Chtěl bych vyzkoušet to, co umí Green Goblin
Flyboarding je poměrně nový sport, který teprve před šesti lety uvedl v život Francouz z Marseille Franky Zapata, bývalý závodník na vodním skútru. Vy jste si mohli tento adrenalinový zážitek dopřát v Centrálním parku, a to v rámci Festivalu volného času Prahy 13. Téměř nikdo z přihlížejících diváků ale netušil, že mladík, který předvádí ve vzduchu ve výšce tubusu metra dech beroucí kousky, patří ve flyboardingu mezi světovou špičku. A vy si teď můžete přečíst, co nám na sebe Petr Civín prozradil.
Petře, to, že se budete věnovat sportu, jste měl svým způsobem předurčené. Oba rodiče jsou sportovci každým coulem. Maminka Jana je tělocvikářka, pro tatínka Jaroslava, zakladatele Sportovního klubu Velká Ohrada a také trenéra, je neoddělitelnou součástí života.
Přesně tak, od malička jsem měl ke sportu hodně blízko. Ať už to bylo lyžování, plavání, snowboard, stolní tenis, brändball, basket... Když ale člověk chce něco dělat na vyšší úrovni, musí si vybrat. Všechno se stihnout nedá. Já si vybral basket a hraju ho dodneška. Zprvu, jak jinak, za SK Velká Ohrada. Abychom mohli hrát profesionální mistrovská utkání, potřebovali jsme širší palubovku. Tak jsme všichni přešli pod Sokol Žižkov. Kluci si vedou skvěle a já se k nim, kdykoli mám čas, přidám. A moc rád. Na košíkovou nedám dopustit. Po maturitě, než jsem nastoupil na vysokou školu, mě čekaly nejdelší prázdniny, jaké student může mít. Čtyři měsíce volna. Měl jsem plán, že vyjedu do zahraničí, hlavně proto, abych se zdokonalil v angličtině. Domluvil jsem si, že pojedu jako animátor do Egypta. Ale všechno bylo jinak. V Egyptě se začalo válčit a bylo po všem. Seděl jsem u počítače a hledal nějakou jinou možnost, jak svůj plán splnit. První, na co jsem narazil, bylo ale něco z úplně jiného soudku – video o flyboardingu. Úplně mě to uchvátilo a bylo mi jasné, že tohle zkrátka musím vyzkoušet. Tady to tenkrát byla ne horká, ale žhavá novinka.
A?
Když jsem viděl tuhle adrenalinovou záležitost, šel jsem do toho. Byla to výzva.
Výzva možná, ale flyboarding tady v té době byl čerstvě narozené mimino.
Souhlasím. Jeden měsíc k nám tahle novinka dorazila a do čtrnácti dnů už jsem ji zkoušel. Moji instruktoři toho tenkrát neznali o mnoho víc než já po několika lekcích. Možná díky tomu, že to nebyl zdaleka první sport, do kterého jsem se pustil, mně to od začátku fakt šlo. Brzy jsem i já začal dělat instruktora a díky tomu jsem měl možnost se vyvíjet a zdokonalovat. Nebyla to ale žádná sranda – neměli jsme žádnou instruktáž, když jsme chtěli začít dělat salta, nejdřív jsme museli zjistit, jak na to. Bylo to formou „pokus, omyl“ a ty omyly dost bolely. Začátky nebyly jednoduché, ale teď, po čtyřech letech, jsme už profíci ☺. Vymysleli jsme perfektní instruktáž, tak dobrou, že i člověka, který nesportuje, do pár minut naučíme létat.
Za pár minut? Jako fór to není špatné.
To ale není fór. Netvrdím, že se bude zblízka dívat do tubusu nad Nepomuckým rybníkem a přitom mávat cestujícím v projíždějícím metru. To ne, ale určitě se dostane nad hladinu. Jak vysoko, to už je individuální. Ale zcela jistě dost na to, aby cítil, jak se vznáší, jak letí. Něco ale člověk snad zvládnout musí. Udržet rovnováhu a hlavně – nesmí se bát.
Můžete nám prozradit, jak to vlastně všechno funguje? Skútr, hadice, trysky, prkno, boty... Jaký plní účel?
Pokusím se. Využívá se síla motoru vodního skútru 300 koní a také vodního sloupce, na kterém se sportovec vznáší. Flyboard se skládá ze dvou trysek a prkna, na kterém jsou speciální boty. Do těch se člověk zaváže jako na snowboardu. Hadice měří i 23 metrů a po natlakování váží třeba půl tuny. Vodní skútr normálně funguje tak, že nasaje vodu, vystříkává ji za sebe a díky tomu, že ten proud dokážeme řídítky nasměrovat, tak skútr jede dopředu nebo v různém úhlu zatáčí do stran. Když se ale řídící jednotka odmontuje a připevní se místo ní stoosmdesátistupňové koleno, tak se z vodního skútru stává pouze čerpadlo vody, v tu chvíli vlastně nic jiného neumí. Ze břehu to vypadá, že člověk na skútru řídí vlastní pohyb po vodě, ono je to ale úplně obráceně. Letec si za sebou tahá skútr jako na provázku. Instruktor na skútru ovlivňuje, kolik vody protéká pod prkno, takže řeší plyn. Díky tomu se člověk, který se všechno teprve učí, věnuje jenom udržení rovnováhy, o nic jiného se nestará. Profíci už mají v ruce dálkové ovládání a přidávání nebo ubírání plynu řeší sami. Záleží na tom, do jaké výšky chtějí vystoupat. Tento sport je velmi intuitivní, kam se člověk nahne, tam letí. Flyboard se ovládá přenášením váhy. Úměrně k výšce se zvyšuje i jeho citlivost na váš pohyb. V jednom metru malou chybu vyrovnáte, v deseti metrech je ta samá chyba o něčem jiném. Následuje pád. A když máte velkou smůlu, tak narazíte do hadice. A ta fakt neuhne. To je jako byste narazili do zdi. Ale pryč od katastrofických scénářů ☺. Myslím, že flyboarding se naučíte mnohem rychleji než jiný sport. Když se nebojíte výšek ani vody a případný pád vezmete sportovně a s úsměvem znovu vyletíte nahoru, tak ke zlepšování dochází rychle. Někteří kluci jako s prvním sportem začali rovnou s flyboardingem. To je třeba případ mého kamaráda z Ameriky. A na mistrovství světa skončil pátý.
V jaké výšce se pohybujete?
Všechno záleží na technice. Jak dobrý mám skútr, jak je dlouhá hadice, protože ta vás limituje. Když má těch třiadvacet metrů, tak se dostanu až do 16 nebo 17 metrů. A to nad vodou i pod hladinou. I to je možné. Tím ale samozřejmě nechci říct, že se v takové hloubce pohybuji. Nejsem kaskadér. Bezpečná hloubka je tak do pěti metrů. Takže třeba v čistých vodách Karibiku se můžete i potápět a potom znovu vyletět nahoru. Trik, který se jmenuje delfín, je jednoduchý způsob jak to zrealizovat. Člověk skočí šipku, pod vodou se prohne a tím se znovu dostane nad hladinu. Jde jen o to zkoordinovat pohyby tak, jak my chceme, jak potřebujeme. Proto říkáme „létat jako pták a skákat jako delfín“.
Létat, skákat, to je skvělé. Ale co když selže technika?
Tak je dolétáno a doskákáno ☺. Ale teď zase vážně. Stává se to. Potom člověk v podstatě nekontrolovaně žuchne do vody a musí jen doufat, že se z toho brzy oklepe. Proto je povinná vesta, doporučuje se i helma, ale je fakt, že většina letců to nemá ráda. Ale používat by se to mělo, protože když spadnete z větší výšky, tak opravdu není o co stát. Mně to potkalo jen párkrát a naštěstí to vždycky dobře dopadlo. Na tomto místě bych rád poděkoval značce Mystic, která mě materiálně podporuje a vděčím jí za všechno oblečení, které je pro tento vodní sport potřebné.
Jakou roli hraje výška, do které dokážete vyletět, při závodech?
Tam nehraje až takovou roli výška, ale to, co během svého vystoupení předvedete. Soutěží se ve čtyřech kategoriích – mladí do 18 let, muži v nejaktivnějším věku, veteráni nad 40 let a dámy. Závody hodnotí pět porotců. Dva z nich se soustředí na technickou obtížnost triků a preciznost jejich provedení, další posuzuje různorodost předvedených manévrů, jeden porotce sleduje práci s hadicí a pátý pak kontakt s publikem. Body se totiž sbírají i za šoumenství. Každé závody mají jiné parametry. Na mistrovství světa je to tak, že se z videí z celého světa vybere padesát. Po prvním kvalifikačním kole zůstane 32 nejlepších letců. Ti se pak utkají v duelech. Na to, aby závodník ukázal, co v něm je, má 2,5 minuty. Porota pak rozhodne, který z dvojice postupuje do nejlepší šestnáctky a tak to jde až do semifinále. Tam už ti nejlepší létají 5 minut.
Podařilo se vám vymyslet něco, co před vámi ještě nikdo nepředvedl?
To už je dva roky zpátky, kdy jsem jako první v Evropě udělal dvojité salto. Toto léto jsem vymyslel nový trik, který jsem pojmenoval Sneaky flip – skočím šipku, jako kdybych skákal do vody, v letu udělám půl otočku o 180 stupňů a dotočím salto. Tímhle trikem jsem před dvěma měsíci vyhrál závody v Polsku. Vymyslet nové triky je taková prestižní záležitost. Není to o tom, že bych je pak dělal jenom já. Naučí se je i ostatní letci, ale mě hřeje vědomí, že jsem je předvedl jako první. Protože se pohybujeme v 3D prostoru, dá se těch triků vymyslet strašně moc.
Ale tady na vymýšlení moc času a možností nemáte. U nás je flyboarding sezonní sport.
Určitě jsou místa, kde mají flyboardisté lepší podmínky. Třeba na Floridě, tam mají sezonu dvanáct měsíců. Ani vodních ploch, na kterých je povoleno létat, tady není tolik. Momentálně je v republice asi šest míst, kde se vytvořily flyboardingové základny pro učení nováčků. Nejbližší je Vrané nad Vltavou. Proto ani sportovní základna není nijak početná. Na té vyšší úrovni je tady kolem třiceti, čtyřiceti členů. Já jsem měl to štěstí, že po studiu v Norsku, jsem byl pár měsíců nato 13. na mistrovství světa v Dubaji. Tím pádem si mě všiml i zakladatel flyboardingu Franky Zapata a dostal jsem nabídku odjet na rok do Číny s jeho oficiálním Flyboard Show týmem. Tak se stal můj trénink zároveň i prací a devět měsíců jsem se živil přímo flyboardingem. Spolu s dalšími nejlepšími letci světa jsme v zábavním parku Zhuhai Chimelong Ocean Kingdom každý den létali show pro tisíce Asiatů.
Jaký dojem na vás Čína udělala?
Nemohu mluvit o Číně jako takové. Na to jsem toho viděl málo. Ale zmíním se o čínské vesničce, kde jsem těch devět měsíců pracoval. I tak stále ještě vstřebávám strašně moc informací z nejrůznějších oblastí blastí. Ale pokusím se být konkrétnější. Nemám problém domluvit se anglicky, ale to mi moc platné nebylo. Oni mluví kantonsky i mandarinsky, takže obrovský jazykový blok. Abych se mohl s někým alespoň trochu pobavit, musel jsem se naučit základy čínštiny. A dál – jiná kultura, jiné náboženství, zvyklosti, jiná infrastruktura, všechno je úplně jiné než u nás. Ale pro mě to byla obrovská a skvělá zkušenost.
Jaký byl třeba největší rozdíl mezi vámi a vašimi vrstevníky?
Viděl jsem u nich nedostatek průbojnosti, ostych až stud. Měl jsem pocit, jakoby z nás měli i trochu strach. Jsme prostě jiní – výška, pleť, barva očí, tvar obličeje... Na druhou stranu musím říct, že jsou ohromně pracovití. Tam třeba dvacetiletý kluk pracuje půl roku ve stánku na jídlo bez volna, k tomu ve čtyřicetistupňových vedrech. A to všechno za devět tisíc měsíčně. Nájem platil asi 6,5 tisíce a ještě si odkládal 300 na spoření. To jsem zíral. Tam jsou peníze na úplně jiné koleji než tady. Nejsou na prvním místě, tam je rodina a kamarádi.
Byl jste tam devět měsíců, kdybyste tuto nabídku dostal znovu, přijal byste ji?
Zajímavá otázka, ta nabídka totiž stále platí a já přemýšlím, jestli ano nebo ne. Život tam je pro nás jako velká bublina. V malé vesničce, ale v obrovském zábavním parku děláme dvakrát denně show a jsme tam za superhvězdy. Je to ale pořád to samé, během dvou měsíců se z toho stala obrovská rutina, naprostý stereotyp. A já jsem vždycky žil pravým opakem. To je ta horší stránka. Ta lepší je, že jsme bydleli nedaleko od Macaa, což je takové asijské Las Vegas. Takže když byla chuť jít ještě po práci za zábavou, tak tohle bylo jedno z nejzábavnějších míst na světě. Vrátil bych se i kvůli klukům z týmu. Všichni jsme naladěni na stejnou vlnu, vzájemně se podporujeme, a když létáte vedle těch nejlepších, tak je to super. Tak uvidím, ještě si nechám otevřená vrátka.
Je pro vás flyboarding prioritou?
Spíš bych řekl jednou z priorit. Teď zrovna dodělávám bakaláře na fakultě tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově a v lednu mě čekají státnice. To je momentálně na prvním místě. Miluju cestování a poznávání světa a díky flyboardingu se můžu dostat na místa, kam bych se normálně nepodíval. Už 24. října odlétám do Ameriky, kde budou na Floridě mezinárodní závody. Kdyby mě chtěl někdo sledovat a podpořit mě na mých mezinárodních závodech nebo sledovat mé cestovatelské zážitky, není problém. Na instagramu mě najde jako Petrcivinflyboard.
Jste mistr České republiky a Polska, patří vám 2. místo v Evropě a 13. na světě. Máte ještě nějaké sportovní ambice?
Vloni v dubnu představil Franky Zapata „vznášedlo“ Flyboard Air. Viděla jste Spider-Mana jedničku? Tam je Green Goblin, který létá ve vzduchu na prkně s tryskovým motorem. No a tohle je něco podobného. Funguje to podobně jako flyboard, jen prkno, na kterém stojíte, není napojené na hadici s vodou, ale má na sobě šest proudových motorů. Jsem z toho nadšený. Zapata mi řekl, že až to bude stoprocentně bezpečné, bude na tom závodit deset nejlepších flyboardistů světa. Já doufám, že se mu to povede co nejdřív. Teď už jenom dostat se do elitní desítky a jdu do toho.