Neznámý pražský kostel
Neznámý pražský kostel
V pražských Stodůlkách, v části zvané Háje nedaleko Hájčího dvora při železniční trati z Prahy do Zličína a Hostivic nachází se téměř neznámý barokní kostelík Nalezení sv. Kříže. Následující text doplněný fotografiemi se snaží poskytnout několik informací o této málo navštěvované a teprve nedávno znovu oživené sakrální památce.
V místě, kde stojí kostelík Nalezení svatého Kříže, tábořila v roce 1742 vojenská posádka císařovny Marie Terezie pod velením jejího manžela vévody Františka Štěpána Lotrinského. Jejím úkolem bylo vypudit z Prahy nepřátelskou francouzskou a bavorskou posádku. Při kácení stromu dne 6. srpna 1742 v něm nalezl jeden voják zarostlý kovový kříž. Odevzdal jej vévodovi, který si jej ponechal na památku. Později jej předal císařovně. Když v roce 1743 císařovna přijela do Prahy, aby zde byla korunována na českou královnu, navštívila také místo, kde tábořilo vojsko jejího manžela. Na tomto místě, kde byl nalezen kovový kříž, položila základní kámen ke stavbě kostelíka, který měl být z jejího rozkazu vysvěcen na titul Nalezení svatého kříže. Dne 25. srpna 1754 byl kostelík posvěcen pražským arcibiskupem hrabětem Janem Mořicem Gustavem Manderscheidem za přítomnosti císařovny Marie Terezie. Dnes již není známo, kde se nachází onen nalezený kovový kříž. Existuje údajně mědirytina znázorňující jeho podobu, kterou zhotovil jistý pražský mědirytec M. Stilbal. O této mědirytině se však nepodařilo získat žádné bližší informace.
Roku 1761 věnovala císařovna Marie Terezie novému kostelíku finanční kapitál ve výši 300 zlatých. Z úroků z tohoto kapitálu mělo připadnout faráři ročně pět zlatých a hudebníkům dva zlaté. Zbývajících osm zlatých mělo být věnováno na údržbu kostelíka. Kostelík v této době stál zcela o samotě na zalesněném ostrohu. Jeho duchovním správcem byl ustanoven libocký farář, jehož povinností bylo sloužit v něm tři mše svaté ročně, a to 3. května u příležitosti svátku Nalezení svatého kříže (tento svátek byl po II. Vatikánském koncilu zrušen), 25. srpna v den výročí posvěcení kostela a 14. září ve svátek Povýšení svatého kříže. K libocké farnosti patřil kostelík do roku 1787. Tehdy nástupce Marie Terezie císař Josef II. v rámci svých církevních reforem kapli vyňal z církevního užívání. Opuštěná kaple poté pomalu chátrala. Sloužila jako přístřeší potulným živlům, což bylo příčinou její devastace.
V roce 1892 se zchátralého kostelíku ujal německy mluvící český duchovní Mons. Karl Jänig, který jej vlastním nákladem nechal opravit za pomoci inženýra Františka Zelenky, majitele nedalekého Hájčího dvora. 25. srpna 1892 byl kostelík znovu posvěcen. Náboženský život se však do něj vrátil jen nakrátko, a tak byl opět odsouzen k pomalému chátrání. K jeho větší opravě došlo v osmdesátých a devadesátých letech 20. století. Ozdobné dveře s cheruby byly nahrazeny jednoduchými. Vybavení interiéru bylo nenávratně ztraceno a zničeno. Po opravě přibližně do roku 2006 byl kostelík příležitostně využíván farností sv. Jakuba Staršího v Praze Stodůlkách. Poté nebyl využíván až do jara roku 2011, kdy po dohodě s majitelem získal vlastního správce.
Jedná se o stavbu kruhového půdorysu s dvěma apsidami. V malé vstupní apsidě jsou dvoukřídlové vstupní dveře. Otupené rohy této apsidy jsou ozdobeny výklenky. Ve velké apsidě je umístěn presbytář. Kostelík je zastřešen mansardovou střechou, na jejímž vrcholu se blýská kovový kříž vsazený v kamenné kouli. Denní světlo do kostelíka vniká v dostatečné míře dvěma velkými vitrážovými okny umístěnými na bocích velké apsidy, vitrážovými okny nad podstřešní římsou a vitrážovým oknem nad vchodovými dveřmi. Do kostelíka se vchází po dvou širokých nízkých schodech. Podlaha je kamenná. Vnitřek je klenutý, v rozích jsou pilastry (neúplné sloupy) s rokokovými hlavicemi. Kněžiště sestává ze dvou stupňů a okrouhlého kamenného oltáře pokrytého bílým oltářním plátnem. Architektem a stavitelem kostelíka byl s největší pravděpodobností Kilián Ignác Dietzenhofer, známý český architekt a stavitel německého původu, představitel vrcholného baroka.
Interiér chrámu je bohatě zdoben krásnými nástěnnými malbami. Na oltářní nástěnné malbě je znázorněna scéna nalezení svatého kříže, jak ji podává Legenda Aurea (Zlatá legenda), kterou napsal přibližně koncem padesátých let 13. století dominikánský mnich a pozdější janovský arcibiskup Jakub de Voragine. Podle legendy římský císař Konstantin Veliký, který vešel do dějin zejména tím, že Milánským ediktem z roku 313 dal křesťanům svobodu, vyslal svou matku Helenu (na oltářním obraze vlevo) s vojskem do Jeruzaléma, aby tam nalezla kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Jeruzalémští židé pověřili svého souvěrce Judu, aby věc s císařovnou vybavil. Tento mladý žid jí však tvrdil, že neví, kde by se kříž mohl nacházet. Císařovna Helena jej proto nechala zavřít do prázdné cisterny. Po třech dnech se Juda v cisterně podle legendy obrátil ze židovství ke křesťanství a začal se modlit ke Kristu. Vtom se objevil dým stoupající ze země. Juda byl vytažen z cisterny a na místě, kde ze země stoupal dým, byly vykopány tři kříže, neboť podle Bible byl Kristus ukřižován spolu se dvěma dalšími odsouzenci. Vznikla tedy otázka, na kterém z těch tří křížů byl Ježíš ukřižován. Právě tudy kráčel pohřební průvod a na márách nesli mrtvého mládence. Juda, který se mezitím nechal pokřtít, přijal jméno Cyriak, a z popudu císařovny Heleny se stal biskupem (na oltářním obraze uprostřed), zastavil pohřební průvod a přiložil k tělu mrtvého mládence postupně tři nalezené kříže. Při dotyku posledního z nich mládenec (na obraze vlevo) ožil. To byl důkaz, že právě tento kříž je tím, na němž byl Ježíš Kristus ukřižován.
Obraz na klenbě apsidy nad oltářem znázorňuje vítězství křesťanství nad pohanstvím. Jsou na něm patrné čtyři ženy, z nichž každá má představovat jeden světadíl: Evropu, Asii, Afriku a Ameriku. Austrálie a Oceánie v této době byla neznámá. Alegorická postava bílé pleti v královském rouchu klečí na postavě se zavázanýma očima, která představuje pohanství. Dole leží rozbitá modla, na pozadí je vidět pyramida se sfingou. Nad tím se vznáší anděl s křížem. Nad ním v oblacích vlaje stuha s nápisem O CRUX AVE SPES UNICA, což v překladu z latiny znamená Buď pozdravem, Kříži, jediná naděje.
Kopulovitá klenba chrámu je na bocích zdobena obrazy čtyř andělů nesoucích na poduškách vladařské insignie, a to korunu římského císaře, českou svatováclavskou korunu, uherskou svatoštěpánskou korunu a rakouský arcivévodský klobouk. Ve středu kopule je obraz anděla s křížem a po jeho obvodu slova FULGET CRUCIS MYSTERIUM, což znamená Tajemství kříže září.
Kostelík stojí mimo zástavbu při železniční trati č. 122 z Prahy-Smíchova do Hostivic, zvané Pražský Semmering, a to poblíž železničního viaduktu přes Jeremiášovu ulici směrem ke Smíchovu. Nejbližší stanice městské dopravy je zastávka na znamení Bílý Beránek v ulici Jeremiášově směrem do Řep, která je obsluhována autobusovými linkami č. 214 a č. 225. Cesta ke kostelíku odtud trvá 3 minuty. Ze zastávky se dáte asi 50 metrů zpět, podejdete železniční viadukt a po schodech a úzké vyšlapané cestičce se dostanete k železniční trati. Poté odbočíte vpravo a asi po 100 metrech jste u kostelíka. Pokud pojedete tramvají linky č. 9 nebo č. 10, vystoupíte ve stanici Hlušičkova, přejdete koleje a vozovku, půjdete rovně asi 500 metrů na velikou křižovatku se semafory, tam se dáte vlevo k autobusové zastávce Bílý Beránek a od ní podle předchozího popisu. Pojedete-li autem, odbočíte z Jeremiášovy ulice do ulice Hájčí a hned za křižovatkou vlevo na neplacené parkoviště před budovou, v níž je úřadovna Magistrátu hl. m. Prahy pro přihlašování a odhlašování vozidel. Z dolní části parkoviště půjdete rovně podél plotu, u schodů vpravo po cestičce k železniční trati, poté vpravo a po 100 metrech dojdete ke kostelíku. Na kole je možné dojet až na místo, a to nejlépe z Plzeňské ulice ulicí Hlušičkovou, dál přes železniční přejezd kolem Hájčího dvora a zahrádkářské kolonie po nezpevněné cestě ke kostelíku.
V současné době je kostel v soukromém vlastnictví. Ze strany majitele je kostelíku věnována náležitá péče. Díky bezpečnostním opatřením, která provedl, je interiér kostelíka ušetřen vandalských útoků.
V květnu 2011 získal kostelík na základě dohody s majitelem vlastního správce. Jeho interiér byl vyčištěn a připraven ke konání bohoslužeb. Od června roku 2011 jsou v tomto kostelíku poprvé v historii konány pravidelné nedělní bohoslužby - začínají v 9.00 hodin. Kostelík bývá otevřený zpravidla nejpozději v 8.30 hodin, po skončení bohoslužby se přibližně v 9.45 hodin uzavírá. V uvedeném časovém intervalu je možné si prohlédnout a fotografovat interiér kostelíku.
Postupně bylo pořízeno zatím skromné vnitřní vybavení kostelíka. Tvoří jej dvě řady dřevěných lavic, umožňující pohodlné sezení pro 18 osob. Tyto lavice daroval kostelíku evangelický farář Ondřej Čapek z Třebechovic pod Orebem. Jejich odbornou instalaci provedla truhlářská firma Martin Cís z Prahy Stodůlek. Nedávno dovezené harmonium značky Lindholm čeká na toho, kdo by byl ochoten na něm hudebně doprovázet bohoslužby. Bohoslužebné potřeby ani roucha či jiný mobiliář se v kostelíku mimo bohoslužbu neponechávají.
Všichni, kteří se rozhodnete k nedělní návštěvě kostelíka Nalezení svatého Kříže, jste srdečně zváni. Bližší informace a vaše dotazy budou správcem kostelíka zodpovězeny na adrese: kaple.sv.krize@seznam.cz.