Stalo se v dubnu: Nejznámější zničeno, nejlepší žijí dál
Podivuhodný osud připravil život dílu sochaře Otakara Švece. Narodil se v Praze 23. listopadu 1892. Studoval nejdříve u J. Drahoňovského na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, odkud přešel na figurální sochařství v ateliéru Josefa Václava Myslbeka na Akademii výtvarných umění. Školu zakončil v ateliéru Jana Štursy, u něhož také delší dobu pracoval jako pomocník v dílně a poté až do r. 1927 jako asistent na akademii. Patřil k významným sochařům 1. poloviny 20. století, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, vytvořil několik pomníků a figurálních soch pro architekturu a vystavoval na reprezentačních výstavách v Benátkách, Paříži a Filadelfii. Ve svých skoro 60 letech se v roce 1949 přihlásil, stejně jako dalších 54 sochařů, do sochařské soutěže dotované 950 000 korunami na největší pomník J. V. Stalina na světě. Soutěž vyhrál a žulový pomník v Praze na Letné, který vytvořil spolu s architektem Jiřím Štursou, synovcem Jana Štursy, byl dlouhý 22,5 metrů, vysoký 15,5 metrů a vážil 15 tisíc tun. Finanční náklady dosáhly 140 milionů korun. Největší skupinové sousoší, protože po obou stranách za Stalinem stálo ještě osm budovatelských postav, překřtil český národ na „frontu na maso“. Slavnostně ji odhalili 1. května 1955. Bez tvůrce, protože Otakar Švec spáchal 4. dubna z osobních i politických důvodů sebevraždu. Pomník byl pak na podzim roku 1962 pomocí 2 tun trhavin natřikrát odstřelen za 4,5 milionu korun. Na jeho místě byl v roce 1991 vztyčen 25 metrů vysoký metronom. Otakar Švec přesto vytvořil několik významných a originálních děl. Jako nejlepší příklady uveďme slavného Motocyklistu – Sunbeam a dvojbustu složenou ze dvou prostupujících se polovin hlav Voskovce a Wericha.