Vývoj oblasti Stodůlek do první světové války
Vývoj oblasti Stodůlek do první světové války
Dnešní území Prahy 13 bylo po celá staletí zemědělskou oblastí. Stodůlky a všechny okolní obce se až do zrušení pražských hradeb nacházely v poměrně velké vzdálenosti od pražského opevnění. Neměly přímé dopravní spojení s Prahou, nebyl zde ani lékař, ani pošta. K rozvoji oblasti docházelo v celém průběhu 19. století, ruku v ruce s industrializací samotné Prahy a jejího nejbližšího okolí. Svědčí o tom i údaje o počtu domů a obyvatel v jednotlivých lokalitách. Zhruba kolem poloviny 19. století bylo ve Stodůlkách 592 obyvatel, v Třebonicích 250 obyvatel, v Butovicích a Jinonicích bylo tenkrát dohromady 605 lidí; na přelomu 19. a 20 století pak ve Stodůlkách 1132, v Třebonicích 459 obyvatel, a ve spojených Butovicích a Jinonicích přes 1000 obyvatel, čili počet obyvatel se zvýšil zhruba na dvojnásobek.
Ještě bouřlivěji se rozvíjely sousední Řeporyje, které získaly na významu zejména po postavení pražsko-duchcovské dráhy v roce 1873. Již od konce 18. století byla součástí zdejšího katastrálního území také osada (Velká) Ohrada. V její blízkosti vyrostla pak ve druhé polovině 19. století další zástavba a pro odlišení se původní část začala nazývat Velká Ohrada, nová pak Malá Ohrada. Na přelomu 19. a 20. století pokračoval rozvoj obce díky těžbě vápna v blízkém Dalejském údolí, v té době zde byla postavena pec na pálení vápna a vyrostly kruhové cihelny. Do obce v tomto období přibylo velké množství obyvatel, žilo tu větší množství dělníků a obec ztratila čistě zemědělský charakter. První škola byla v Řeporyjích vybudována v roce 1892. V řeporyjském kostele působil mezi léty 1909 – 1919 jako farář spisovatel Jindřich Šimon Baar.
Různé technické stavby vyrostly během staletí i v širším okolí Stodůlek. Na vodních tocích vznikaly mlýny a další objekty využívající ke své práci vodu, ale také lomy. V oblasti Hájů byly činěny v 19. i 20. století pokusy o těžbu uhlí, k industrializaci oblasti přispělo postavení dvou železničních tratí na krajích regionu: „pražského Semmeringu“ ze Smíchovského nádraží přes Hlubočepy, Žvahov do Řep v letech 1868 - 1872 a již zmíněné pražsko-duchcovské dráhy ze Smíchovského nádraží přes Hlubočepy do Řeporyj. V širším okolí Stodůlek vznikla řada větších podniků, za prací docházeli zdejší obyvatelé i do Prahy, někteří do Ringhofferových závodů na Smíchově či do jinonickéWaltrovky, jiní do železnorudných dolů v Nučicích. V regionu se nacházelo také velké množství cihelen a vápenky, jejichž produkty sloužily k rozvoji místního stavebnictví. Do období před první světovou válkou spadá také vznik stodůlecké dominanty: novostavba kostela sv. Jakuba ve Stodůlkách. Nevelký, původem románský kostelík svými rozměry v druhé polovině 19. století nepostačoval potřebám farnosti, a proto byl v roce 1901 zbořen a vzápětí nahrazen kostelem novým. Jedná se o pseudogotickou, neorientovanou, jednolodní, obdélníkovou stavbu se čtvercovým presbytářem, obdélníkovou sakristií a hranolovou věží. Na volném prostranství mezi Stodůlkami a Lužinami byla 31. srpna 1908 dokončena nová školní secesní budova podle návrhu architekta Valečka.
V druhé polovině 19. století se, stejně jako v jiných českých obcích, i na území dnešní Prahy 13 rozvinul spolkový život. Vznikl dělnický kulturní spolek Svornost, Zpěvácký spolek Stodůlky, v roce 1893 byl založen Hasičský sbor Stodůlky, v roce 1910 Sokol a Dělnická tělovýchovná jednota - DTJ. Zlom ve vývoji zdejšího území znamenala I. světová válka; mnoho mužů bylo odveleno na frontu, významně se zhoršila zásobovací situace a např. ve Stodůlkách bylo po celou dobu ubytováno vojsko. Poválečný vývoj celého území pak souvisel již se vznikem Velké Prahy.
Oprava:
Pozorní čtenáři nás upozornili na chybu ve Výletu do minulosti v zářijovém STOPu. V článku bylo mylně uvedeno, že současný kostel ve Stodůlkách má novorománskou podobu. Správně mělo být, že má novogotickou podobu. Za toto nedopatření se omlouváme.