Stalo se v dubnu: Půlkacíř
Letos 12. dubna si připomeneme nedožité sedmdesátiny hudebníka a básníka Karla Kryla. Jeho životní tvorbu reprezentuje na 134 písní, 32 desek a CD i 27 publikací veršů a prózy. A písničkářská nesmrtelnost o pravdě. Z těch, co kdy hráli na kytaru, neznám snad nikoho, v jehož zpěvníku by chyběly písničky Karla Kryla. Ty začal skládat už na začátku 60. let, v roce 1966 poprvé nahrává v rozhlase v Ústí nad Labem, o rok později v ostravském rozhlase. Na jaře 1969 mu vychází první a nadlouho poslední česká deska Bratříčku, zavírej vrátka, ve které bezprostředně reaguje na srpnovou okupaci. V září 1969 emigruje do Spolkové republiky Německo. Koncertuje po Skandinávii, USA, Kanadě a Austrálii. Pracuje jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Do Československa se vrací až po 17. listopadu 1989 a v prosinci triumfálně koncertuje na veřejných shromážděních. Poprvé mu ve vlasti vycházejí všechny jeho desky. Ani v 90. letech se ale svou tvorbou nevyhýbá ožehavým tématům. Roku 1993 ještě vychází kniha jeho rozhovorů s Milošem Čermákem „Půlkacíř“. Je unavený ze sílícího nezájmu o veřejné dění. Své rozčarování nad politickým vývojem dává veřejně najevo. Pojmenovává boj o moc a koryta, postrádá účinný a průhledný právní řád. Lidé ho stále nechápou. Trápí se tím, že jsou tak slepí a že jich je tolik. Karel Kryl umírá nečekaně na infarkt 3. března 1994. „Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.“