Rozorané cesty (1974)
Cesty ke Krtni a luka pamatuji kam až moje paměť sahá. Moje teta – maminčina sestra Anna Heltová, později provdaná Jelínková, za mlada sloužila ve Třebonicích u Staňků. Já jsem tam za ní chodíval každých čtrnáct dní, když pekli chleba. Za druhé sv. války jsem tam chodíval každý den ve čtyři hodiny ráno pro litr čerstvého mléka do statku ke Stříbrným. Co jsem se po těch cestách nachodil. A při těchto cestách jsem rád pozoroval přírodu, zvěř, proměnu barev v přírodě i na obloze a podobně. Před první sv. válkou jsme chodili vždy za čtvrt roku ke strýci do Hostivic, který tam býval na panství lesmistrem a odebíral hodně časopisů. Ty nám schovával, my je nosili domů a prodávali jsme je do obchodu, kde z nich dělali kornouty. Za 1 kg novin jsme dostávali 2 krejcary, tj. 4 haléře.