Letiště Praha – Ruzyně
Praha měla ve dvacátých letech minulého století už jedno letiště ve Kbelích, které sloužilo jak civilnímu, tak i vojenskému provozu. V roce 1927 bylo provedeno 47 tisíc startů a přistání, což vzhledem k 230 provozním dnům, kdy se i díky počasí mohlo létat, znamenalo každé tři a půl minuty jeden start nebo přistání. Evropský letový provoz rostl takovým tempem, že by se stávající stav stal už zanedlouho neúnosným, začalo se tedy hledat místo pro nové letiště. Smělý návrh umístit jej na plošinu zastřešující Masarykovo nádraží byl díky snížené dohlednosti, městským exhalacím a především miliardovému nákladu poslán k ledu. Zavrženy byly i Maniny či okolí Butovic. Záměru nejlépe vyhovovala mírně zvlněná pláň o rozloze asi 12 km² zvaná Dlouhá míle, která se nacházela mezi obcemi Ruzyň, Hostivice, Dobrovíz, Středokluky a Přední Kopanina. Byl zde prostor pro další růst, jenž by nebránil dalšímu rozvoji Prahy. Nadmořská výška 380 m byla zárukou menšího výskytu mlhy. Ve prospěch Ruzyně také rozhodla i malá náročnost zemních úprav. V březnu 1929 dala vláda souhlas s výkupem 108 hek - tarů pozemků a v prosinci 1931 byla uzavřena veřejná soutěž na řešení letiště Ruzyně. Při terénních úpravách nesměla být použita mechanizace – vláda se takto snažila zaměstnat co nejvíce lidí. Přesto musela být stavba kvůli hospodářské krizi pozastavena, než se státu podařilo shromáždit plánovaných 100 milionů korun. Roku 1933 zahájilo stavbu na již provedených terénních úpravách konsorcium firem Konstruktiva – Lanna dr. ing. Čapek. Zahrnovala letištní plochy, 3 hangárové bloky s dílnami, sklady, kanceláře a inženýrské sítě. Odbavovací hala byla vynikajícím dílem českého funkcionalizmu prof. ing. arch. Adolfa Benše, architektonickou úpravu zastavěné části navrhl ing. arch. Kamil Roškot a další. Adolf Benš navrhl přízemní prosklenou budovu prvního ruzyňského letiště s rovnou střechou, červeným nápisem Letiště Praha a se dvěma malebně klenutými nízkými oblouky připomínající profil křídla. Obdélníkový tubus řídicí věže se zaoblenými rohy, stojící vlevo od vstupní haly, obtáčí v nejvyšších dvou patrech ochozy s trubkovým zábradlím. Jako by tu přistála velká loď, ze které je vidět jen její kapitánský můstek. Výstavba trvala jen 44 měsíců. Letiště mělo ve všech směrech vynikající parametry. Na ploše bylo vyznačeno pět travnatých přistávacích směrů v délkách od 800 do 1 200 metrů. Moderní prvky umožnily létání v noci i za snížené dohlednosti. Na střeše hangáru byl umístěn otočný maják, jehož záblesky, morseovkou identifikující letiště, byly viditelné až do vzdálenosti 50 km. V zimě 1936–37 se přesunuly ČSA a ČLS z Kbel do Ruzyně. V devět hodin ráno 5. dubna 1937 přistál na novém, nablýskaném ruzyňském letišti letoun Douglas DC-2 Československé letecké společnosti z Piešťan, o hodinu později pak stroj Air France na lince Wien – Praha – Dres den. Přestože neexistovaly žádné normy a nikde v Evropě moderní vzorové letiště, bylo ruzyňské letiště vybudováno tak dokonale, že sloužilo i při dalším rozvoji letectví dalších třicet let.