Pařízkova ulice
Pařízkova ulice
V dubnu roku 1929 si jednadvacetiletý novinář Ladislav Mikeš Pařízek splnil svůj cestovatelský sen, když stanul na půdě Belgického Konga (dnes République du Zaire). Jako první Evropan prošel napříč jeho pralesy nedotčenými civilizací, kde domorodci vedli ještě původní způsob života. Expedici financovala francouzská Společnost přátel rovníkové Afriky, větší část ale dotoval sám z peněz za reportáže pro deník Le Matin a magazín Miroir du Monde.
Africkým nováčkem nebyl, o dva roky dříve po vyléčení z těžkého zranění v Maroku ho cizinecká legie propustila do civilu. V Paříži absolvoval půlroční žurnalistický kurz (L’ecole libre des sciences politiques) a dál působil v severní Africe. Psal etnografické studie i popularizační články na cestách z Casablanky do Káhiry.
Literární jméno si českobudějovický rodák (nar. 19. 11. 1907) doplnil příjmením rodu své paní, roz. Mikešové. V pražském Květnovém povstání 1945 přepravoval jako kurýr do centra zbraně a střelivo. Po válce redigoval časopisy Svobodné Československo (1945–46), pak Svět v obrazech a Lidé a země. Druhou velkou cestu exotickým terénem zvládl pragovkou Piccolo v letech 1947–48 z Dakaru k Pobřeží Slonoviny. V dubnu 1959 osedlal Škodu 440 Spartak, když s kameramanem Mikulou startovali z pražského Malostranského náměstí přes Německo a Francii, lodí do Konakry a dál tropickým pralesem k hranicím Sierry Leone. Pařízek tam 21. 5. 1959 v utajeném posvátném háji u hory Tembi našel a do mapy zakreslil přesnou polohu pramenů veletoku Niger, třetí největší řeky černého kontinentu. Zemřel v Praze 28. 3. 1988. O jeho spisovatelské dílo pečuje Památník národního písemnictví na zámku ve Starých Hradech.