Tady a teď
Paní doktorko, nestihnu už víc. V práci se propouštělo a na stejné množství práce je nás méně. Zvládnout to musím, jinak bych příště mohla „být odejita“ já. Přijdu domů úplně hotová a musím řešit úkoly dětí, nákup, večeři, kdo kdy uklidí, abychom v tom bytě vůbec mohli bydlet. Je to začarovaný kruh. Nevidím už vůbec nic pozitivního...
Ano, stresem a přetížením, psychickou i fyzickou únavou bleskově míříme do depresivních pocitů, které nám snižují výkony a kruh se uzavírá. Tahle situace má více příčin, ale jedna z nich, na kterou jsou specialistky především ženy, je, že dělají, řeší a myslí na více věcí najednou. Také jsem často polapená tempem doby. Nedávno jsem se přistihla na semaforu, kdy jsem stála v autě na červenou a pro jistotu dopředu zařadila jedničku, abych mohla hned vyjet. Já jsem ale (stále na červenou!) přeřadila z 1 na 2 a z 2 na 3! Pak jsem si teprve uvědomila absurditu situace – stojím na semaforu na červenou, ale myšlením i jednáním už jsem daleko vepředu. Rozhodně ne TADY a TEĎ. Relaxovat v takové situaci opravdu není východisko. Ale zastavme se! Žijme tady a teď. Většina z nás dělá spoustu věcí, které dělá ráda. Ale zároveň už se stresujeme, co ještě a v jakém pořadí, kde, s kým a pro koho bychom měli stihnout. Plán aktivit je samozřejmě důležitý. Ale prožívejme naplno to, co děláme právě teď. Vede to ke strukturaci a zklidnění. A uceleným prožitkům. Např.: Teď řídím, řídím ráda a baví mě to... Jsem v práci, svoji práci dělám ráda a věnuji se jí právě teď... Jsem doma s dětmi, mám je ráda a užívám si jejich společnost právě teď... Když cvičím, cvičím ráda a prožívám fyzické i psychické uvolnění právě teď. Hrozně se nám zpřehlední život i z hlediska prožitků, ubude stresu, stihneme prožít radost z konkrétní činnosti a rozhodně budeme více mířit k pohodě než k depresi. TADY A TEĎ :-).
Přeji hodně klidu, pohody a okamžiků „tady a teď“ všem čtenářům časopisu STOP.