Rozhodující je včasná diagnostika
Mamodiagnostické centrum Waltrovka, které najdeme na Walterově náměstí 329/2 v Jinonicích, je relativně nové zdravotnické zařízení. Specializuje se na komplexní diagnostiku onemocnění prsu. Je akreditováno Ministerstvem zdravotnictví České republiky pro provádění screeningu, takže má smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami. Nejen o tom, jak důležitá jsou preventivní vyšetření jsme si povídali s panem profesorem Janem Danešem, vedoucím centra, výkonným místopředsedou Komise pro screening nádorů prsu MZ ČR a místopředsedou Asociace mamodiagnostiků ČR.
prof. MUDr. Jan Daneš, CSc.
Pane profesore, v poslední době se hodně lidí ze strachu před onemocněním covid-19 lékařským zařízením vyhýbalo. Zjednodušeně řečeno, když to nebylo doslova akutní, tak k lékaři nešli. Týkalo se to i jinonického mamodiagnostického centra?
Bohužel ano a je to věc, která nás dost trápí. My jsme nikdy neměli zastavený provoz, fungujeme normálně, striktně dodržujeme protiepidemická opatření, jsme očkovaní, máme velmi krátké objednací lhůty..., ale ženy nechodí. Přesněji, chodí jich o dost méně. Dovedu pochopit, že se nikomu moc nechce do takového zdravotnického zařízení, kde se potkává spousta lidí. U nás tomu tak skutečně není. Tady hlavně nemusí mít nikdo obavu, že by přišel do kontaktu s pacientem, který jde k jinému lékaři. Protože stojím spolu s dalšími lidmi v čele screeningového programu v České republice, tak vím, že se v rámci celé republiky nestalo, aby se někdo v souvislosti se screeningem nebo diagnostikou onemocnění prsu ve screeningovém centru nakazil. A to se týká i personálu. Takže mohu zodpovědně říci, že skutečně není důvod k obavám. Přesto se objednává zhruba o patnáct až dvacet procent žen méně. Mohlo by se zdát, že to není zas tak moc, ale když si vezmeme, že v České republice se ročně dělá sedm až osm set tisíc mamografií, tak se dostáváme na poměrně vysoká čísla. Zcela zbytečně nám po republice „běhá“ čtyři až pět set žen s karcinomem. Žen, které vynechaly nebo odkládají preventivní vyšetření. Nejhorší na tom je, že až přijdou, může být bohužel pozdě. Proto je tak důležité, aby se preventivní vyšetření, a neplatí to jen u onemocnění prsu, neopomíjela. Ženy by měly dodržovat termín jedenkrát za dva roky a v případě jakéhokoli problému by měly přijít hned. V případě, že by jinde musely na vyšetření dlouho čekat, u nás jim nabídneme termín v řádu dnů.
Termín preventivního vyšetření jedenkrát za dva roky. To platí pro všechny ženy?
Každé dva roky by měla na mamografické vyšetření chodit žena starší čtyřiceti pěti let. Je to v souladu i s evropskými doporučeními, kde pravidelné provádění mamografie může snížit úmrtnost na rakovinu prsu. V České republice došlo od začátku screeningového programu ke snížení úmrtnosti o téměř třicet procent, takže jsme velmi úspěšní. Ten úspěch by mohl být vyšší, kdyby na vyšetření chodilo větší procento žen. To se ve věkové skupině pětačtyřicet až devětašedesát let, kde se ta účast počítá, pohybuje kolem šedesáti pěti procent. Tato vyšetření jsou zdarma. Mohou k nám ale samozřejmě chodit i ženy mladší. Preventivní vyšetření mladých žen není hrazeno zdravotní pojišťovnou, ale řada z nich dává nějaké příspěvky z fondu prevence. Takže pokud chce mladší žena chodit na prevenci, v mladém věku je základní metodou ultrazvuk (sonografie), tak může, naopak je to vítáno, ale musí si to zaplatit. Pro screening u mladých žen neexistují na úrovni evropské komise jednoznačná doporučení. Je to dáno tím, že rakovina prsu je v tom věku přeci jenom relativně vzácná. Co bych ale každé ženě doporučil, je pravidelné samovyšetření prsu, bez ohledu na věk.
Existuje tady nějaká forma dědičnosti?
Určitě, část těch nádorů, předpokládá se asi do deseti procent, je dědičných. Varovným signálem je, že například maminka nebo sestra měly v mladším věku nádor prsu nebo vaječníku. Pak zvýšená pravděpodobnost onemocnění je. Samozřejmě statisticky. Při příchodu k nám vyplní dotazník, kde se na tyto údaje ptáme. Zjistíme-li něco varovného, není problém ženu poslat na genetické poradenství. V případě, že má opravdu velmi vysoké riziko onemocnění, obvykle chodí do specializované poradny, na speciální vyšetření, například kromě mamografie a sonografie i na magnetickou rezonanci. Mutací genů spojených s rakovinou prsu je mnoho, nejznámější je mutace genu BRCA1 nebo BRA2. Medializovaný byl případ herečky Angeliny Jolie, která právě takovou mutaci měla. Ta podstoupila preventivní odstranění žlázy, což je doporučovaný postup u ženy s tak vysokým rizikem. Pro ženu s běžným či jen vyšším rizikem to ale určitě není vhodné, platí to jen pro velmi úzkou skupinu žen. Pro zdraví každé ženy musíme udělat maximum, ale i prevence má své hranice. Tady bych se spolehl na lékaře, který ví, co je a co není vhodné a nutné.
V médiích se občas objeví informace, které vyvolají řadu otázek. A týká se to i mamografie.
Myslíte třeba to, že si lidé někde přečtou „zaručenou zprávu“ o škodlivosti mamografie, vysoké dávce záření... Ta dávka je velmi, velmi nízká a nehraje vůbec žádnou roli. Jsou to násobky dávek z přírodního pozadí, které člověk získává všude – na ulici, doma a rozhodně to nejsou dávky, které by vyvolaly rakovinu nebo pacientku poškodily. Ženy se často bojí i bolestivého stlačení prsu při vyšetření. To je takový strašák. Chtěl bych říct, že my máme opravdu špičkové asistentky, speciálně trénované, které umí udělat mamografii bez bolesti, přesto ve stoprocentní kvalitě. Myslím, že bychom se neměli nechat ovlivňovat zprávami „jedna paní povídala“.
Co následuje, když výsledek vyšetření ukáže, že je něco špatně?
Tady bych měl asi říci, že v našem centru máme nejnovější vybavení – ultrazvukový přístroj té nejvyšší kategorie, to samé mamografický přístroj. Chceme být prostě na špici. To se týká i hodnocení snímků, které je nesmírně důležité. U nás ho dělají dva lékaři, v diagnostice nám navíc pomáhá i počítač. A asi jako jediní v České republice budeme v nejbližší době mít i systém pro hodnocení pomocí umělé inteligence. To je takový velký hit, který se zatím ve světě rozvíjí. Pokud při hodnocení snímků využijeme i umělou inteligenci, tak spolehlivost bude ještě mnohem vyšší. Když se ukáže, že je něco špatně, tak začneme v podstatě okamžitě jednat. Musíme si uvědomit, že každý případ je jiný. A individuální je i náš přístup ke každé pacientce. Cílem prevence a screeningu je zjistit nádory co nejmenší, které odhalíme právě při pravidelném vyšetření. Zhruba sedmdesát pět procent všech nádorů zjištěných ve screeningu jsou takzvaného prvního stádia, kdy je téměř stoprocentní pravděpodobnost úplného vyléčení. Vás ale asi zajímá, co přijde po stanovení diagnózy. Uděláme ještě několik dalších „upřesňujících“ vyšetření, pak následuje schůzka s týmem lékařů, kde je onkolog, operující gynekolog... a ti si pak podle stádia a typu nádoru ženu převezmou do další péče. Velmi úzce spolupracujeme se špičkovými lékaři z jiných zdravotnických zařízení, takže pacientka ví, který lékař se o ni bude v následujícím období starat. Každé pracoviště, ať už gynekologicko-porodnická klinika u Apolináře, onkologická klinika na Karlově náměstí... je v kontaktu i s psychology. Takže péče není jenom v našich rukách. My jsme špičkoví diagnostici, ale pracujeme v takzvaném multidisciplinárním týmu. Ten tvoří právě další odbornosti. Jsme také napojeni na různé pacientské organizace, které mohou ženě pomoci. Zkrátka děláme všechno pro to, aby se každé ženě dostala ta nejlepší a komplexní péče, aby se uzdravila a co nejdříve se mohla vrátit do běžného života.
Doteď jsme hovořili jen o ženách. Může se onemocnění prsu objevit i u mužů?
Určitě, rakovina prsu u mužů existuje, je však poměrně vzácná. Pro představu, v celé České republice je ročně kolem šedesáti případů. Často to bývá právě ta dědičná zátěž, převážně jde o starší muže. Většina z nich k nám chodí na vyšetření s jiným onemocněním, takzvanou gynekomastií, kdy se prostě zvětšují prsa, roste žláza. Naším úkolem je zjistit, jestli náhodou nejde o nějakou závažnější změnu. Gynekomastie jsou poměrně časté, jsou prakticky běžné u chlapců v pubertě nebo u mužů vyššího věku, s rakovinou nemají v zásadě nic společného.
Co vám dělá radost? V soukromí je toho jistě hodně, ale v práci?
Radost mi udělá každá uzdravená žena. Víte, co je fajn? Když některou náhodně potkám a ona řekne: „Jé, pane profesore, vy jste mi před třiceti lety zachránil život. Díky tomu, že jste zjistil malý nádor, jsem teď naživu.“ Tak to je velká radost. A taková slova v podstatě potvrzují i to, o čem jsme si povídali. Prevence se zkrátka opravdu vyplatí.