Legenda československého fotbalu
Hráč střední až menší postavy oblékal modrý svetr s hvězdou na hrudi. Nehrál na efekt, ale na spolehlivost. Typické pro něho bylo bezchybné chytání „do koše“ či rybička v pádu, při níž si ztlumil oběma rukama míč na prsou. Byl pověstný vynikajícím postřehem, mrštností, předvídavostí a jmenoval se František Plánička. Narodil se 2. června 1904. S fotbalem začínal ve Slovanu Praha VII, následoval Union VII, Staroměstský SK Olympia a SK Bubeneč. O mladého talentovaného brankáře už v té době velmi stála Slavia. Přestup nebyl snadný. Slavia zaplatila Bubenči 800 korun, 300 korun pokutu a František byl od roku 1923 slávistou. Za měsíc nastoupil v premiéře proti Čechii Karlín. Slavia vyhrála 6:2. Přesto se nestal hvězdou hned. S tehdy zkušenějším Josefem Štaplíkem vytvořili na dalších 6 let vyrovnanou brankářskou dvojici, která se navzájem střídala a doplňovala. Pak už měl Plánička znatelně navrch a zaujímá pozici prvního brankáře. V prvním profesionálním ligovém ročníku 1925 sešívaný tým vítězí. Roku 1927 se František prosazuje do reprezentace a na dalších 12 let se stává její stálicí. Další mistrovský titul přichází v roce 1929. Následují dva další v řadě, přičemž v sezoně 1929/30 neztratila Slavie ve čtrnácti zápasech ani jeden bod. Odvážný a pracovitý brankář dovede v pozici kapitána na MS 1934 v Itálii náš tým až k finálovému stříbru, přičemž Pláničkovy výkony uchvátí světové odborníky. Naši byli doma vítáni jako kdyby přivezli zlato. Mistrovský hattrick Slavie zopakuje v letech 1933-35, poslední titul sklízí sešívaní v roce 1937. I přes svou virtuozitu zažil František pár černých chvil. Tou nejhorší, při zápasu s Maďarskem v roce 1937, byla tortura osmi gólů. Zlatá mistrovská třicátá léta patří ve Slavii výhradně, a v reprezentaci z velké části, spolehlivému Pláničkovi. Tehdejší dostatečně neprostupná obranná clona s pohotovým Františkem v brance garantovala minimum inkasovaných branek. Jenže bylo mu už třicet let a pomýšlel na konec kariéry. Ale je pořád nejlepší a tak se na MS 1938 ve Francii stal opět kapitánem. Pak si v osudném zápase s Brazílií v 83. minutě za stavu 1:1 zlomil ruku při střetu s útočníkem. Střídat se nesmělo a tak v bolestech dochytal nejen základní hrací dobu, ale i celé nastavení. Až tohle zranění uzavírá Pláničkových fantastických a dlouhou dobu rekordních 73 reprezentačních utkání. Po vyléčení se už do branky nevrátil. Bylo mu 34 let. Po ukončení kariéry pomáhal trenérům i ve výboru Slavie. Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka v dresu jedenáctky bývalých internacionálů. Až do svých neuvěřitelných osmdesáti udivoval pružností i svým brankářským uměním. Odehrál 1 442 utkání, z nich 1 044 vítězných. Se Slavií získal 8 mistrovských titulů. Dvakrát byl kapitánem československé reprezentace na světových mistrovstvích 1934 a 1938 a v anketě Mezinárodní fotbalové federace byl zařazen mezi deset nejlepších brankářů světa. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, svou skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a vysoký profesionalizmus. Nikdy nepil ani kávu, nekouřil a sportoval. Skromný charakterní člověk, drobný postavou ale ohromující svou osobností, Zasloužilý mistr sportu a Fotbalový rytíř, legendární československý brankář František Plánička vstoupil s nehynoucí slávou do fotbalového nebe 20. července 1996.