Petržílkova ulice
Najdete ji hned za radnicí MČ Praha 13, mezi ulicemi Bucharova a Pod Hranicí. Pojmenována byla na počest českého fyzika a matematika, zakladatele české a slovenské experimentální jaderné fyziky Václava Petržílka.
Narodil se 20. března 1905 v Mělníku. Zde absolvoval s vyznamenáním reálné gymnázium v roce 1923. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze dokončil studium roku 1927, v témže roce byl promován doktorem přírodních věd. Stal se asistentem Fyzikálního ústavu UK v Praze. V roce 1934 se habilitoval jako soukromý docent experimentální fyziky. V letech 1937–1938 studoval jadernou fyziku na univerzitě v Cambridgi. Během války pracoval v laboratoři bývalých Vojenských telegrafických dílen. V červenci roku 1946 byl jmenován mimořádným profesorem experimentální fyziky na Přírodovědecké fakultě UK. Od roku 1955 působil jako profesor na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT, jejímž byl v letech 1955–1958 prvním děkanem a trvale vedoucím katedry jaderné fyziky. Byl spoluzakladatel Ústavu jaderné fyziky v Řeži a observatoře na Lomnickém štítu. V letech 1959 až 1962 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Laboratoři vysokých energií Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. V letech 1967 až 1972 působil na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Trvalý zájem prof. Petržílky patřil piezoelektřině, které se věnoval od roku 1927, jaderné fyzice a kosmickému záření. Světového ohlasu došly jeho práce věnované studiu kmitů destiček a tyčinek vybroušených z křemene. Vyvrcholením činnosti bylo podnícení studia interakce neutronových svazků s kmitajícími krystaly. Neopomenutelné jsou jeho zásluhy na výběru a výchově další generace jaderných fyziků. Profesor RNDr. Václav Petržílka, DrSc. člen korespondent ČSAV zemřel náhle 9. července 1976 ve Františkových Lázních. Pro všechny zůstane v paměti jako vzorný učitel, neúnavný organizátor, zasvěcený vědec a vždy ohleduplný, zdvořilý, laskavý a charakterní člověk.