Community policing v praxi
V minulém čísle jsem informoval o projektu community policing (dále jen CP). Dnes trochu k praxi. Jistě si někteří z vás vzpomenou na srpnový útěk dvou deviantů z Psychiatrické léčebny Bohnice, nebezpečných agresivních jedinců, kteří měli nařízenou ústavní léčbu na základě předchozích násilných trestných činů. Policie vyhlásila pátrání, následně byli zadrženi v Nových Butovicích na základě oznámení pracovnice metra.
Proč tento případ zmiňuji? CP je mj. postaven na principu společné odpovědnosti za bezpečnost v komunitě občanů žijících a pracujících v té které lokalitě. Výzkumy ukázaly, že si to lidé sice uvědomují, ale přesto rádi přesouvají i ten „svůj díl“ odpovědnosti na policii. Nehas, co tě nepálí, předsudky o „fízlování“, netečnost k cizímu. Sami tak připravujeme živnou půdu těm, kteří se rozhodli parazitovat na majetku druhých. Jestliže jim to dovolíme, může se to přístě týkat nás, nebo našich dětí. Naštěstí se zmíněná pracovnice DP stejným heslem neřídila, a tak se devianti vrátili tam, kam patřili.
Při zadržení uvedli, že se na našem sídlišti zdržovali proto, že tady podle nich policie vykonává hlídkovou službu pouze ve vozidlech a ne pěšky. Community policing nám ale velí opak – chodíme více mezi lidi. Stejně tak i občané by nás měli přijmout za své a pochopit, že bez nich zmůžeme jen velmi málo. Zmiňované paní jsme zaslali děkovný dopis. Možná si řeknete, že přeháním, ale troufám si tvrdit, že dost možná zachránila svým jednáním život, či alespoň zdravý psychický vývoj některého z našich dětí. Rád bych jí i touto cestou znovu poděkoval.