Bohatství nebo chudoba? – proč extrémy škodí...
Bohatství nebo chudoba? – proč extrémy škodí...
Do mojí ordinace přišel klient, který popisoval: „Hrozně bych si přál nový auto. Mám Chevroleta, ale staršího. A taky nový chytrý mobil. Mám sice androida, ale na trhu už je lepší. Přítelkyně by chtěla k moři. Já vím, to nosím „zájezd k moři“ v kapse, ale na oboje asi nevydělám. Přiberu si nějaký kšeft. A nebo ať jede sama, já ten android musím mít....“ Podle wikipedie je „bohatství stav, kdy jedinec má tolik hmotných a nehmotných statků, že zažívá pocit nadbytku. Toto vlastněné bohatství pak umožňuje volné užívání vlastněných věcí bez nutnosti další práce....“ Chudoba je druhý extrém – stav, kdy člověk nemá co jíst, co pít, nemá zajištěné základní podmínky pro důstojný život. Většina z nás ani do jedné extrémní skupiny naštěstí nepatří. Mladý muž, který přišel do mojí ordinace, bydlí s přítelkyní v bytě po babičce, má starší kvalitní auto, značkové oblečení, chytrý telefon, zajištěnou práci... a sny a přání. Ano, sny jsou v životě moc důležité. Je užitečné mít cíl, kam člověk míří. Jen by cestou neměl ztratit všechno, co už nyní má.
„Ať si jede sama...“ Znamená to, že obětuje příjemně strávený čas s přítelkyní novému typu mobilu? Určitě je velmi příjemné užívat si výdobytky moderní doby. Rozhodně platí, že s penězi rostou možnosti poznání, trávení volného času, studia, cestování. Vždy ale mysleme i na vztahy – s kým si budeme tyto možnosti užívat. Jistě, vždy se někdo najde, kdo by s námi ochotně odjel na výlet na Tahiti. Ale po návratu? S kým budeme prožívat naše zážitky, když naši kamarádi, známí a přátelé chodí přes den do práce a nemají na nás čas? Co vlastně budeme celý den dělat, když už nebudeme muset do práce? Chceme to tak? Je to ten sen, který bychom si přáli splnit? Není vždy až tak příjemné vybočovat, jak se může zdát.
Můj jiný klient vydělal hodně peněz, má milou ženu a dvě zdravé děti... a také má starosti: „Postavil jsem si dům schválně mezi ostatními lidmi ve vilové čtvrti, abych nebyl sám. Mám rád společnost, hodně známých, kamarádů, rád pomůžu, rád vyhovím. Nedávno jsem uspořádal oslavu narozenin pro svoji ženu. Objednal jsem její oblíbenou hudební skupinu, byl ohňostroj, dobré jídlo a pití. Pozval jsem spoustu známých. A přemýšlel jsem – přišli by všichni tihle lidé kvůli nám? Nebo se přišli jen dobře najíst a zadarmo pobavit?“ Byl hodně smutný a rozhodně i při velkém hmotném bohatství nebyl šťastný.
Ani hodně peněz nám nezajistí spokojenost. Extrémy prostě škodí. Buďme rádi za to, co máme a za lidi, které máme kolem sebe. Za jejich lásku, zájem, kamarádství, ochotu pomoci, chuť se společně smát, něco společně zažít a mít si s kým o pozitivním zážitku povídat. To je skutečné bohatství.
Přeji všem čtenářům časopisu STOP, aby se jim životní extrémy vyhýbaly obloukem a aby byli „spokojeně normální“.