Pro dřevo na betlém jsem šel až do Pekla
Pro dřevo na betlém jsem šel až do Pekla
V čase adventu se nejen naše domovy, ale i města a obce oblékají do svátečního. Objevují se nejrůznější vánoční dekorace a také betlémy. Ty se staly symbolem Vánoc dávno před zvykem zdobit vánoční stromek. Původ jesliček bývá spojován s rokem 1223 a Františkem z Assisi. Zhruba od roku 1560 se betlémy pravidelně vystavují v mnoha našich kostelech a chrámech, později si tato tradice našla cestu i do domácností a chalup. Dnes se můžeme setkat s betlémy vyrobenými v různých velikostech a z nejrůznějších materiálů – z perníku, keramiky, skla, vizovického pečiva, šustí, slámy, papíru, vosku, másla a samozřejmě ze dřeva. Od loňského roku je v Orlickém Záhoří na Rychnovsku k vidění dřevěný betlém v životní velikosti, který motorovou pilou vyřezal Jan Rázek z Javornice. A co nám nejen o sobě prozradil?
Narodil jsem se v lednu 1972 v Rychnově nad Kněžnou. To ale jenom proto, že tam byla porodnice. Jinak jsem se, co se týká trvalého bydliště, nehnul z Javornice. Když jsem končil základní školu, neměl jsem vůbec jasno, co dál. Abych získal čas, šel jsem na gymnázium. Čtyři roky utekly jako voda a situace byla stejná. Bavila mě matematika a fyzika, tak jsem si řekl, že to zkusím na pražské Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské při ČVUT. Velice rychle jsem ale zjistil, že to nebyl krok správným směrem. Po třech měsících můj vysokoškolský rychlokurz skončil.
Tak jste vzal motorovou pilu a...
Kdepak. To ještě chvíli trvalo. Začal jsem pracovat v tiskárně, přišla vojna, znovu tiskárna, ale potom jsem se už k té pile začal přibližovat. Nastoupil jsem ke kamarádovi do firmy, která k nám dovážela italské sekačky, křovinořezy a také motorové pily. Než jsem tuto práci přijal, jel jsem se podívat na Mezinárodní lesnickou a mysliveckou výstavu Euroforest do Prachatic. Chtěl jsem zkrátka vědět, do čeho jdu. Tam jsem u jednoho stánku uviděl motorovou pilu, ale vyřezanou ze dřeva. Od té doby mi to leželo v hlavě a věděl jsem, že dříve nebo později to zkusím. Problém byl ale v tom, že jsem sice pily prodával, opravoval, ale sám jsem nikdy žádnou neměl.
Na to, že byste chtěl pracovat se dřevem, vás přivedl až pohled na tu dřevěnou pilu?
To si nemyslím. Určitou touhu dělat se dřevem jsem v sobě nosil už od dětství. Doma jsme i uvažovali, že zkusíme řezbařinu, dokonce jsme tatínkovi koupili nějaká dláta a další potřebné nástroje, ale jak se říká, skutek utek. Po mamince jsem zdědil výtvarné cítění, po otci technickou zručnost, takže určité předpoklady tady byly. Je ale pravdou, že motorové pily mě vždycky fascinovaly a když jsem viděl tu dřevěnou, uvědomil jsem si, co všechno by se dalo udělat. Že motorová pila nemusí jenom kácet stromy...
Přemýšlel jste, co všechno by se dalo udělat, ale stále vám chyběla taková maličkost, ta pila.
No, právě. Už jsem měl dokonce v lese vyhlídnutý pařez, na kterém bych to vyzkoušel. Nakonec jsem asi po dvou měsících přemluvil kamaráda, ten mi pilu půjčil a mohl jsem vyrazit. Vzal jsem s sebou maminku, aby mi měl kdo zavolat doktora, kdybych si něco uříznul. Pařez, asi tak do metru výšky, na mě stále čekal. Vyndal jsem pilu, začal startovat a nic. Snažil jsem se ji uvést do provozu, stále nic. Šel jsem na ni po dobrém, pak jsem už po ní málem vztekle skákal, nic. Ale abych to zkrátil. Ještě týž den jsem si půjčil pilu jinou a protože jsem věděl, že bych neusnul, vrátil jsem se do lesa a vyřezal svou prvotinu – Krále lesních skřítků. Z dnešního pohledu to sice byla velice hrubě řezaná skulptura, ale na to, že jsem byl vlastně úplný začátečník, byl výsledek příjemným překvapením. Pak jsem si, opět v lese na pařezech, zkusil vyřezat nějakou hlavu, jednoduchou sovu... Tak to byly mé lesní začátky. První věc na přání jsem dělal tady v Javornici. Chalupáři, kteří sem jezdí z Prahy, měli na zahradě starou hrušku a z jejího kmene chtěli udělat čerta. Ale v podstatě jsem si řezal sám sobě pro radost. Jenom pro úplnost, na vlastní pilu jsem čekal ještě dost dlouho.
Já bych se ještě vrátila ke Králi lesních skřítků. Byl první motiv nebo vás inspiroval materiál?
Víte, já jsem myslivec. Okolo toho pařezu jsem často chodil s krmením pro zvěř a pořád jsem si říkal, že by z něho mohlo něco být. A protože to bylo v lese, napadl mě Král lesních skřítků. Nebyla to celá postava, jen hlava s korunou. Tehdy jsem se opravdu nechal inspirovat dřevem.
Potom už jste se věnoval dřevu na plný úvazek?
Sice jsem změnil zaměstnavatele, ale, jak říkáte, dřevu jsem se věnoval až po pracovní době. První prodanou věcí byl krokodýl, který je jen kousek odtud. My jsme pod Betlémem, on je na vrcholu Betléma. Ze začátku to šlo, ale zakázky začaly přibývat a i když jsem dělal do noci i o víkendech, nestíhal jsem. Asi po dvou letech, kdy jsem navíc ještě začal jezdit na sympózia, jsem šel na volnou nohu. Dodělal jsem všechny resty a zhruba pět let bylo všechno tak nějak v pohodě. Pak začaly zakázky ubývat, o zaměstnání přišla i přítelkyně, takže to nebyla žádná sláva. Vzpomínám si ale, že tehdy jsme paradoxně prožili jedny z nejhezčích vánočních svátků. Nebýt maminky, asi bychom neměli ani kapra, ale byly to Vánoce takové, jaké by měly být. Bez stresu, honění, nakupování, komerčního pozlátka... Začalo mi být jasné, že si musím najít stálou práci. Povedlo se, den nástupu byl 1. březen. A protože zákon schválnosti funguje dokonale, koncem února se začaly hrnout zakázky. A opět začal kolotoč. Díky velkému pochopení zaměstnavatele se mi podařilo všechno zvládnout a dnes, kdy pracuji na zkrácený úvazek, všechno funguje.
Zmínil jste, že první prodaná věc, krokodýl, je na vrcholu Betléma...?
Betlém, to je čtvrť Javornice. Říká se jí tak asi proto, že v tom kopci jsou roztroušené chalupy nad sebou a když večer svítí, vypadá to jako betlém.
Když už jsme se dostali k Betlému v Javornici, měli bychom si říci něco o betlému, kvůli kterému jsme za vámi přijeli.
Betlém vznikl v rámci projektu Orlicko-horská kulturní mozaika. Je vyřezán z dubového dřeva, v životní velikosti a dal mi fakt zabrat. Trochu komplikované to bylo i tím, že tato zakázka byla závislá na dotacích. Zájem o výrobu betlému projevila paní Matyášová z Turistického a informačního centra už vloni na jaře, ale s tím, že se musí počkat právě na schválení dotace. V červenci už to bylo na 99 %, ale pořád chybělo to jedno procento. Já nemohu nakupovat zásobu drahého materiálu, který bych potom dlouho zpracovával. Tutovka to začala být někdy na začátku září. Návrh jsem si dělal sám, i když nějaká dispozice daná byla. Začal jsem shánět dřevo a hned nastal problém. U osvědčených dodavatelů jsem nepochodil, protože právě v té době výrazně poklesla jeho těžba. Nakonec se to podařilo, sehnal jsem ho od majitele lesa. Paradox je v tom, že na betlém je materiál z Pekla. To je dědina kousek odtud. Takže dřevo konečně bylo a zhruba v polovině října jsem se pustil do práce. Pracoval jsem na něm po nocích, o svátcích, s opravdu tvrdým materiálem, byla to fakt makačka. Navíc mě neustále tlačil čas. První část, Svatou rodinu, jsem musel mít hotovou do začátku adventu, do Štědrého dne pak ovečky a anděla a do 6. ledna jsem musel dodělat tři krále. Betlém se skládá celkem z deseti skulptur. Pak jsem dělal maketu betlému. Ta je dělaná z lípy, z dubu by to byla hrozně těžká práce, protože jsem pracoval převážně dláty. Na dub je patinovaná.
Toto byl jediný betlém, který jste dělal?
Jeden jsem dělal v době mých začátků. Dřevo, které jsem použil, už bylo napadené, byly v něm díry od nějakého dřevokazného brouka, zkrátka materiál nic moc. Přesto měl výsledek své kouzlo. Dali jsme ho ven, zapálili svíčky a přišla se na něj podívat opravdu spousta lidí. Škoda jen, že nám zmizel Ježíšek. Toho jsme pak zcela náhodou našli v potoce.
Když jste s touto prací začínal, inspiroval vás hlavně materiál. Řídíte se dnes výhradně přáním zákazníka?
Víte, když někdo chce Krakonoše, nemohu mu říci, že mě inspiroval materiál, takže jsem mu udělal vílu. To si mohu dovolit například na sympóziu, kde většinou nemáme svázané ruce konkrétním námětem, nebo když dělám něco pro sebe.
Jaký druh dřeva je ideální, s jakým se vám nejlépe pracuje?
V první řadě musím vědět, zda bude skulptura v interiéru nebo v exteriéru. Například lípa nebo dřevo z ovocných stromů by venku neměly dlouhé trvání, ale dub, pokud bude dobře ošetřovaný, tak vás přežije. Jsou sochy, které se začnou dělat motorovou pilou, pak se přejde na dláta, rašpli a končí se smirkovým papírem. Pak jsou věci, které se začnou pilou a kde se pilou předříznou jen hlavní linie, celá socha se pak vytesá dlátem a tento řemeslný povrch se nechává přiznaný a dál se nevyhlazuje. U jiných soch vyřezaných motorovou pilou se dlátem dodělávají opravdu jen detaily. Pak jsou sochy, které se pilkou začnou i skončí. I toto ovlivňuje výběr materiálu.
Jsou skulptury, které tvoří betlém, největší, které jste dělal?
Největší byl totem pro jeden skautský oddíl. Ten byl vysoký čtyři a půl metru. Díky této práci jsem se poprvé v životě dostal na tábor. Jako dítěti se mi to nepovedlo, tak jsem si alespoň dodatečně mohl vyzkoušet, jak se například spí v tradičním obydlí Indiánů, v týpí.
Čím dřevo ošetřujete?
Vzhledem k tomu, že dřevo má samo o sobě velice krásnou kresbu, musí se postupovat velmi opatrně, aby se kresba zvýraznila, zvýšil se kontrast, ale aby se nepotlačilo dřevo. Na věci, které budou uvnitř, používám vosk. U skulptur, určených do exteriéru, se mi osvědčily napouštěcí oleje, které se běžně používají na ochranu zahradního nábytku.
Dřevo samo o sobě má krásnou barvu, někdy, například při tvorbě detailů nebo stínů, je potřeba ji trochu doladit.
K tomu používám plynový hořák. Mohu tak zvýraznit některé kontury. Úpravy pak působí vkusně a přirozeně.
Když máte čas a můžete pracovat sám pro sebe, jaká jsou témata skulptur?
Mám rád přírodu, takže jsou to dost často zvířata. Některá mohu dělat zpaměti, u jiných nejprve sáhnu po nějaké knížce. Nerad bych například místo žirafy udělal krávu s dlouhým krkem. Poslední dobou začínám přicházet na chuť i abstrakci. Není to tak dlouho, co jsem si o jednom kusu dřeva myslel, že je zralé do kamen. Když jsem do něj říznul, zjistil jsem, že má neobyčejně zajímavou kresbu. Ještě tomu napomohla tzv. tvrdá hniloba. Měkká dřevo zničí, ta tvrdá nezpůsobí rozpad dřeva a dělá krásnou kresbu. Tak jsem z toho udělal Podzimní slunce. Až budu mít vhodný materiál a čas nazbyt, tak udělám houpacího kohouta. Že bych už začal vzpomínat na dětství?
Betlém Jana Rázka je k vidění od počátku adventní doby až do konce doby vánoční, tedy do Hromnic (2. února) u Obecního úřadu v Orlickém Záhoří. Mimo tuto dobu je umístěn ve zdejším pozdně barokním kostele sv. Jana Křtitele, kde můžeme také vidět hlavní oltář se sochami sv. Jana Nepomuckého, Zikmunda, Václava a Vojtěcha nebo malý obraz Madony s Ježíškem. Kostel je návštěvníkům přístupný na požádání v místním informačním centru. Maketa betlému bude po adventní a vánoční čas v některém z polských měst, což je v rámci turistického ruchu určité propojení mezi Orlickým Záhořím a polskými příhraničními městy.
Více informací získáte u paní Jany Matyášové na tel.494 542 033, tic@orlickezahori.eu, tic.orlickezahori@seznam.cz, www.orlickezahori.eu.