Mlejn oslaví dvacetiny
Mlejn oslaví dvacetiny
V pátek 8. května 1988 zazněly v Kovářově ulici ve Stodůlkách slavnostní fanfáry prof. Josefa Svejkovského a za účasti zástupců ONV Praha 5 a zaměstnanců byl otevřen Obvodní kulturní dům Praha 5, jehož architektem byl Ing. arch. Martin Kotík. O tři dny později vyšel ve Večerníku Praha článek, ve kterém se mj. píše: Na kulturním domě ještě chybí emblém, zahrada teprve raší, ale už teď je jasné, že si tu Stodůlečtí v budoucnu najdou kulturní zázemí. Velký sál bude mít variabilní prostor, aby se v něm dalo hrát divadlo nejrůznějších žánrů, ale také aby se v něm dalo posedět u stolů. Je to neuvěřitelné, ale veselé kostky, jak toto kulturní zařízení v médiích nazvali, oslaví dvacetiny. O historii, současnosti a trochu o budoucnosti Mlejna jsme si zašli popovídat s jeho současnou ředitelkou Marií Amunkou Navrátilovou a jejím předchůdcem, dnes zástupcem starosty, Petrem Zemanem.
Amunko, ty jsi ve funkci ředitelky zhruba rok, dobré i zlé ale sdílíš s Mlejnem celých dvacet let. Kdysi jsem zaslechla něco o balkónové věštbě, která s tím tak trochu souvisí.
Když jsem se ze Žižkova přestěhovala do Stodůlek, tak v blízkosti mého bydliště byl rozestavěný objekt. Jednou za mnou přijela má bývalá kolegyně a mezi řečí se zeptala, co že se to dole staví. Já jí v legraci řekla: „Tam? Tam stavějí moje budoucí pracoviště.“ A představ si, jaké bylo moje překvapení, když se po pár měsících u té stavby objevila taková obouchaná smaltovaná cedule a na ní bylo OKD. Neznamenalo to ostravsko-karvinské doly, ale obvodní kulturní dům, a má balkónová věštba se začínala naplňovat. Když se 8. května slavnostně Obvodní kulturní dům Praha 5 otevíral, byla jsem už jeho řádným zaměstnancem. Začínala jsem od píky, a to v hospodářské správě, prošla jsem snad všemi úseky a v roce 1990 jsem zakotvila v programovém oddělení.
Tak zavzpomínej. Jaké byly ty úplné začátky?
Vzhledem k tomu, že OKD byl otevřen jako pohybové divadlo Ctibora Turby, tak zpočátku hlavní programovou náplní bylo divadlo. Jenže v té době sem, do rozestavěného sídliště, chodili lidé víceméně jenom nocovat. A přesto, že nabídka byla velice kvalitní, nenašla odezvu. Tím, že jsem byla odchovaná Malostranskou besedou, což byla hlavně hudební scéna, tak když jsem vídávala, jak si lidi v sobotu dělávají mezi paneláky táboráčky, pečou buřty a hrají na kytaru, přispěla jsem svou troškou do mlejna tím, že jsem pomohla rozjet hudební scénu. Byli jsme na periférii, takže folk a country sem docela dobře zapadly. Ani tento žánr si ale své diváky a posluchače nenašel ze dne na den. Na prvním vánočním koncertu vystupoval Pavel Žalman Lohonka, a i když měl už v té době jméno a jeho koncerty bývaly běžně vyprodané, tak do našeho kulturáčku přišlo třináct lidí. Nepomohlo ani to, že všechno bylo krásně připravené, vyzdobené a sálem voněl uvařený punč. Vzpomínám, že to mě fakt dohnalo k slzám. Postupně se ale návštěvnost začala zvyšovat. Ve Stodůlkách vedle Základní školy Kuncova byla otevřena tělocvična, přišlo pár volejbalistů a když zjistili, že u nás hrají kapely, které jsou jim žánrově blízké, pozvali kamarády a všechno se začalo pomalu rozjíždět.
Kdy bylo poprvé vyprodáno?
Toho kouzelného slůvka jsme se dočkali až po dvou letech, bylo to na koncertu skupiny Pacifik. Tehdy se v novinách objevil článek Lid panelákový vzal kulturní dům na vědomí. To se psal rok 1990.
Dva roky jsou sice dlouhá doba, nicméně asi žádné kulturní zařízení tohoto typu nemělo hned na růžích ustláno.
To je pravda. Navíc tehdy byla hektická doba. V roce 1989 došlo k Sametové revoluci, byla stávka, zakládalo se Občanské fórum, a to všechno se dotklo jak provozu, tak programu. Zhruba půl roku byl Mlejn dáván k dispozici na různé mítinky, besedy, semináře a další akce politického rázu. V nové době, jak se tehdy říkalo, se i nám, programovým pracovníkům, otevřely nové možnosti. Například tím, že bylo zrušeno PKS, tedy Pražské kulturní středisko. Daleko jednodušeji se domlouvaly koncerty a volila programová nabídka. Připravili jsme takový dotazníček, abychom zjistili, jak lidem vyhovují například začátky představení a co by rádi na naší scéně viděli a slyšeli. Tím se postavila určitá programová kostra a umělci, které jsme k nám zvali, byli takříkajíc na objednávku diváků. Postupně se začaly rozbíhat i dětské pořady. Každou neděli se na pohádku přišla podívat spousta dětí, a když byla v názvu princezna nebo něco, co znaly, tak jsme je pomalu neměli kam posadit. Začala se rozbíhat i výstavní činnost... Zkrátka jsme se snažili, aby paleta kulturní nabídky byla tak široká, aby si vybral skutečně každý.
To mi připomíná otázku. Stalo se za minulého režimu, že jste některý program nesměli zařadit?
Ano, i to se bohužel stávalo. Ty zákazy byly z moci úřední a byly tak nepochopitelné, že program byl zrušen třeba jen kvůli názvu. Namátkou vzpomenu recitační vystoupení Voiceband. Stejný osud mělo i představení s názvem Na co myslel člověk s mozkem v neděli v 10.55, když dospával. Tehdy totiž v kultuře pracovali i lidé, kterým mozek evidentně chyběl.
Když se dneska řekne Mlejn, jen málokdo si vzpomene, že v samých začátcích pod něj spadala ještě jiná kulturní zařízení.
V roce 1988 jsme byli Obvodní kulturní dům Praha 5 (OKD), takže pod nás spadalo Kulturní středisko Homolka, Kulturní středisko Luka A s galerií a Kulturní středisko Barrandov. Každé mělo svou vlastní náplň. Luka bylo spíš kurzovní a výstavní, Barrandov, ve kterém tehdy byla i obřadní síň, byl zaměřen převážně na vážnou hudbu. Homolka měla v té době už svou tradici, nabízela širokou škálu dětských kurzů i pravidelných koncertů Senior country pěveckého sboru Bach Colegium. A Mlejn? Ten si svou cestu teprve hledal. Vznikem Jihozápadního Města došlo ke změně – Homolka a Barrandov zůstaly pod Prahou 5 a u nás na třináctce se otevřelo středisko Luka B, kde se dělaly například diskotéky pro mládež nebo výstavy prací žáků základních škol. A nesmíme zapomenout na Hájek. Ten byl ve své době velmi navštěvovaný a oblíbený. Jeho prostory byly vhodné pro klubové a komornější pořady typu Křeslo pro hosta nebo koncerty C & K Vocal, začínal zde také Butovický zvoneček. Oblíbené byly i sobotní pořady pro děti. V roce 1991 OKD změnil název, stal se z něj Dům kultury Jihozápadního Města. V té době založil dnešní zástupce starosty Petr Zeman Rockovou školu, která byla u nás první a jedinou školou tohoto typu, takže k nám dojížděli žáci z celé republiky. Základem školy byla i rocková scéna, takže k divadlu, pořadům pro děti, folku a country přibyl nový hudební žánr. Pod naší střechou našla na tři roky zázemí i Konzervatoř Jaroslava Ježka s alternativním divadlem s uměleckým vedoucím Jaroslavem Duškem, na deset let u nás získal domovskou scénu úspěšný loutkářský soubor Buchty a loutky, začaly se pořádat i plesy nejrůznějších spolků, vinobraní, musím zmínit také věhlasný soubor Lučinka. A když jsme v roce 1993 rozšířili název o Klub Mlejn, tak jsme všude říkali – Mlejn proto, že se u nás semelou snad všechny žánry – dětské divadlo, divadlo pro dospělé, folk, country, rock, jazz, pravidelné festivaly a také akce, pořádané pro seniory. A zase se vracím k tomu, co už jsem říkala, každý si mohl a může vybrat to, co je jeho srdíčku blízké.
Ze všech zmíněných zařízení zůstal jenom Mlejn.
Středisko Luka A a galerie, které se říkalo Galerie pod střechou a později Městská galerie JZM, si získala u veřejnosti oblibu hlavně rozmanitou nabídkou výtvarných technik. Z výstav bych možná zmínila obrazy tandemu otec + dcera – Miroslav a Mirka Hrdinovi, keramiku Dany Štolbové, grafiku Lucie Raškové nebo koláže Miroslava Horníčka. Byla zde i prodejna uměleckých předmětů Artex, která byla známá po celé Praze. Luka B, tam převládala taneční činnost, pořádaly se odpolední čaje, ale díky velmi zajímavému prostorovému uspořádání se tam konaly i skutečně kvalitní výstavy. Neúměrně vysoký nájem nás ale donutil obě tato místa opustit. Všechno, včetně galerie, které se bohužel začalo říkat minigalerie, se přestěhovalo do bývalých jeslí v ulici U Jezera. Jak šel čas, situace se opakovala. Nakonec se veškeré aktivity vrátily domů do Mlejna. Pouze kurzy keramiky našly zázemí v Základní škole Brdičkova na Lužinách. A Hájek? Jeho prostory slouží SANANIMu.
Jak se ti dařilo a daří dostat do Mlejna tak zajímavé skupiny, divadelní soubory, sólisty?
Nechtěla jsem být pořadatel typu, zde jsou klíče od šatny, kam chcete razítko, a tím to končí. Nikdy nesmí chybět vstřícnost a pohoda. To je pozůstatek z doby, kdy jsem působila v Malostranské besedě. Kapela přijede, jsou nastaveny technické podmínky a já jim do šatny připravím malé pohoštění, aby se jim pak dobře hrálo. Asi proto se nám nestává, že první návštěva by byla zároveň i poslední. Zastávám názor, že všechno je v lidech a že dobrým slovem a činem člověk nemůže nic pokazit.
Zavzpomínej na některé z účinkujících.
Umělců a hostů, na které bych ráda zavzpomínala, je opravdu hodně. Snažili jsme se vždy o to, aby obyvatelé třináctky nemuseli za předními českými i zahraničními interprety jezdit do centra, ale aby je mohli vidět takříkajíc doma. Namátkou připomenu koncerty Roberta Křesťana a Druhé trávy. Tady bych se trochu zastavila, protože právě Robert Křesťan sem přivedl světové muzikanty, kteří u nás sice hráli třeba jen jednou, ale dodneška se na ně s obdivem vzpomíná. Byli to například světový hráč na foukací harmoniku Charlie McCoy, vynikající kytarista Peter Rowen, úžasná houslistka Becky Buller, Ron Rigsby, zpěvák, banjista a kytarista původem z východní Kentucky, který ve Mlejně zakončil své krátké evropské tour… Z našich umělců zde vystupovali Honza a František Nedvědovi, folkový písničkář Wabi Daněk, Jarek Nohavica, Karel Plíhal, Jarda Samson Lenk se skupinou Hop Trop, stálice naší hudební scény Kameloti, Nezmaři, AG Flek, Asonance, Spirituál Kvintet, Fleret s Jarmilkou Šulákovou a další. Když už jsem zmínila Jarmilku, tak se musím podělit o jednu příhodu, která dokazuje, jak rázná a vitální osoba to je. Když si představíš, že ve svém věku je schopná s kapelou týden jezdit po koncertech, každý den spát v jiné posteli, přitom je nabitá energií a zvládne i neukázněné mladé diváky, musím před ní smeknout! Vzpomínám, jak při jednom koncertu parta kluků skákala pod pódiem. Řekla jsem: „Neskákejte tady, ostatní přes vás nevidí …,“ samozřejmě, bez odezvy. Přišla Jarmilka, rozhlédla se a svým sytým hlasem zavelela: „Tož ogaři, řekla jsem sednout na pr…. a ticho!“ Nebudeš tomu věřit, ale ogaři sedli a byli jak ovečky.
Za pár dnů bude ve Mlejně finále Porty 2008. Možná bys mohla zmínit i jiné pořady tohoto typu.
Předkola Porty se u nás začala pořádat už v roce 1991. Ve stejné době začínáme uvádět i pravidelný pořad Písně táborových ohňů, v roce 1996 se přidává divadelní soutěž Stodůlecký píseček. Určitě bychom neměli zapomenout na hostování známých divadelních scén Divadlo bez zábradlí s Příliš hlučnou samotou, Divadelní spol. J. Dvořáka s představením Čochtan vypravuje a na hru Václava Havla Pan A, kterou sehrál švýcarský mim Alfredo Folletti, známý z Archy bláznů Ctibora Turby.
Velkou změnou nejen pro třináctku, ale také pro Mlejn, bylo prodloužení trasy metra. Stalo se tak 11. 11. 1994 a ve Mlejně byl na programu třídenní festival Metrem do Mlejna.
V roce 1997 v programu Písně ztraceného ráje jsme pogratulovali Jaroslavu Foglarovi k jeho 90. narozeninám. V té době jsme ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR připravili už II. ročník přehlídky mladých hudebních skupin a sólistů Šemíkova podkova.
O tobě se ví, že své hosty pěkně rozmazluješ. Někteří z umělců sem prý jezdí nejen vystupovat, ale také proto, že je láká tvoje kuchyně.
Tady se nic neutají. Víš, ono se říká, že láska prochází žaludkem. Od jisté doby se traduje například věhlas štrúdlu se zelím a uzeným, který jsem připravila pro Jarka Nohavicu. Zkrátka chci, aby všichni věděli, že jsou u nás ve Mlejně vždy vítáni. Je to kus té diplomacie, která je potřebná k domlouvání různých dalších koncertů a k tomu, aby Mlejn obstál v rozsáhlé pražské nabídce a v množství pořadů, které se každodenně v naší metropoli konají. Právě pro vstřícnost a pestrost v rámci nabídky je Mlejn nezastupitelným místem pro setkávání, a to jak žánrů, tak i generací.
Amunko, co ti proběhne se závěrečnou rekapitulací hlavou?
Víš, to, co jsme dnes z historie Mlejna připomněly, je jen malý zlomek. Za těch dvacet let se toho událo tolik, že by to stačilo na knihu. Když se ale ptáš, co mi ještě probíhá hlavou, tak je to určitě i seznam lidiček, kteří stáli u procesu pěstování té křehké kytičky s názvem kultura. Při otevření v roce 1988 za programovou skladbou stála Kateřina Komasová, kterou vystřídal Jiří Kovařík a spolu s Evou Horovou a Štěpánem Filcíkem, kteří se věnovali práci s dětmi. Po jejich odchodu se této odpovědné práce ujala Libuše Galočíková, poté Markéta Hoskovcová. Dnes se dětské a divadelní scéně věnuje Dáša Brtnická. Kurzovní činnost měla a má na starost Helena Kerlová. O výtvarné kurzy se starala současná grafička Mirka Hrdinová. Několik dramaturgů se vystřídalo i v rockové scéně. Všechno začal Martin Borovka, pak Petr Svoboda-Marvin, své období si odsloužil i Dan Machek. Současným dramaturgem je Martin Douša. O osobní a mzdové záležitosti se stará Helena Harmady.
Nezapomněla jsi tak trochu na post nejvyšší?
No vidíš, málem ano. První ředitelkou, tehdy Obvodního kulturního domu Praha 5, byla Marie Sojková (1988 – 1991), kterou na jeden rok vystřídal Zdeněk Kacetl (1991 – 1992). V roce 1993 byla vedením pověřená Eva Krbcová. Tu, opět po pouhém roce, vystřídal Ladislav Matějček (1994 – 1997). V roce 1998 nastoupil Roman Zima (1998 – 2001), pak Petr Zeman (2001 – 2006). V roce 2007 jsem byla výkonnou ředitelkou jmenována já.
Nedá mi to a musím se zeptat. Proč ti všichni říkají Amunka, když jsi Marie?
Při nástupu do OKD jsem byla už čtvrtá Marie. Pro rozlišení se jedné říkalo Maruška, druhé Máša, třetí Majka. Můj děda mně říkal Marunko a já si to jako dítko přeonačila na Amunku a už mi to zůstalo.
K výročí patří oslavy, jaké budou?
Aby byl program co nejpestřejší, budou oslavy probíhat nejen v květnu, ale i začátkem června. V programu Mlejna na str. 37 budou tyto pořady vždy výrazně označeny. Všem mohu slíbit, že uvidí to nejlepší, co současná hudební i divadelní scéna nabízejí. Tak neváhejte a přijďte slavit s námi, těšíme se na vás.
Pane místostarosto, také vy jste několik let působil na postu ředitele. Můžete na ty roky trochu zavzpomínat a připomenout to nejdůležitější, co se událo?
Já na ty roky vzpomínám hrozně rád. Dělal jsem práci, která spojovala moji původní profesi hudebníka a producenta s činností manažerskou, což mě trošičku přiblížilo k tomu, co dělám nyní. Tu práci jsem tehdy vykonával s tím, že mohu některé věci zlepšit a něco udělat pro rozvoj tohoto kulturního zařízení a bral jsem ji i jako službu občanům této městské části. Bylo to v podstatě moje první společenské angažmá na třináctce. Myslím si, že se během těch několika let dost věcí podařilo. Povedlo se přetransformovat tehdy příspěvkovou organizaci na efektivnější obecně prospěšnou společnost, a tím zredukovat přísun finančních prostředků při zachování kvality. V neposlední řadě, a to je u kulturního zařízení to nejdůležitější, se povedlo zrealizovat řadu skvělých kulturních akcí nejen na české, ale i evropské úrovni. Z toho jsem měl největší radost. Nerad bych teď vypichoval jednotlivé žánry. Samozřejmě, že mohu např. zmínit koncerty folkařů, protože některé byly v Čechách doslova ojedinělé, byly tady workshopy pro rockovou školu za účasti lektorů z USA, ve Mlejně funguje mnoho let vynikající alternativní divadelní scéna, povedl se udělat veletrh počítačových her. Důležité je, že to funguje napříč žánry. Mlejn je multikulturní zařízení a v této tradici by se dle mého názoru mělo pokračovat.
Možná, že byste mohl říci pár slov k Rockové škole, protože ta je vaším dítkem.
Když škola vznikla, byla jediná v republice. Zkraje a v průběhu devadesátých let jsme měli stovky studentů. Nyní, kdy se Evropa propojila, má dnešní generace daleko více možností, může bez problémů studovat i v zahraničí, takže teď je to tak, že škola funguje, ale počet studentů je nižší. Dává to větší možnost soustředit se více na kvalitu než na kvantitu. Studenti k nám chodí za konkrétními lektory nebo za poznáním určité problematiky.
V poměrně brzké době čeká Mlejn rozsáhlá rekonstrukce. Mohl byste nám alespoň v krátkosti přiblížit její průběh?
Je evidentní, že čas dozrál a rekonstrukce je nezbytná. V průběhu roku 2007 byla vypracována studie. Nyní je situace taková, že už byl vybrán projekt, podle kterého se rekonstrukce bude realizovat, zastupitelstvo vzalo na vědomí harmonogram rekonstrukce a uvolnění finančních prostředků na první etapu – přípravné práce a projektovou dokumentaci. Práce by měly začít počátkem ledna 2009, dokončení je plánováno na léto 2010. Nejde o rekonstrukci typu zbourat a postavit, jde spíš o formu důkladné a důsledné generální opravy. Změní se interiér i exteriér. Vše s ohledem na to, aby provoz nerušil obyvatele žijící v bezprostřední blízkosti. Multifunkčnost, která byla tomuto zařízení dána do vínku, by měla být ještě více akcentována, a to i z hlediska pořádání výstav nebo kvalitních interaktivních pořadů. Uvažujeme také o tom, že by zde byl dán prostor informačnímu centru.
Co bude po dobu rekonstrukce s programem Mlejna?
Převážná část programové nabídky se přemístí do Spolkového domu, o umístění kurzů se zatím jedná. Předpokládáme, že se domluvíme s některou z našich škol. Pořady rockové scény se pod názvem Mlejn na cestách budou konat v kulturních zařízeních okolních městských částí. Budeme se snažit pro všechny aktivity, které kulturní dům zajišťuje, najít náhradní prostory.
Co byste Mlejnu popřál do další dvacítky?
To, jak Mlejn fungoval doposud, je veliký závazek do budoucna. Přál bych mu, aby po rekonstrukci, až bude takříkajíc krásný a ještě funkčnější, mohl nabídnout co nejvíce hezkých a samozřejmě navštěvovaných pořadů, tolerantní umělce, kteří dělají umění opravdu pro lidi, ale také tolerantní publikum. A též, aby veškerá činnost, a to i například kurzovní a edukační, měla co nejvyšší úroveň.