Mlčení – nejagresivnější způsob komunikace
Mlčení – nejagresivnější způsob komunikace
Když se s manželem pohádáme, tak se mnou třeba i týden nemluví. Já se trápím, ale nemůžu nic dělat. Neřekne ani dobré ráno nebo dobrou noc. Pak vlastně nevíme, kdo z nás má znovu začít mluvit. Asi po týdnu oba děláme, jakože se vlastně nic nestalo. Ve mně ale ten vztek zůstává a je nám spolu nějak pořád hůř. Co s tím?
Ano, to je velký problém. Komunikace mezi lidmi, obzvlášť v nejbližším vztahu, je velmi důležitá. Může mít různé úrovně a podle kvality vzájemného „mluvení“ má také kvalitu náš vztah. Běžná neutrální komunikace nám slouží pro sdělování mechanického chodu života. Do pozitivního naladění nás vede emočně zabarvená komunikace, kterou projevujeme zájem a pozornost o druhou osobu. Také humor je příjemným odstínem řeči.
Do záporu nás dostávají výčitky, kritika, slovní útok, ironie. Pokud si někdo navykl konflikty či nedorozumění řešit těmito způsoby hovoru, obvykle jeho vztahy nejsou pohodové, klidné a příjemné. Ze zaběhaných kolejí se ale špatně mění směr. Řešením je použití asertivní komunikace, o které jsem už ve STOPu psala (viz též www.jencova.cz, oblast Media a publikace). Jejím hlavním principem je, že nemluvíme o druhé osobě (co jsi udělal/a, neudělal/a, nebo udělal/a špatně atd. – to je útok), ale o vlastních pocitech (bylo by mi příjemné, kdybychom..., přál/a bych si, aby...). Tyto svoje pocity a postoje nepotřebujeme vysvětlovat ani obhajovat. Máme
na ně právo (a musíme si za ně nést zodpovědnost). Měli bychom je druhému jen sdělit, aby náš partner vlastně věděl. Nikdo nám totiž do hlavy nevidí a konflikty nejčastěji vznikají jen kvůli obyčejnému nedorozumění.
Když už jsme v konfliktu a nemůžeme mít pozitivní komunikaci, většina z nás se snaží situaci si vyříkat, vysvětlit. Obvykle ale podle svých zaběhaných způsobů zvolíme slovní útok. Když už nemůžeme mít normální komunikaci, tak alespoň hádku. Pořád lepší než vůbec nic. Mlčením často leckdo z nás partnera trestá – odpírá mu možnost jakékoli komunikace. Mlčením se nic nevyřeší, jen emoční stres stoupá. Jde o manipulativní postup (tak si to teda „vyžer“, když to nechceš udělat podle mě...), který je zabalený pod vnějším dojmem – já nic, já muzikant = já se přece nehádám.
Pokud chceme, aby nám s lidmi kolem nás bylo dobře a jim s námi, mluvme s nimi. Povídejme si, sdělujme, ptejme se... Všem nám potom spolu bude mnohem lépe.