Důležitější než slova jsou skutky

Do lednového vydání STOPu jsme po čtyřech letech opět zařadili rubriku Zeptali jsme se za vás. O krátký rozhovor jsme požádali nově zvolenou zástupkyni starosty Marcelu Plesníkovou, v jejíž kompetenci jsou bytová politika, správcovské firmy, informatika a školství.

Už šest let jste členkou zastupitelstva, takže problematiku naší městské části znáte. Nyní jste byla zvolena zástupkyní starosty. S touto funkcí je mimo jiné spojena daleko větší odpovědnost.

To víte, že z počátku jsem měla obavy. Ale když člověk pracuje čtrnáct let ve školství, je na vysokou míru každodenní odpovědnosti zvyklý, takže mi to není úplně cizí.

Dlouhé roky jste se jako učitelka pohybovala mezi žáky. I když práce pedagoga není jednoduchá, nebude se vám stýskat?

Protože v mé kompetenci jsou bytová politika, správcovské firmy, informatika a také oblast školství, rozhodně jsem za svou, dnes už bývalou profesí neudělala tlustou čáru.  Denně se budu, i když jinak, školstvím zabývat. A hlavně – oblast školství patří mezi priority mé maličkosti. Určitě se mi bude stýskat po dětech, ale na to je každý pedagog zvyklý, protože každoročně nás čeká loučení s deváťáky. A to se nedá hodit za hlavu. Člověku po každém z nich něco v srdíčku zůstane. Vždycky jsem měla radost, když se někteří z nich přišli do školy podívat, přinesli ukázat
maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom... To mě pokaždé ohromně nabíjelo.

Vystudovala jste přírodní vědy, dalo by se tedy očekávat, že budete mít ve své kompetenci oblast životního prostředí.

K životnímu prostředí mám určitě hodně blízko. Vystudovala jsem biologii, chemii, ale také učitelství. Dnes se řadí problematika životního prostředí spíš mezi mé koníčky.

Ve své funkci jste pár dnů. Jaké jsou vaše první dojmy?

Samozřejmě, že je to něco jiného, než jsem dělala doposud. Ale nedá mi, abych současnou práci nepřirovnávala ke škole. I tam člověk řídí, koordinuje, organizuje, přesvědčuje, naslouchá, argumentuje... Zatím je pro mě obtížné práci zástupkyně starosty nějak specifikovat. Jak bylo řečeno, jsem tady pár dnů, jak manžel cituje z vojenské služby, tři dny i s cestou. Rozkoukávám se, analyzuji, určuji si priority, hovořím s vedoucími odborů, uvažuji o tom, jak úkoly řešit nejen co nejdříve, ale i nejlépe.

V rámci své funkce se budete objevovat na řadě akcí, budete v úzkém kontaktu s občany. To s sebou přináší i určitou ztrátu soukromí. Jste na to připravená?

Myslím, že ano, to je věc, s kterou člověk musí počítat. Pokud přijme takovouto funkci, je jasné, že bude více na očích, bude více sledován, hodnocen, ale i kritizován. Zase si „odskočím do školy“. Tam jsem byla denně hodnocena nejen dětmi, a ty umí být nekompromisní, ale také rodiči. Pro mě byla takovým prubířským kamenem volební kampaň, kdy jsem byla hodně vidět. To byla malá školička, teď přijde ta velká.

Co na změnu, kterou jste ve svém životě udělala, říká rodina?

Než jsem tento krok udělala, radila jsem se s manželem i s dětmi, jestli do toho půjdeme. Úmyslně jsem použila množné číslo, protože když člověk mění zaměstnání, většinou se to nějak dotkne rodiny, chodu domácnosti...
Našla jsem, nebudu tvrdit, že stoprocentní, ale značnou podporu. Ta se ostatně projevila už při volební kampani. Víte, já si myslím, že když má člověk dělat dobře svou práci, ať už je jakákoli, to rodinné zázemí potřebuje.

Volna asi nazbyt mít nebudete, jak s ním naložíte?

Největším mým koníčkem zůstává chalupa, nebo spíš statek, který jsem zdědila po rodičích. To je místo, kde se cítím dobře, kde relaxuji. Kdo má chalupu, ví, že odpočívat se dá i prací. Zhruba deset let jsme ho rekonstruovali, dnes už spíš dolaďujeme okolí, zahradu, tu největší dřinu máme už za sebou.

Na chalupě jste byla „jako pracovní dozor“, nebo jste se aktivně zapojovala?

Tatínek byl všestranně založený, zvládal kdejakou práci a od mala mě zaučoval. Není pro mě problém chopit se nějaké „chlapské“ práce, pomáhala jsem při stavbě terasy, plotu, natírám... Nepatřím mezi ženy, které si neumějí
ani vyměnit žárovku.

Zmínila jste práci na zahradě. Zúročujete při ní i znalosti nabyté studiem?

Při téhle práci se spíš řídím citem. Samozřejmě vím, co která rostlina potřebuje, kde se jí daří a naopak. My jsme ale víkendoví lufťáci, jak nám říkají místní, takže si musím dobře rozmyslet, co budu na zahradě pěstovat. Dokud s námi byli rodiče, bylo to jiné. Teď vybírám rostliny i zeleninu, které nepotřebují „každodenní“ péči. Tím také odpadá nutnost uskladňování nebo jiného zpracování. Co vypěstujeme, stačíme hravě zkonzumovat. Samozásobitelé z nás asi nebudou :-).

Každý zahrádkář pozná rozdíl mezi kupovaným a čerstvě utrženým ovocem nebo zeleninou. Čtete při nakupování informace o výrobcích, sledujete datum spotřeby...?

Ráda bych to dělala, záleží ale na tom, kolik času na nákup mám. Když je ho dost, určitě při nakupování uvažuji. Teď se přiznám ke svému češství, protože se opravdu snažím kupovat naše výrobky. Raději si koupím naše jablko než naleštěné zahraniční. Když mám ale na nákup pár minut, tak v košíku občas skončí i to, co bych za jiných okolností nekoupila.

Jste v pořadí teprve druhou ženou na postu zástupce starosty. Jak se vám pracuje mezi muži?

S tím nemám problém. Ale považuji za dobré, že se stále více žen dává na politickou dráhu. Muži mají nadhled, ženy jsou uvážlivé a citlivé. A to když se spojí... Ono ale nezáleží ani tak na tom, zda jste žena nebo muž. Daleko důležitější je, jaký jste člověk. A ne nadarmo se říká, že důležitější než slova jsou skutky.

Eva Černá

• RNDr. Marcela Plesníková se narodila 2. 1. 1963 v Praze.
• Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde později absolvovala přípravu k vědecké výchově a působila jako odborná pracovnice.
• Od roku 2000, po mateřské dovolené, učila ve FZŠ Mezi Školami, kde mj. iniciovala sbírku na výstavbu plošiny pro děti-vozíčkáře.
• Je vdaná (manžel RNDr. Jan Plesník, CSc.), má dvě dcery (Markéta 24 let, Martina 18 let).
• Od roku 2008 je členkou Zastupitelstva MČ Praha 13. V roce 2014 byla zvolena zástupkyní starosty Prahy 13.
• Od roku 2014 je také členkou Zastupitelstva hl. m. Prahy.