Vánoční svoboda
Náš národ si v uplynulých dnech připomněl 30 let od svatořečení Anežky České, následného pádu komunismu a návratu svobody. Vánoční dny, na které se připravujeme, s tématem svobody souvisí více, než by se mohlo zdát.
Příběh o Panně Marii a svatém Josefu se odehrával v době, kdy izraelský národ svobodný nebyl – trpěl pod nadvládou římské říše. Zásah do rodinné svobody Marie a Josefa se citelně projevil ve chvíli, kdy se museli podřídit samolibé touze římských okupantů spočítat své poddané. Tento mladý pár se navzdory pokročilému těhotenství Marie musel vydat na namáhavou cestu z Nazareta do Betléma. Narození malého Ježíška na jednu stranu provázely nadpřirozené úkazy, východ jasné hvězdy, zpěv andělů, klanění prostých pastýřů i špičkových vědců-mudrců. Na druhou stranu bylo toto narození poznamenáno situací nesvobody a útlaku. Vánoční událost pro nás může mít také následující poselství: Bůh, který je bez jakéhokoli omezení, který svobodně stvořil svět a svobodně v něm působí, kterého žádná lidská slova nemohou vystihnout, se rozhodl narodit se jako lidské dítě, a to do nesvobodné společnosti a do konkrétní rodiny poznamenané touto nesvobodou. Boží Syn se sice podřídil vnějším omezením, ale nenechal se spoutat vnitřně. Nenechal si vzít to, kvůli čemu přišel, aby ukázal Boží lásku k lidem. A tuto svou vnitřní svobodu a nezlomnost projevil i tehdy, když jej římští okupanti zajali, zbavili práv a pověsili na kříž.
Bůh není proti lidské svobodě. Naopak. Přichází k člověku, aby s ním sdílel vše, co jej omezuje a aby mu daroval vnitřní sílu, odvahu a volnost. To vše můžeme prožít také o letošních svátcích. Vánoce budeme slavit již potřicáté v novodobé historii ve svobodné zemi – Bohu díky za to! A přesto má naše svoboda vždy své limity. Oslava Ježíšova narození je příležitostí, abychom jako on poznali a pochopili, že láska k bližním se nedá spoutat. Obdarovávání druhých i přijímání darů, věnování pozornosti, milého slova či naslouchání, to vše ukáže míru naší vnitřní svobody. Požehnané a svobodné Vánoce.