Slovanský ostrov – Žofín
Nejkrásnější ostrov přímo v srdci Prahy s palácem Žofín počátkem 17. století ještě neexistoval. Vltavské usazeniny v 17. a 18. století společně s povodní v roce 1784, nízká hráz a několik ovocných stromů tak pomohly vzniknout 250 metrů dlouhému a 100 metrů širokému dvouhektarovému ostrovu. Začalo se mu říkat podle barvířů koží Barvířský nebo Barvířka, ale i Šítkovský po mlynáři Janu Šítkovi. V roce 1817 už tu byl hostinec a primitivní lázně, později kartounka a s novým majitelem získal i nové přízvisko – Engelův nebo česky nesprávně Andělský ostrov. Další z majitelů, osvícený mlynář Václav Antonín Novotný se zavázal umožnit na něj veřejný přístup. Zároveň se velkoryse rozhodl přeměnit jej ve společenské centrum Prahy. V letech 1835 – 1837 na ostrově vyrostla restaurační budova s tanečním a koncertním sálem, lázně a obytný dům. Byl upraven park a přívoz nahradil dřevěný můstek. Vše bylo slavnostně otevřeno 30. května 1837 velkým plesem v hlavním sále. Když v září 1840 navštívil Barvířský ostrov arcivévoda František Karel, otec pozdějšího císaře Františka Josefa I., požádali jej zeťové Václava Novotného, aby ostrov mohl nést jméno jeho manželky Žofie. Aristokratický Žofín tak odsunul Barvířku do historie. A stal se buditelským majákem kulturního vědomí české společnosti. V předvečer svatodušních bouří roku 1848 se tu za předsednictví Františka Palackého konal Slovanský sjezd (roku 1925 byl ostrov přejmenován na Slovanský). Žofín se stal centrem vlasteneckého společenského života, proslul národními besedami – bály pro podporu českých institucí i výstavami. Proslavily jej také koncerty. Koncertoval tu Ferenc Liszt, Hector Berlioz a dirigoval zde svůj koncert Richard Wagner. Prý jako vůbec první dirigoval zády k obecenstvu. Poprvé tu také souborně zazněla Smetanova Má vlast. Původní budova byla roku 1886 neorenesančně přestavěna a byl vybudován nový velký sál a zřízena plovárna Slovanka. Pražská obec, které ostrov od roku 1884 patřil, dala nově upravit park a roku 1928 na místě lázní vyrostla budova Mánesa. Roku 1948 ostrov spojil s nábřežím železobetonový most. Po rekonstrukci v roce 1994 a záplavách roku 2002 Slovanský ostrov a palác Žofín opět získaly někdejší lesk.
A něco vám povím. Když jste za hlubokého socializmu dostali občanku, museli jste udělat dvě věci: okamžitě jít s krásnou spolužačkou do kina na včera ještě nepřístupný film od 15 let a pak si jít na Žofín půjčit pramičku za 5 Kčs na hodinu. A na stříbropěnné Vltavě pak náležitě ohodnotit předchozí kino.