Zamyšlení k postní době
Prvního března nám nastal čas postní. Tak jak ho známe v naší kultuře je dobou přípravy na velikonoční svátky. Je to však obecně asketický prvek známý snad ve všech kulturách, které počítají s člověkem jako bytostí duchovní, schopnou vztahu s Bohem. Uprostřed více či méně existenciálního zážitku nedostatku potravy, záleží na přísnosti postu, se člověk otvírá Bohu, prožívá svoji křehkost a zároveň se učí nezávislosti na hmotném dostatku. Najednou se stává vnitřně svobodnější. Vezměme si zcela praktický příklad. Za normálních podmínek člověk nemá problém s tím, že zrovna týden nejí čokoládu, stačí totiž kdykoli zajít do obchodu a koupit si ji. Ale ve chvíli, kdy se vědomě rozhodne, že ji týden jíst nebude, najednou zjistí, že je trošku nervózní a má problém. Toto je klasická známka naší vnitřní neuspořádanosti a nesvobody. Zdá se, že by nám menší cvičení neuškodilo. Když doplníme toto cvičení tak, že darujeme z ušetřeného těm, kterým chybí i to nejzákladnější, začne se rodit naše proměna.
Současná společnost bohužel hlásá především: „Nevaž se, odvaž se. Neměj hranice. Neprožívej nedostatek. Můžeš si dovolit vše.” Nechceme znát nedostatek, vyjma diet, především redukčních, které jsou vedeny snahou lépe vypadat nebo v lepším případě zdravotními důvody. Často jsou však zaměřeny jen k nám samotným a stávají se exkluzivním zdrojem sobectví. Nakonec se i z diet stává obchod a mnohá taková dieta přijde člověka na víc než normální střídmé jídlo. A to vše bez ohledu na okolí. Jsou tedy kvalitou sobecké a nitro člověka jimi zůstává naprosto nedotčeno. Dá se říci, že úměrně tomu, jak neznáme půst, ztrácíme schopnost být nesobečtí, stateční a vytrvalí v dobrém, stálí v chování.
Půst není dietou, neboť v něm jde o proměnu člověka, obrácení se k Bohu, opuštění špatnosti, posílení jednání v dobrém a růst v opravdové svobodě. Prakticky by se smysl půstu dal vyjádřit jednoduše takto: nejen chlebem živ je člověk; ušetřenými prostředky podpoř potřebné; uč se vnímat Boha.
Všem nám přeji, abychom letošní postní dobu neprožili jako drahou dietu, ale jako půst, který přinese užitek nám i našemu okolí.