Chrám ze světla
Kostel svatého Jana Nepomuckého stojí na Moravě na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Jeho stavební sloh barokní gotiky, který vznikl v Itálii a počátkem 18. století se k nám přes Rakousko přesunul, nemá v Evropě obdoby. Patří mezi nejvýznamnější stavby barokní gotiky architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Tento jeho vrcholný výtvor byl pro svou jedinečnost roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Založení kostela souviselo s připravovaným blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, kdy byl po třech staletích, roku 1719, v pražské katedrále sv. Víta otevřen jeho hrob. Byl nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk, když z lebky vypadl kus načervenalé tkáně. To jen dovršilo víru v nadpřirozené Janovy schopnosti. Jako zpovědník královny prý nevyzradil její zpovědní tajemství a proto musel zemřít. (Záhada byla rozřešena až roku 1973 – načervenalá tkáň není jazyk, nýbrž část mozku se sraženou krví.) Rozhodnutím opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy byla stavba zahájena roku 1719, základní kámen byl položen rok nato 16. května a chrám byl vysvěcen pouhé dva roky poté 27. září 1722.
Kostel i obklopující ambit jsou velmi minimalistické, přesto nesmírně účinné. Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu s opakováním čísla pět jako odkazu na pět hvězd, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého Jana Nepomuckého. Santini obvykle konstruoval své stavby prakticky jen s použitím kružítka pomocí úseků kružnic s poloměry násobků modulu stavby. Použité číslice, např. tři, pět, sedm či dvanáct mají ikonografický význam. Na Zelené hoře je to vedle čísla pět ještě číslo tři s poukazem na Boží Trojici a ve formě hvězd číslo šest na mariánský odkaz Jana Nepomuckého. Základem je kompozice pěticípé hvězdy – pěticípý půdorys, pět vchodů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem, pět hvězd a pět andělů na hlavním oltáři. To vše je symbol nejen pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinském slově „tacui“ (mlčel jsem). Tři z pěti andělů na hlavním oltáři nesou kouli nebeské klenby, na které stojí postava sv. Jana Nepomuckého s pěti hvězdami v jeho svatozáři. Ty se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí. Santini v chrámu použil k budování prostoru „sakrální světlo“ jako symbol boží přítomnosti. Světelné poměry tu působí zvláštní paradox. Ten, ještě podtržený štukaturou působí dojmem, že stěna je jen skořápkou a celý chrám je vlastně budován a nesen světlem. Kostel je obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy, chránící poutníky před nepřízní počasí. Tvar deseticípé hvězdy, odkaz na desetibokou mariánskou studnici ve žďárském klášteře, a pěticípé hvězdy – symbol Panny Marie, symbolizuje žďárskou cisterciáckou studnici, v jejíž hladině se odráží uctívaná mariánská hvězda sv. Jana Nepomuckého i opata Vejmluvy, který nechal kostel vybudovat. K slávě boží stvořen géniem Jana Blažeje Santiniho-Aichela.