Kálikova ulice
Naleznete ji ve Stodůlkách. Tvoří smyčku vycházející severním směrem z ulice Vackovy, do které se opět vrací. Své jméno nese na počest českého hudebního skladatele a dirigenta, člena České akademie věd a umění Václava Kálika. Narodil se 18. listopadu 1891 v Opavě. Jeho otec, profesor František Kahlik, byl vynikající dějepisec, češtinář a zeměpisec, matka Ludmila byla zpěvačkou a pianistkou. Matka rodinu opustila, když byly malému Václavovi teprve tři měsíce. Utekla s o třicet let mladším milencem, kterého tehdejší pražské veřejnosti vydávala za svého syna. Václav se již nikdy s matkou neviděl. Otec byl přeložen do Zábřehu na Moravě, kde se Václav učil u profesora Hudce hře na housle a klavír, vedl gymnazijní pěvecký sbor, dirigoval smyčcovou hudbu, komponoval řadu skladeb. Před maturitou roku 1908 otec zemřel, ale na přání poručníků mohl Václav pokračovat ve studiu na Karlově univerzitě v Praze. Studoval obecné dějiny, dějiny umění a hudby a současně pokračoval ve studiu houslí, klavíru, teorie hudby a kompozice na konzervatoři u Vítězslava Nováka. Tehdy také zahájil dirigentskou činnost. Řídil smíšený sbor Hudební jednoty absolventů a posluchačů vysokých škol v Praze, pražský Hlahol, Pěvecké sdružení jihočeských učitelů a účinkoval i v České filharmonii. V hudebním vzdělávání pokračoval v Drážďanech a Itálii, absolvoval mistrovskou školu Josefa Suka. V červnu 1946 byl zvolen za řádného člena České akademie věd a umění v Praze. V srpnu téhož roku se oženil s životní družkou a zanícenou hudebnicí Marií Pokornou, s níž se seznámil již roku 1911. Od roku 1925 žil v Nymburce, roku 1947 se opět přestěhoval do Prahy. Jeho rozsáhlé skladatelské dílo obsahuje symfonie, opery a především sborovou tvorbu, celkem 77 hudebních děl. Václav Kálik měl nabídky na sbormistrování v cizině, nikdy je ale nepřijal. Byl vlastenec, a navíc neměl talent na jazyky. Rodnému městu Opavě chtěl věnovat i operu. Napsat ji už ale nestihl, 18. listopadu 1951 ve věku šedesáti let v Praze podlehl plicnímu infarktu.