JAK TO BYLO V PROSINCI
Do posledního měsíce v roce vstoupila třináctka slavnostně oblečená a po letech taky konečně pořádně zasněžená. Mrzlo až praštilo, křupal sníh a občas taky kosti, to když se to sklouzlo. Na naše městské poměry to byla zima jako od Lady. Název jednatřicetidenního měsíce, který je pro děti hned po prázdninách nejoblíbenější, ale do Ježíška se zoufale táhne, pochází z praslovanského slovesa prosinoti. Znamená prosvítat nebo probleskovat a je jasné, že hovoří o sluníčku, které z poza mraků vykoukne touto dobou jen občas. Jestliže dětem doba adventu neutíká, dospělým běží mílovými kroky. Kromě smejčení, pečení cukroví, nákupu dárků, kapra a stromečku nás k vytouženému prosincovému milníku doprovodila i letos celá řada akcí. První víkend odstartovaly vánoční dílničky v základní škole Mohylova a v restauraci Na Cikánce i mikulášské stezky pod dohledem dobrovolných hasičů ze Stodůlek a Třebonic. První adventní neděli se na věncích a věnečcích rozsvítila první svíčka, Naděje, a taky betlém v Centrálním parku. V pracovním týdnu nastal maraton klasických vánočních akcí. Nebeskopekelná skupinka navštívila dokonce i zvířátka v pražské ZOO a hned na to se konal jarmark v obřadní síni radnice spojený s dílničkami na výrobu dekorací v doprovodu vystoupení dětí z našich škol. Vprostřed týdne pak Mohylka otevřela první školičku pro budoucí prvňáčky a jejich rodiče. Kdo si v pátek oblékl toulavé džíny, mohl se dostat až na vrcholky hor s první dámou české country, Věrou Martinovou. Ta tentokrát nehrála a nezpívala v malém domě nad skálou, ale v ořešské sokolovně. Po pohádkovém odpoledni v podání Divadla Glans na Chlupovce jsme zapálili druhou svíčku, Mír. Další týden by se s klidem mohl jmenovat jarmareční, neboť jarmarky uspořádala většina našich základních škol. Společným jmenovatelem pro ně byl prodej výrobků, mlsání dobrot, popíjení svařáku a punče, vystoupení žáků, zkrátka ta pravá vánoční atmosféra. Na Lucii jsme mohli na radnici potkat tanečnice z Lučinky, které v atriu postavu svaté Lucie svým vystoupením připomněly, neboť většina z nás ví pouze to, že noci upije, ale dne nepřidá. Odstartovala také série předvánočních koncertů v obřadní síni a posluchače při prvním z nich oblažily sbory Klíček a Notečka. Zapálení třetí svíčky, Přátelství, znamenalo skočení rovnýma nohama do posledního týdne adventu. Na radnici proběhly koncerty stodůlecké „lidušky“ a žáků klavírní školy. Ve víru událostí, celkem bez povšimnutí nastal první zimní den a taky slunovrat. Přestože nám to nepřišlo, když byla ve čtyři odpoledne tma jako v pytli, dny se začaly prodlužovat. Nezbývalo než vyběhnout na Makču Pikču a zapálit poslední svíčku, které se říká Láska. Věříme, že láska protkla i vaše domovy a že jste v barevných balíčcích pod stromečkem našli vytoužené dárky tak, jako Popelka Libuška letos již popadesáté objevila v oříšcích své vysněné šaty. A co bylo potom, kdy se v horké kávě rozpustily lžičky z NDR? Pak nastal zase klid. Taky trochu čas návštěv a dojídání bramborového salátu, kterého se stejně jako cukroví nemůžeme dočkat, přičemž na Štěpána už nám leze ušima. Děti si užívaly vánoční prázdniny a my dospělí jsme se na chvíli zase vrátili, docela rádi, do práce. Klid netrval dlouho. Mobily se vařily při rozesílání přání do nového a bohužel někdy jenom do Nového roku a bylo třeba nakoupit veky na chlebíčky a šampáňo na přípitek. My v redakci vám všem děkujeme za přízeň a připíjíme na zdraví, štěstí, radost a pohodu. Krásný celý nový rok 2024.