Pražská zoo včera, dnes a zítra
Zoologická zahrada hl. m. Prahy patří bezesporu mezi nejnavštěvovanější místa nejen v naší metropoli, ale v České republice vůbec. Počet návštěvníků celkem pravidelně láme rekordy. V roce 1931, kdy byla otevřena pro veřejnost, ji navštívilo 20 000 osob. Letos zde přivítali už šedesátimiliontého návštěvníka v její historii. Zatím poslední roční rekord v návštěvnosti padl v roce 2016, kdy branami zoo prošlo 1 448 353 lidí. To spolu s chovatelskými úspěchy, mezinárodně uznávanými projekty na záchranu zvířat v přírodě nebo vyhlášením Zoologické zahrady hl. m. Prahy čtvrtou nejlepší zoo na světě svědčí o její úspěšnosti. O tom, co zajímavého se zde za poslední roky událo a jaké změny se chystají, jsme si zašli popovídat s ředitelem Miroslavem Bobkem.
Věřil byste, že od našeho posledního setkání uteklo už víc než šest let? Co podstatného se za tu dobu v pražské zoo změnilo a jaká je její nejbližší budoucnost?
Je velmi těžké vybírat, protože tady se něco děje každý den. Je ale pravda, že některé změny jsou z dlouhodobého hlediska hodně důležité. Můžeme zmínit například otevření desítky let uzavřené vyhlídkové cesty Zakázanka, kde dostaly prostor zcela nové expozice původních obyvatel skalního srázu i geologická expozice přibližující zajímavé prostředí, kterým prochází. Ve velkém stylu vstoupila naše zoo do své 82. sezony, kdy jsme otevřeli Pavilon hrochů a Údolí slonů. Tehdy se veřejnosti také poprvé představily dvě nové slonice Tamara a Janita ze Srí Lanky, odkud do zoo před osmdesáti lety přicestoval první slon Baby. Tamaře a Janitě se vloni narodila slůňata. To je jak z pohledu návštěvnického, tak i z pohledu do budoucnosti velmi podstatné. Před časem tady žili tři sloni bez chovné perspektivy. Dnes obývá Údolí slonů největší stádo v Česku. V roce 2014 byla otevřena Rezervace Bororo, herní a odpočinkový areál pro děti a dospělé. Jeho hlavní dominantou je stylizace stromových chýší ve 12,5 metrové výšce, která je atraktivní pro návštěvníky všech věkových kategorií. Jsem pyšný na originalitu, není to žádná skládačka, která se staví v každé druhé zoo. Rok po otevření získalo Bororo v jubilejním ročníku soutěže Dřevěná stavba roku 2015 první cenu v kategorii dřevěných hřišť a obdrželo tak prestižní titul Vítěz vítězů. Návštěvníkům byl také zpřístupněn nový pavilon pro největší obojživelníky světa – velemloky čínské. Takzvané Velemlokárium je spíš pro fajnšmekry, ale současně nám zvedá prestiž ve světě zoologických zahrad. Je to opravdu nesmírně moderní, vlastně vizionářský pavilon, který už od nás chce „kopírovat“ řada zoologických zahrad. Navíc velemloci jsou v Praze „jako doma“, protože tito obojživelníci byli pro Čapka inspirací pro napsání Války s mloky. Při této naší malé rekapitulaci nemůžu vynechat další naše celebrity, a sice gorily. Tady bohužel došlo k velmi nepříjemné věci a to byla v roce 2013 další povodeň. Tu gorily přestály, ale potvrdila se nutnost vybudovat pro ně pavilon v horní části zoologické zahrady. Jde o to, že ten stávající je v nejnižší části a nejde ho před tou opravdu velkou vodou ochránit. A evakuovat rodinnou skupinu goril, kde jsou navíc mláďata, je téměř nemyslitelné. Takže proto nový pavilon. V souvislosti s gorilami mohu zmínit Toulavý autobus, projekt, který má v Kamerunu pomoci nejen v ochraně goril, ale tamní přírody vůbec. Zmínil jsem mláďata goril a slonů, další mláďata tu asi vypočítávat nebudu, byť třeba odchov hrabáče byl pro mě osobně velká bomba. Jen vloni tady přišlo na svět 1 323 mláďat celkem 229 druhů savců, ptáků a plazů. Samozřejmě také proběhla řada transportů koní Převalského do Mongolska. Tím se hodně pyšníme.
Vedou se o narozených hříbatech koně Převalského nějaké záznamy?
Pražská zoo vede od roku 1959 celosvětovou plemennou knihu. Kůň Převalského zmizel z volné přírody v roce 1969 a právě naše zoologická zahrada se zasadila o jeho opětovný návrat do přirozeného prostředí. Od roku 2011 organizujeme jejich transporty do Mongolska a armádními letouny CASA jsme přepravili již 27 koní. Ti se nejprve vypouštějí do aklimatizačních ohrad, kde většinou zůstávají do příštího roku. Jsou pod kontrolou, mají tam přístřešek, kde se můžou schovat, přikrmují se. Pak už se musejí starat sami a funguje to perfektně. Letos jsem byl v Mongolsku poprvé uprostřed zimy a naskytl se mi snad nejúžasnější pohled – modrá obloha, slunce, mínus pětatřicet, v té polopoušti trocha sněhu a na něm stojí koně Převalského. Mají hustou srst, jsou to takový plyšáci – prostě nádhera. A do toho mi ředitel rezervace Ganbáta říká: „Tak podívej, tohle je kůň od vás, tahle klisna, tahle a tahle jsou březí.“ Mongolsko, to pro nás ale nejsou jen koně. Rekonstruovali jsme tam nemocnici nebo vyhloubili studnu, což bylo neuvěřitelně složité. Voda tam byla až ve 140 metrech. Dvacet let se o to snažili Němci, Švýcaři i Mongolové. Až nám se podařilo vodu najít a studnu zprovoznit.
Zmínil jste také projekt Toulavý autobus.
V zásadě jde o to, že se ve střední Africe strašně moc loví a jedí zvířata, která by se měla chránit. Je to takzvaný bushmeat – maso z pralesa. Jde zčásti o tradice, kdy se masu připisují magické účinky a zčásti o to, že lidem zkrátka chutná. Například maso goril je doporučováno těhotným ženám, anebo je často konzumují vojáci či policisté, aby byli silní a tvrdí. Navíc je to předmět obchodu a velkého byznysu. Když jsem byl v Africe, všimnul jsem si neuvěřitelného paradoxu. Ve vesnici na okraji pralesa, kde gorily žijí, děti tato zvířata vůbec neznají. Snad jen jako maso na talíři. Když jsem jim dal fotky našich pražských goril, byly úplně konsternované a žasly, jak jsou to krásná zvířata. Tehdy jsem si uvědomil, že má-li se něco změnit, musí se začít u těch nej menších. Takže jsme po Africe začali s velkým úspěchem šířit knížky pohádek o gorilách a pak jsme se rozhodli pro Toulavý autobus. Patronem projektu se stal fotbalista Karel Poborský, který byl i při jeho první jízdě. Autobus sváží školáky z pralesní oblasti Dja zejména do záchranné stanice pro primáty v Méfou nedaleko hlavního města Yaoundé. Tam děti gorily uvidí ve skutečnosti. Když odbočím, tak ti prckové jsou překvapení už jen z toho, že jedou do města, že vidí patrové domy… Je to pro ně veliký zážitek. V záchranné stanici se dovídají, proč je nutné se chovat k přírodě jinak, že cena goril a dalších ohrožených zvířat nespočívá v tom, že je to lahůdka. Místní autority, ať už učitelé nebo představitelé vesnic, náčelníci, starostové si postupně také uvědomují, že je potřeba dosavadní přístup změnit. Lidí přibývá, lesa a zvířat ubývá a oni vědí, že je to neudržitelné. Příběhů z Afriky má člověk spoustu, ale ty si necháme třeba napříště. Důležité je, že máme na tento projekt pražské zoo skvělé ohlasy.
Máte i nějakou zpětnou vazbu?
Ano, dokonce jsme o té „zpětné vazbě“ natočili dokument. Jde o příběh holčičky, která po návštěvě záchranné stanice odmítá jíst bushmeat a přesvědčila o tom i svou rodinu. A není jediná, nicméně je to běh na dlouhou trať. Způsob vnímání zvířat a přírody vůbec je tam hluboce zakořeněný. Docent Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy dělá výzkum, jak místní lidé vnímají zvířata a jak se jejich pohledy mění. Je to pro nás i jedna ze zpětných vazeb. Je ale třeba říct, že realizace nejen tohoto projektu je v afrických podmínkách velmi náročná. Organizačně i finančně. Návrat koní Převalského do volné přírody nebo Toulavý autobus zdaleka nejsou jediné ochranářské projekty pražské zoo. Mezi další patří například pomoc při ochraně supů na Balkáně, gaviálů v Indii, nově se začínáme zaměřovat na laoše v Laosu. Je to takový velmi zvláštní hlodavec donedávna známý jenom z paleontologických nálezů. V budoucnu se chceme zaměřit i na divoké velbloudy a možná i další druhy.
Vraťme se zpět k pražské zoologické zahradě. Na jaké novinky se můžeme těšit?
Momentálně stavíme nebo spíš zásadně rekonstruujeme restauraci Gaston, ve výstavbě je Rákosův pavilon pro papoušky, který ale necháme ještě před otevřením pořádně zarůst. K vidění tam bude přibližně 30 druhů exotických ptáků včetně arů Learových, které chováme jako jediná zoo v kontinentální Evropě. Mezi tím postavíme expozici australské fauny, kde budou také ďábli medvědovití – opravdu mimořádná exkluzivní zvířata. Ale zejména by se konečně měl začít stavět nový pavilon goril. Kromě toho jsme teď ukončili architektonické soutěže na novou expozici ledních medvědů a pavilon pro pandy velké. Takže to jsou tři opravdu velké projekty – gorily, lední medvědi a pandy.
Jaký je časový horizont?
Pavilon goril bychom chtěli začít stavět ještě letos. Vlastně už se měl stavět dávno, ale zdržely nás obstrukce MČ Praha-Troja. Pro obě další velké stavby nyní začínáme připravovat projektovou dokumentaci.
Gorilí rodinka se bude stěhovat nejen výš, ale také na úplně druhou stranu zahrady. Nebude pro návštěvníky trochu z ruky?
Téměř přímo u jejich nového pavilonu bude další vchod do zoo, ke kterému bude jezdit autobus. V souvislosti s dlouhodobým rozvojem zoo bychom rádi část expozic převedli právě do této vzdálenější části zahrady. Výhledově by tam měla jezdit tramvaj, která by měla zastávku právě u tohoto nového vchodu. Z pohledu rozvoje zoologické zahrady by to bylo průlomové, protože od jejího otevření v roce 1931 se tady s její dopravní obslužností pořád zápolilo.
Zmínili jsme mnohé, tak snad ještě „den úspěchů“.
V jeden den, konkrétně 20. dubna, jsem převzal dvě ocenění na Zlatém středníku, profesní soutěži hodnotící firemní interní a externí média. Jedno bylo za facebookový profil zoo a druhé za Trojského koníka, časopis zoo. A ve stejný den ve finále soutěže Manažer roku vyhrál v kategorii Manažer odvětví.
Zoo nabízí kromě jiného i řadu akcí s konkrétním zaměřením. Jak to bude v létě?
Obdobně jako v předchozích letech. Bude tu celá řada prázdninových akcí hlavně pro děti. Já osobně mám nejraději červencový Den hmyzožravců. Také letos bude s ochutnávkou hmyzu připraveného na všemožné způsoby. Novinkou jsou ale zážitkové programy – krmení velbloudů či účast při výcviku lachtanů. Navýšili jsme také počet nočních vycházek, o které je stále velký zájem...
Na našich webových stránkách www.zoopraha.cz každý najde všechny potřebné informace nejen k prázdninovému programu.