Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Dobrý rodák

Vladimír Menšík byl český herec, moderátor, držitel ocenění národní umělec a především nezapomenutelný fenomenální vypravěč. Narodil se 9. října 1929 v Ivančicích. Vystudoval Průmyslovou školu strojírenskou a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách. Na druhý pokus byl přijat na JAMU (Janáčkova akademie múzických umění) a po absolutoriu v roce 1953 následovalo roční divadelní angažmá ve Vesnickém divadle. Tam jej objevil a angažoval ve svém divadle E. F. Burian, kde strávil tři roky. A začal dostávat menší filmové role. Autoritativní E. F. Burian film v lásce neměl a možná i Menšíkova nepřehlédnutelná osobnost, spontaneita a zřejmě už tehdy těžko ovladatelná neukázněnost hrotily konflikt. Navíc se přihlásilo Menšíkovo celoživotní astma, kterému divadelní prach rozhodně neprospíval. Z divadla odešel a v roce 1958 podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. V 50. a 60. letech se naplno rozjela jeho kariéra u filmu. Nebyl jen komediálním hercem. Dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. Vystupoval doslova ve stovkách televizních pořadů a ve filmu a televizi vytvořil přes 150 rolí – např. ve snímcích jako Král Šumavy, Markéta Lazarová, Všichni dobří rodáci, Partie krásného dragouna, Tři oříšky pro Popelku, Spalovač mrtvol, Lásky mezi kapkami deště, Dobří holubi se vracejí, Ikarův pád či Tažní ptáci. Valnou většinu historek Vladimíru Menšíkovi připravoval scénárista posledních dvou uvedených, Jiří Hubač. Komikem byl od pánaboha, ale zároveň skvělým charakterním hercem. Uměl hrát na piano a mandolínu, závodně hrál házenou, rekreačně fotbal, byl vášnivým čtenářem. Šel z role do role a stejně bouřlivý byl i jeho osobní život, který rozhodně nebyl přehlídkou manželských či otcovských ctností. Ze dvou manželství měl čtyři děti. Několikadenní bohatýrské tahy, jež často pořádali společně s ním v dokonalé souhře Jiří Sovák a Lubomír Kostelka, byly těžce odpracované. Kritiků bylo mnoho, víc však měl přátel. Pracovní tempo bylo neuvěřitelné, denně dělal např. až tři besedy. Kvůli zdravotním problémům přestal s pitím a kouřením. Jako těžký astmatik měl u sebe neustále množství léků. Jeho kolegové vzpomínají na chvíle s ním ve studiu dabingu, kdy si sám píchal injekce, aniž přerušil natáčený dialog. Když ztratil občanku, nechal si vystavit novou a úřednice nedotočila devítku a byla z toho čtyřka. Využil chyby úřednice a od té doby všude uváděl jako své datum narození rok 1924, i když se narodil v roce 1929, čímž se dělal o pět let starším. „To bude žrádlo, já půjdu o pět let dřív do penze!“ Nakonec se své vytoužené penze nedočkal. Vladimír Menšík říkával: „Já už nemám žádné soukromí. Já už jsem na sebe všechno řek. I to, co nebyla pravda.“ Zemřel 29. května 1988. Nebylo mu ani 59 let.

Dan Novotný