Zpravodaj městské části Praha 13

Vydavatel: Rada MČ Praha 13, Sluneční náměstí 13, 158 00

Jak lépe zvládat strach z doktorů

„Dobrý den, paní doktorko. Můj syn odmítá jít v šesti letech k zubaři. Má zkažené zuby, ale nechce, křičí, brání se. Říkám mu, že až bude velký, žádné mu tam nezbydou, když nepůjde. Je mu to jedno. A čistit si je také nechce. Přece se s ním nebudu prát.“

Výchova dětí není jen radost, ale i práce. V současnosti ve výchovných trendech převládá volná výchova, vlastní názor dětí a tendence je do ničeho nenutit. Svůj díl přínosu v tom určitě je, ale... Pořád by měla platit nějaká rodiči stanovená pravidla, která určují hranice, odkud až kam se může dítě pohybovat dle vlastní chuti. Tato pravidla je také potřeba důsledně dodržovat. To znamená, že pravidla platí pořád, i když spěcháme, i když se nám to nehodí, i když se dítě vzteká, prostě pořád. Dítě se potom samo snáz orientuje. Navíc – výchova většinou nespočívá v tom, co dítěti říkáme, ale jak sami žijeme. Naše děti žijí s námi a vše vnímají už od narození. Jak to děláme my rodiče a náš životní styl nasávají jako houba a opakují. Úzkosti a obavy mohou vzniknout vlastní špatnou zkušeností, vyprávěním kamaráda nebo odposlechnutím hovoru dospělých. Například rodič telefonuje se známým, jak moc ho bolelo trhání osmiček. Dítě si někde vedle hraje a slyší to.

Předcházet vzniku obav z lékařského ošetření se dá u dětí například hrou na doktora – hra s panenkou, s rodičem. Je to seznámení se se situací, prohození rolí, získání informací...

Důležitá je i reálná informace předem a odměna při úspěchu. „Ano, bude to trošku bolet, a když budeš statečný, tak dostaneš odměnu“ (ideálně drobnost, kterou vybereme předem, aby bylo na co se těšit). Můžeme použít vlastní příklad – „taky jsem byl u zubaře, taky mě to trošku bolelo, ale teď mám krásné zdravé zuby“... Pro odbourání obav z lékařského ošetření jsou i různé skupinově organizované akce. Už v mateřských školkách mohou děti zažít Medvídkovou nemocnici. Studenti medicíny přijdou za dětmi do jejich školky v bílých lékařských pláštích přes normální oblečení a společně hrou ošetřují medvídka. Děti si můžou samy vyzkoušet některé jednodušší úkony, mohou se na cokoli zeptat a „starší kamarádi“ jsou pro ně v jejich známém prostředí méně obávanou situací.

Asi každý z nás si vzpomeneme na situaci, kdy se někdy nějakého zdravotního zákroku bál. Proto stejně jako u všech úzkostí platí pro děti i dospělé pravidlo nevyhýbat se úzkostným situacím. Naopak, co nejčastěji se jim vystavovat, pokud možno v co nejnižší míře zátěže a jen postupně náročnost přidávat. Také hodně pomůže dopředu se seznámit s prostředím a nechat si vysvětlit průběh, abychom věděli, co nás čeká. Např. tedy v případě zubaře je určitě lepší chodit pravidelně na kontroly a možná absolvovat občas menší zákrok, než dlouhé roky čekat a pak mít před sebou mimořádný, časově výjimečný, velký lékařský výkon. To platí u dětí i dospělých, a nejen kvůli včasnému odhalení kazů, ale i kvůli odstranění strašáka z něčeho mimořádného.

Ale hlavně – určitě doktorem děti nestrašme! Věta: „Jestli hned neposlechneš, tak ti pan doktor dá injekci“ dokáže udělat moc zlých momentů na celý život.

Pravidelný trénink, drobné odměny, vlastní příklad a klid v dané situaci pomůže určitě víc. Všem čtenářům časopisu STOP přeji jen trpělivé, milé a zkušené doktory, nebolestivé zákroky, odvahu bez úzkostí a hlavně zdraví ☺.

Hana Jenčová, klinický psycholog, 602 805 633, hanajencova@seznam.cz, www.jencova.cz