Stalo se v prosinci: Má láska je jazz
Zázračný a milovaný expres, který ve třicátých letech přivážel do života radost a v hrozivých letech čtyřicátých dokázal odvézt na pár chvil do vytoužené země naděje, se jmenoval swing. Jednou z těch skladatelských a muzikantských rychlíkových lokomotiv, které se jazzovou bouří zasaženou Evropou řítily s burácením v rytmu synkop i českou krajinou, byl Kamil Běhounek. Fenomenální muzikant, skladatel, aranžér a kapelník, který jako první v Evropě hrál jazz na akordeon. A to byl, prosím, jeden ze zakladatelů českého swingu ve hře na zmíněnou tahací harmoniku samouk. A jeho písničky? Sám s děvčetem v dešti, Cvrček muzikant, Kdopak-copak, Káčata, Liška a vrána, Rád zpívám hot, Vteřiny v Lloydu, Výletní den a skoro sto padesát dalších. Od své premiéry 10. listopadu 1939 září trvale na československém filmovém nebi komedie Martina Friče Eva tropí hlouposti s Natašou Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích. A to také díky dvěma hitům Má láska je jazz a Hrály dudy, které složil právě Kamil Běhounek. Bylo mu teprve třiadvacet. Už od devatenácti, ještě jako student právnické fakulty, okouzloval tenhle harmonikář- samouk svou virtuózní hrou a neuvěřitelným citem pro swing nadšené publikum i zkušené profesionály, třeba Jaroslava Ježka. Skládá a aranžuje pro Melody Boys R. A. Dvorského, orchestr Karla Vlacha, Harryho Ostena, s Jiřím Traxlerem jsou přátelé takřka nerozluční. Se svým vlastním swingovým big bandem s pětičlennou saxofonovou sekcí v glenn-millerovském stylu vystupuje po r. 1945 na Barrandovských terasách a v Lucerna baru. V Plzni jsou jím Američané tak nadšeni, že má do r. 1947 angažmá u americké armády v západním Německu. Do komunistického Československa se už ale nevrátil. Poslední tóny swingového života skvělého Kamila Běhounka zazněly 9. prosince 1983 v Bonnu.