Svátky jara?
Velikonoce vznikly jako svátky jara. Starověcí pastýři v Palestině přecházeli se stády ovcí a koz ze zimních pastvin na letní a z nově narozených beránků přinášeli Bohu oběť jako projev vděčnosti za Boží požehnání. Podobně přinášeli oběť staří zemědělci. Jako projev díků to byly první plody z úrody. Velikonoce jsou tedy prapůvodně svátky nového života, který znovu vzchází po zimním období. Motiv nového života byl posunut v židovství a křesťanství. Židé slavili a slaví Velikonoce jako poděkování za nový život, který není spojený s ročním cyklem. Jde o připomínku jedné konkrétní historické události z 13. století před Kristem – vysvobození národa, který jen o vlásek unikl smrti, z genocidy a otroctví v Egyptě, tedy o oslavu života. Křesťané slaví Velikonoce jako svátky nového života, který hrůzou smrti a hrobu dokonce prošel. Připomínají si, že Ježíš Kristus byl ukřižován, pohřben, ale v hrobě nezůstal a třetího dne vstal z mrtvých.
Události z posledních dní Ježíšova života se připomínají v kostele při takzvaném svatém či pašijovém týdnu. Na Květnou neděli, kdy se světí kočičky, se slaví Ježíšův královský vjezd do Jeruzaléma, kdy byl Kristus vítán voláním „sláva“ a uctivým kladením palmových ratolestí na cestu zástupy, které o několik dní později volaly na římského místodržitele Piláta: „Ukřižuj!“ Jméno Zelený čtvrtek pochází zřejmě z německého Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) zkomoleného na Gründonnerstag. Při večerní bohoslužbě se připomíná Ježíšova poslední večeře s učedníky, při níž Ježíš vzal chléb a řekl: „Toto je moje tělo,“ a nad kalichem s vínem pronesl: „Toto je moje krev, to konejte na mou památku“. Kněz kromě toho ještě umývá nohy dvanácti mužům z farnosti, neboť také toto gesto služby Ježíš při poslední večeři vykonal. Název pátku Velký odpovídá významu tohoto dne, při němž si křesťané připomínají, že Ježíš byl umučen na kříži za hříchy lidí, čímž všem otevřel cestu k Bohu. Tento den se neslaví jinak obvyklá mše. Koná se tzv. pobožnost křížové cesty, při níž se připomínají jednotlivé etapy Ježíšovy cesty z Pilátova paláce na Golgotu. Nejdůležitější bohoslužbou jsou Obřady velkého pátku. Jsou celé protkány velkým tichem a začínají působivým gestem kněze, který na znamení zármutku padne po příchodu k oltáři tváří k zemi.
Bílá sobota své jméno pravděpodobně dostala na základě bílých rouch, která oblékali nově pokřtění věřící. Tento den se ale velmi podobá Velkému pátku – nekoná se žádná bohoslužba a lidé navštěvují kostely pouze k tiché modlitbě.
Název Velikonoce pochází od slovního spojení veliká noc. V noci ze soboty na neděli křesťané slaví několikahodinovou bohoslužbu, která začíná požehnáním ohně. Jeho světlo má rozehnat temnotu noci stejně jako kdysi Kristovo zmrtvýchvstání. Od ohně je zapálena veliká velikonoční svíce (paškál), symbol živého Ježíše. Lidé v kostele pak naslouchají devíti čtením z Bible, v nichž se postupně odvíjejí dějiny světa od jeho stvoření až po Kristovo zmrtvýchvstání. Během bohoslužby jsou také křtěni ti dospělí, kteří nevyrostli ve víře, ale dospěli k ní během svého života.
Když se o Velikonocích setkáváme s vajíčky a zajíčky, vracíme se k prapůvodu těchto svátků – k životu, který se klube po zimním období. Křesťanské poselství však jde dále. Ukazuje, že jako po zimě vždy přijde jaro, tak po smrti přichází nový život. Křesťanské Velikonoce jsou povzbuzením, abychom v našich „osobních zimách“, v těžkých a náročných obdobích, kdy jsme jako bez života, neztráceli naději. Jako Bůh vzkřísil třetího dne Ježíše, chce dát život naplno každému člověku.
Přeji všem požehnané svátky.