Sami pro sebe důležitým člověkem
„Dobrý den, paní doktorko. Rozvedla jsem se, dcera vyrostla a odstěhovala se a já nějak dál neumím žít. Potřebuju se pořád o někoho starat. Nebaví mě vařit jenom pro sebe.“
„Dobrý den. Po rozvodu bývalý manžel žije s novou paní, a i já jsem si našla přítele. Synovi je už 13 let. Nechci mu ale o mém partnerovi říct, aby nebyl zklamaný. Cítím povinnost se o něho starat až do dospělosti, když nás tatínek opustil s jinou ženskou.“
„Dobrý den, moje stará maminka onemocněla a nedokáže se o sebe postarat. Vzala jsem si jí k sobě domů, spí se mnou v manželské posteli, protože se bojím, aby v noci nespadla. Přítel se zlobí, že už na sebe nemáme vůbec čas ani soukromí. Nejprve spal v obýváku, nyní mne opustil úplně. Nechce takhle žít.“
Dobrý den. Všichni máme ve svém životě kolem sebe lidi (a zvířata), která máme více nebo méně rádi. Můžeme si v duchu nebo na papíře sestavit jejich pořadí důležitosti. Někdy je těžké se rozhodnout mezi dvěma pro nás srovnatelně důležitými lidmi, klidně jim přiřaďme stejnou pozici. Na jednom stupínku tedy může být víc lidí (nebo i domácích mazlíčků. Pozice se můžou v průběhu života vývojem nebo jednotlivými událostmi měnit. Podstatné na tom všem ale je, kde v této hierarchii jsme pro sebe důležití my sami. Jakou pozici jsme přiřadili sami sobě.
My sami bychom pro sebe měli být na prvním místě! To není nehezké sobectví, ale zdravá sebejistota. Ano, existují i výjimky, kdy je potřeba sami sebe upozadit, na čas. Jsou to dvě základní situace:
- Když se nám narodí malé nesamostatné dítě. Přednostní pozici v našem životě by mělo mít malé dítě asi do věku osmi let. Později je postupně pro něho i pro rodiče velmi důležité, aby se rodič na svojí první pozici sám pro sebe zase vrátil. Jinak bude dělat dítěti poskoka, vychová z něho rozmazlence a sám bude nespokojený a tudíž nevrlý.
- Na přednostní pozici v našem životě mají v určité etapě života oprávněný nárok i naši stárnoucí rodiče. Tam je potřeba někdy zatnout zuby a místo aktivit ve volném čase dojet svým opuštěným starouškům dělat společnost, pomoci jim s nákupem, úklidem, hygienou atd.
Ve všech ostatních situacích bychom měli sami pro sebe být na prvním místě! Zdá se vám to sobecké? Ano, může to tak být. Existuje ale pojem zdravá sobeckost. Je to sebejistota, že máme na svůj čas, svůj názor, na svůj program nárok. Je to velmi důležitá charakteristika.
Když někdo nedokáže vyjádřit svoje přání, svůj názor, svůj návrh programu atd. a stále se přizpůsobuje okolí, přestane si ho okolí a časem i on sám sebe vážit. Je to sice vyhýbání se konfliktům, ale ne konstruktivním způsobem. Jde o ustoupení ze svých pozic. V takových vztazích potom dochází k nerovnoměrnému postavení, a buď často končí (protože nikoho nebaví s sebou vláčet životem bytost, která mlčí nebo fňuká) nebo můžou vyústit až do extrémních variant, např. domácího násilí, kdy jeden využívá toho, že druhý se bojí projevit.
Jak z toho ven? Zamysleme se, zda pro druhé lidi neděláme víc než pro sebe. Je-li tomu tak, bude třeba dát situaci rovnováhu. Pečující maminka, když má jeden pomeranč, rozdělí ho svým dvěma malým dětem na půl a sama si ho odpustí. Aby se měly děti dobře. Ano, malým dětem!!! Postupně je potřeba naučit i děti, že je třeba se dělit, a i maminka je důležitá bytost, i ona může mít chuť a nárok na pomeranč.
V pozdějším věku dětí v rodině pomeranč rozdělíme spravedlivě na čtyři dílky.
Máme starou babičku, která sama nezvládne už nic. Určitě jí naše přítomnost potěší, určitě je dobře jí pomoci s věcmi, které sama už nezvládne. Ale není třeba stát se otrokem a na svůj život naprosto zapomenout. Proto existují sociální služby, které nám pomohou. Naším úkolem je najít babičce pečovatelku nebo umístění do zařízení, kde dostane teplé jídlo, bude v čistém a pečujícím prostředí. Pro nás zbude důležitá část péče o babičku - navštěvovat ji a potěšit, že jsme na ni nezapomněli a máme ji rádi. Občas, tak jak to stihneme vedle svojí rodiny, práce a třeba někdy i zábavy.
Pokud se nepřetržitě snažíme vyhovět ostatním a na nás samotné nezbývá čas, dojdou nám síly. Být milý a pozorný je hezká vlastnost. Ale mysleme na to, že nejen ke svému okolí, ale je důležité být hodný i sám k sobě. Jen tak můžeme být přiměřeně sebejistí a spokojení.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji rovnováhu v péči o okolí i o sebe samotné ☺.