Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Poúnorová kolektivizace

Naše povídání s paní Miladou Staňkovou končí. Ne, že by nebylo o čem hovořit. Díky Paní Magdaléně Staňkové, která babičku zpovídala, máme ještě v zásobě několik témat, ke kterým se jistě někdy vrátíme. Dnes se dozvíme, co se dělo po únoru 1948.

Na statku stále pracovali němečtí dělníci, kteří na základě zpráv svých příbuzných z východního Německa už před rokem 1948 tvrdili, že i u nás dojde ke komunistickému převratu a statek bude znárodněn. Jejich předpověď se bohužel po únoru 1948 vyplnila a české vesnice postihla kolektivizace. Průmysl, všechny podniky a po nich i zemědělská půda přešly do rukou státu. Komunisté začali vysídlovat rolníky, především vesnické boháče, tyto represe postihly celkem 1629 farmářů. A protože museli odejít i s rodinami, dotklo se vysídlování postupně zhruba pěti tisíc lidí.
V roce 1950 naší rodině komunisté zabavili nejprve dobytek – 12 krav, 4 koně, 2 ovce, podřízli kozu i holuby, sebrali zemědělské stroje. Fungující hospodářství s více než třistaletou rodinnou tradicí převzaly Státní statky Jeneč. Museli jsme na vlastním pracovat jako jejich zaměstnanci. Já jsem dojila, manžel se staral o dobytek. Po příchodu ze školy nám musely s prací pomáhat děti. V roce 1953 nás nechali komunisté vystěhovat z našeho statku a přidělili nám – rodině se 2 dětmi – jednu místnost v deputátním domě, v Kněžívce u Kněževse, Jiřímu tam přikázali pracovat v JZD. To jsme odmítli a nastěhovali jsme se k mým rodičům do domku bývalého obecního pastýře. Na statku jsme museli zanechat i starožitný nábytek, který jsme neměli kam dát, s sebou jsme si vzali jenom psa, kočku a pár slepic. Později manžel pracoval jako dělník ve statku v Mirešicích, pak jezdil s traktorem. Já jsem pracovala ve zličínských stavebních strojích. V roce 1955 se nám narodila dcera Milada. Když jí bylo asi 7 let, pořídili jsme si ovce a pro jejich chov pronajali kus pole u domu.

Po roce 1989 začala nová demokratická vláda vracet vyvlastněný majetek. O jeho navrácení v prosinci zažádala také rodina Staňkova. Byl nám postupně vracen až do roku 1994. Třebonický statek byl za 40 let hospodaření státních statků značně zdevastován, v bytě byly kanceláře. Syn s vnuky se dali do opravování. Na pozemku bývalého ovocného sadu vybudovali kemp Drusus (v provozu od r. 1992), v patře statku vedle špejcharu penzion, v bývalé stodole sezónní restauraci Gusta pro hosty kempu. Po velikonocích 1999 někdo v noci na statku úmyslně založil požár ve stodole plné balíků slámy. Policie pachatele nenašla. Z nové střechy zbyla jen kostra ohořelých trámů, škody zůstaly i po zásahu hasičů, protože voda poničila zrestaurovaná sgrafita. V září 1999 se David oženil s Magdalénou Staňkovou – Kröhnovou. Jejich děti Ludmila (7 let) a František (4 roky) snad začnou v budoucnu psát další stránky historie Třebonického statku.

Výstavu Magdalény Staňkové s názvem 300 let historie statku č. 4 v Třebonicích je stále možné po předchozí dohodě (tel. 235 514 391) zhlédnout.

připravila Eva Černá