Krásná nevěsta před Bohem
Čím vším by měly být ženy? S nejhlubší úctou, slovem jedním – okouzlením. Takové žijí i dnes, ale pro nedostatek odstupu a každodenní bezodkladné povinnosti to většinou nerozpoznáme. Prozřeme, bohužel, až časem. Dovolte, abych vám představil nebývale moderní, intelektuální, sečtělou i renesanční ženu, v korespondenci i dialogu o literatuře a hudbě rovnocennou svým partnerům. Skutečnou „femme fatale“ významných mužů i umělců, mecenášku umění, cestovatelku a jednu z prvních řidiček u nás. Poněkud nekonvenční, náruživou, občas nerozhodnou, krásně nepraktickou reprezentantku mizejícího světa, oddanou tradici a zásadám svého stavu. Od vztahů nečekala sliby, ale asi překvapivě, svobodu. Jmenovala se Sidonie Amálie Karolína Julie Marie Nádherná z Borutína. Skoupá historie jí přiřkla jméno kratší, ale zářívější. Sidonie Nádherná. Manželství rytíře Karla Nádherného z Borutína a Amélie Klein von Wisenberg bylo obdařeno třemi dětmi, synem Janem a 1. prosince 1885 dvojčaty Karlem a Sidonií. Zámek Vrchotovy Janovice s obrovskou knihovnou, uměleckými díly i krásným parkem byl dobrý základ do života. Sidonie plavala, bruslila, lyžovala, jezdila na koni. Starší Jan vystudoval literaturu a výtvarné umění v Praze, Heidelbergu a v Mnichově, mladší Karel se stal doktorem práv. Sidonie rozšiřovala své domácí vzdělání cestováním. V roce 1905 s matkou navštívila v Paříži největšího sochaře své doby – Augusta Rodina. Sidonií byl okouzlen také mistrův osobní sekretář, pražský rodák, německy píšící básník Rainer Maria Rilke. „Krásná baronka“ se stala jeho múzou, celoživotní přítelkyní i mecenáškou (i když ne zdaleka jedinou). Vedli spolu, a to až do Rilkeho smrti v roce 1926, výjimečně bohatou osobní korespondenci. Těch několik set dopisů pro nás dnes představuje historicky velice cennou sondu do myšlení, umění, filosofie i ducha tehdejší doby. Krátký, ale intenzivní vztah prožila s malířem Maxem Švabinským. Bratr Sidonie požádal mistra o její portrét. Švabinský nesnášel portrétování bohatých a odmítl. Když se ale setkali, oba ztratili hlavu. Tak ho fascinovala, že namaloval portéty tři. Jenže mistr a profesor akademie byl ženatý. Vztah sám, i díky nové ženské inspiraci, v roce 1912 ukončil. Sidonie to nesla těžce, poprvé a naposledy uvažovala o dítěti. Osudovým mužem byl i jičínský rodák, rakouský básník a kritik Karl Kraus. Zvláštní vztah trvající dvacet let byl plný vášně i rozchodů. Karl opakovaně žádal o ruku, Sidonie odmítala. V roce 1915 si už málem vzala italského hraběte. Na poslední chvíli svatbu zrušila a vrátila se ke Krausovi. Později se však tajně provdala za sportovního lékaře, hraběte Maxe Thuna-Hohensteina. Seznámili se při bruslení. Vydrželo to pár měsíců. A opět se vrátila ke Krausovi. Ten ji nazýval „nevěstou před bohem“ a Einodis, jejím otočeným jménem. Když zemřel po banální operaci slepého střeva roku 1931 bratr Karel – její dvojče, začalo jít všechno špatně. Z rodu Nádherných zůstala Sidonie poslední. Karl Kraus zemřel v roce 1936. Za války Vrchotovy Janovice zabrali nacisté, sovětští vojáci zámek vydrancovali, komunisté vyvlastnili a Sidonii zakázali i vstup do zámeckého parku. Zlomená baronka jen s batůžkem tajně prchá 10. září 1949 za pomoci převaděče do Velké Británie. Aby přežila, prodává dopisy od Rilkeho. Ale životní útrapy si společně s její každodenní stovkou vykouřených cigaret vybírají poslední splátku. Po vlasti tesknící Sidonie Nádherná umírá 30. září 1950 na rakovinu plic. „Vy jste měla onu spásnou víru toho, kdo ví, a proto jste byla mou nejmilejší posluchačkou, mou nejbystřejší, tou, kterou nikdo neviděl a kterou jsem přece přede všemi jinými cítil, že tam je a naslouchá.“ A když tohle tvrdil Reiner Maria Rilke, byla tím nejhlubším okouzlením právě Sidonie Nádherná. To je bezpečná pravda.