V naší rodině se snad děti v kimonech už rodí
Když se řekne judo, každý si představí nejspíše něco jiného. Někdo vzdálené Japonsko, někdo tvrdý boj, po poslední olympiádě i zlatou medaili Lukáše Krpálka. Judo, celý název je Kodokan Judo, založil v roce 1882 profesor Džigoró Kanó. V roce 1964 se judo stalo olympijským sportem. U nás se historie tohoto sportu začala psát v roce 1919. Dnes bychom vám rádi představili člena rodiny, pro kterou je tento ušlechtilý sport nedílnou součástí a která se snaží, aby se pevně uchytil i v Praze 13. Karel Vítek ml. (4. dan), s kterým si budeme krátce povídat, je od roku 2015 držitelem titulu Trenér objevitel, který mu byl udělen Českým olympijským výborem.
Tuto poctu beru jako poděkování a ocenění nejen mé osoby, ale i jako uznání koncepce a principů mého otce Karla Vítka, nositele 7. danu.
Ten vás asi také k judu přivedl.
Když jsem se narodil, tak si rodiče položili otázku, co se mnou. Odpověď byla jasná – šup s ním na žíněnku. Zhruba v devíti letech jsem si k judu přibral ještě basketbal, oboje za Spartu. Pětkrát týdně jsem se věnoval basketu, dvakrát judu. V patnácti jsem si udělal první, takové jednodušší zkoušky na trenéra. Ale nešlo se věnovat jenom sportu, který mě nesmírně táhnul, musel jsem také studovat. Naštěstí se mi podařilo všechno skloubit. V osmnácti už jsem měl první velké trenérské zkoušky a v tělocvičně 250 judistů. Začal jsem dělat i rozhodčího, byl jsem předsedou rozhodčích Prahy. Té práci jsem se věnoval roky a měl jsem ji rád. Pak se změnila sportovní pravidla a tím i můj názor na judo. To ale vůbec neznamená, že bych na judo zanevřel. Jen ho učím jinak. Tak, jak jsem to viděl a zažil u táty.
Zmínil jste jeho koncepci a pravidla. V čem spočívají?
Plně jsem převzal a snažím se dál rozvíjet jeho mnohokrát vysmívaný názor, že šance se nesmí dávat především a jen těm talentovaným, ale všem, kteří mají zájem a chuť se hýbat. Že dobrý trenér musí mít stejnou radost z toho, že talentovaného svěřence dovede k zisku medaile a malého nešiku naučí alespoň kotoul. Trénink musí být pro děti především zábava a hra, nikoli dril v honbě za vítězstvím doslova za kaž - dou cenu. Děti se na sportoviště mají těšit a ne trnout hrůzou o výsledek. Při práci s nimi nesmí být hlavním zájmem ukojit ambice trenéra a rodičů na úkor přirozené dětské radosti z pohybu. Slušnost, kamarádství a zásady fair play pokládám v této věkové kategorii za prvořadé. Jakmile dětský sport působí negativně na tělesné a duševní zdraví dítěte, tak je něco špatně. To, že jsme se dali správnou cestou, dokazuje, kolik našich svěřenců se později prosadilo. A budete se divit, hodně z nich se z počátku řadilo mezi ty méně talentované. Dnes jsou vynikající závodníci, trenéři, rozhodčí... Za všechny můžeme zmínit Josefa Dostála. Ten u nás začínal a tři roky na sobě tvrdě makal. Dnes je tento rychlostní kanoista mistrem světa i Evropy a držitelem stříbrné a bronzové olympijské medaile. Toho, že jsem se vydal v tátových stopách se vším všudy, jsem nikdy nelitoval. Jako vynikající reprezentant Československa a prvoligový trenér velmi dobře věděl, co je správné. A drží se toho i dnes. Po svém odchodu z Prahy založil v Mladé Vožici „pobočku“ našeho oddílu a stále, ve svých osmdesáti letech, aktivně trénuje tamní děti.
Kde trénujete?
Měli jsme štěstí v neštěstí. Několikeré vynucené stěhování původně obrovský klub dost poznamenalo. Díky pochopení a vstřícnosti ředitelky ZŠ Klausova Věnceslavy Hanzlíkové a celého vedení školy nalezl Judo Klub Sparta Praha – mládež své zázemí na Velké Ohradě. Tam jsme mohli, byť téměř od nuly, opět začít trénovat. Dnes je tělocvična plná judistického potěru v kimonech a i nejmladší trenéři, dcera Sandra a syn Karel – oba držitelé 1. danu, mají na co navazovat a v čem pokračovat. A protože jsme opravdu judorodinka, zapojila se i manželka Michaela, speciální pedagožka. Ta je vždy ochotná dětem i rodičům odborně poradit a pomoci jim s případnými problémy.
Blíží se prázdniny, takže vám klepou na dveře volné dny.
Tak to ani náhodou. My se s dětmi tak docela neloučíme ani o letních prázdninách. Už několik desetiletí pořádáme právě na Mladovožicku, u rybníka na louce mezi lesy, trochu drsnější, ale o to romantičtější letní tábor. Samozřejmě ani tam nechybí tatami (žíněnky pro judo) pod širým nebem, ale ani krásná setkání – dětí a trenérů, „pražáků“ a „vožičáků“, pravidelně přijíždí i spousta těch, kteří na tomto táboře mezi roky 1967 a dneškem byli – Češi, Francouzi, Angličané, prostě kamarádi. Tenhle sportovní tábor v jižních Čechách začal pořádat táta v roce 1968, takže teď je to už 49. ročník.
Přijímáte nové členy? Trénujeme v pondělí a ve středu od 15.30, takže se může kdokoli při - jít podívat a domluvit se. Potřebné informace je možné získat také na www.judosparta.sweb.cz, vitek.judo@tiscali.cz.