Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Ze všech chlapů nejšťastnější chlap

S přibývajícími jarními dny a díky sílícím slunečním paprskům dostáváme čím dál víc chuť vydat se do přírody a načerpat její energii. Nebude dlouho trvat a vyschnou i meze a my pocítíme nutkavou touhu k večeru rozdělat ohýnek, opéct buřta a doufat, že tam s námi bude sedět někdo, kdo umí pořádně hrábnout do strun. Už roky a roky se nad táboráky po celé naší zemi nesou stále ty stejné, prověřené a oblíbené melodie. Všichni je dobře známe, umíme zazpívat i o půlnoci a pokládáme za lidové. S postupujícím večerem, po Stáncích, Dianě a Pramínku vlasů přijde na řadu těžší kalibr v podobě takových evergreenů, jako je Osamělý město, Zvláštní znamení touha anebo Hejno vran. Jejich autorem není nikdo menší než legenda české trampské hudby Wabi Ryvola. Narodil se v Kladně 4. dubna 1935 jako Jiří Ryvola. V rodném městě se nejprve vyučil soustružníkem, později se jal studovat gymnázium, ze kterého byl ale kvůli politickým názorům vyloučen. Nakonec absolvoval střední průmyslovou školu strojní a po ní vojnu. Už od mládí hrál na kytaru a skládal písničky. K této vášni přivedl i svého mladšího bratra Miroslava, kterého známe spíše jako Mikiho. A že to byl dobrý nápad nám do dneška dokazuje Bedna od whisky nebo Jarní kurýr. Bratři společně počátkem šedesátých let minulého století založili trampskou hudební skupinu Hoboes. Jejich písničky byly do značné míry ovlivněny swingem a zarytí trampové si na ně museli chvíli zvykat. K tomu však došlo velmi brzy a bratři s nimi vyhráli první soutěžní večer trampských písní pořádaný v pražské Lucerně. Později sbírali i ceny na českém soutěžním hudebním festivalu, mekce všech trampů a folkařů – Portě. Dneska je považujeme za zakladatele moderní trampské písničky, kterou svou tvorbou vyvedli z kaňonů, peřejí a osad a obdařili ji zcela novou poetikou, melodikou i pohledem na svět. Texty bratří Ryvolů vynikají živým nespisovným jazykem, což v době jejich vzniku nebylo úplně obvyklé. A tak se v nich vodjíždí, slunce pálí do vočí a asfaltový moře odliv má. Starší z bratrů byl vždycky o něco výraznější a již za svého života se stal legendou. Byl přesně tím, co si představíte pod slovem bohém. Miloval krásné ženy, pil pivo a rum a nebylo pro něj problém vykouřit čtyřicet cigaret denně. Zaměstnání střídal ještě více než manželky, které měl celkem tři. Nezřídka se mu na pódiu stávalo, že zapomněl text, ale publikum jej s přehledem dozpívalo za něj. Dlužno ovšem říci, že pod maskou rebela se podle jeho okolí skrýval nesmírně citlivý a hodný člověk, který byl kdykoli ochotný svým přátelům pomoci. Bez nadsázky lze konstatovat, že přesně jak zpíval, tak i žil. Když dostal nápad, složil písničku leckdy do hodiny. Stejně jako si nehrál na nic v životě, nehrál si ani s textem a nehledal perfektní rýmy. Měl jasnou myšlenku, kterou do písní prostě vložil a možná právě pro tuto syrovost je lidé milují a zpívají dodnes. Skupina Hoboes v roce 1976 obdržela Zlatou Portu za dlouholetou činnost a přínosy autorské i interpretační a bratři spolu vystupovali a tvořili ještě do počátku osmdesátých let, potom spíše výjimečně. Činnost kapely fakticky ukončila až Wabiho smrt. Staršímu bratrovi byla roku 1988 diagnostikována rakovina plic a lékaři byli nuceni mu jich polovinu odebrat. Wabi se ještě se svým bratrem stihl účastnit trampských potlachů ve Švýcarsku, v Austrálii a v Coloradu. Až do začátku devadesátých let působil v České tábornické unii, jejíž byl zakládajícím členem a kde svou činností inspiroval tisíce mladých lidí a trampů. Za svůj život složil ke třem stům písniček a tu poslední dozpíval 27. února 1995, kdy se s kytarou a jedním voroseným vydal do hudebního nebe. 

Andrea Říčková