Fantova ulice
Vychází východním směrem z Oistrachovy ulice. Dělí se na východní, kde tvoří smyčku, a severní, jež obtáčí část rondelu a ústí do Trávníčkovy ulice. Jméno nese po významném českém architektovi, designérovi, malíři, pedagogovi a mecenáši Josefu Fantovi. Náleží ke generaci Národního divadla, je jedním z nejvýznamnějších představitelů české secesní architektury. Narodil se 7. prosince 1856 v Sudoměřicích u Tábora. Po vystudování Polytechnické školy v Praze se stal asistentem Josefa Zítka při uskutečňování návrhů Národního divadla. Po jeho požáru v roce 1881 asistoval zejména při rekonstrukci na návrzích interiérů. Po ukončení prací na Národním divadle získal Josef Fanta stipendium, které mu pomohlo při ročním studiu v Itálii, kde studoval antickou a renezanční architekturu. Po návratu pomáhal s výzdobou Rudolfina a Národního muzea. Velkým úspěchem byl jeho návrh a realizace interiérů českého pavilonu na Světové výstavě v Paříži v roce 1900. Jeho pozdější práce byly silně ovlivněny stylem secese. Jmenujme asi pro všechny Čechy úchvatnou budovu Hlavního nádraží, dům spolku Hlahol, Hlávkovu kolej, Hálkovu vilu a budovu ministerstva obchodu Na Františku – to vše v Praze. Byl autorem projektu hvězdárny v Ondřejově i vítězem soutěže na památník Mohyly míru připomínající bitvu tří císařů u Slavkova. V letech 1909 až 1926 působil jako profesor středověké architektury na ČVUT, po roce 1918 byl zvolen členem České akademie věd a umění a podílel se aktivně na ochraně historických budov a památek. Byl autorem i mnoha publikací – např. O svérázu krojovém a bytovém. Drobnou rodinnou zajímavostí je, že dcera Marie za první republiky novinářka a překladatelka (známá pod přezdívkou Mafa), prožila milostný vztah s Janem Masarykem. Josef Fanta zemřel 20. června 1954 v Praze ve věku 98 let.