodnější i z hlediska nákladů. Podobné to je i u starších žáků, mladšího a staršího dorostu. Sezona většinou vrcholí finálovým turnajem, do kterého postoupí nejlepší týmy z jednotlivých regionů a ty si zahrají o primát. Naši starší žáci se vloni takového turnaje zúčastnili, což považuji za velký úspěch.
Co čeká rodiče, jejichž ratolest se rozhodne hrát hokejbal?
Není to nic hrozného. Jak jsem řekl na začátku, náš klub má k dispozici hráčské vybavení, které můžeme do začátku novému zájemci půjčit, aby si to vyzkoušel. Když se rozhodne zůstat, je samozřejmě nutné, aby si zakoupil hokejku, helmu a rukavice vlastní. To je taková základní investice. Sportovní boty asi většina dětí má, dětské rukavice jsou asi za 500 Kč, helma od 1 000 do 1 500 Kč, ale to jsou věci, které vydrží několik sezon. U hokejky záleží hodně na kvalitě a typu. Základní stojí do 300 Kč a bude jich na sezonu potřebovat víc. Dvě až tři. Klubový příspěvek je 2 500 Kč za pololetí (září–leden, únor–červen). Přes léto ctíme prázdniny, ale od půlky srpna už začínáme trénovat. Poslední týden v srpnu jezdí děti na soustředění, které není tak úplně zaměřené na hokejbal jako takový, ale spíše na stmelení party a různé sportovní hry. Od září pak již začínají zápasy a turnaje, které se převážně hrají o víkendech.
Prozraďte mi, vy jste teď v klubu už jen jako funkcionář?
Někdy před čtyřmi lety jsem musel ze zdravotních důvodů přestat hrát, ale letos se pokusím o návrat na hřiště. Uvidíme, jak to půjde. Nicméně starosti o klubové finance a nábory mi zřejmě zůstanou. Máte za sebou a věřme, že i před sebou hokejbalovou sportovní kariéru. Co vám osobně hokejbal zatím dal a co vzal? Mně dal určitě spoustu zážitků, kamarádství a přátelství. Člověk je spjat s nějakou partou lidí, se kterou řadu let funguje, hraje, prožívá spoustu věcí na hřišti i mimo něj. Vytvoří si pouto, které funguje, i když někteří z nás už hokejbal nehrají. Vídáme se společně i s manželkami a přítelkyněmi, dohromady trávíme spoustu času, jezdíme třeba společně na hory. Na sportovní úspěchy a spoustu dalších zážitků člověk nikdy nezapomene. Samozřejmě, že je něco za něco. Dříve, když se hrávalo na asfaltovém povrchu, tak trpěla kolena i záda a zdraví to částečně odneslo. Teď už je všechno na plastovém povrchu mnohem příjemnější a „zdravější“.
Letošní hokejbalová sezona bude zakončena mistrovstvím světa. S jakými ambicemi pojedou na šampionát naši hráči?
Já doufám, že s těmi nejvyššími. Určitě chtějí zvítězit. Čtyři země – Slovensko, Kanada, USA a ČR – by měly hrát prim a bojovat o medaile. Zápasy českého národního týmu bude v přímých přenosech vysílat také Česká televize. Tak držme palce.