Radniční kachna
Dřívější robotická restaurace, která stojí na bulváru v blízkosti naší laskonky, byla nedávno pronajata na 300 let diplomatickému zastoupení Marťanského sultanátu. Její velvyslanec ve svém emotivním prohlášení poděkoval za laskavost naší radnici a svou skvělou češtinou se ve svém dojemném monologu obrátil s nabídkou na naše milé spoluobčany. Zde jsou jeho vstřícná slova: „MY MRAŤNAÉ JMSE RDÁI, ŽE JMSE SLĚMI OVETÍŘT SVÉ ZTASUONEPÍ PVÁRĚ ZDE, V KSRÁNÉM MSĚTĚ NVOÉ BOTUCIVE. VÍŘĚM, ŽE VÁM BEMUDE NOPÁ- NOMCI PŘI PÁNOLÁVNÍ VIŠACH DLOVÝONECH NA NEŠAM PNÉBŮVAM MSARU. PJIĎTŘE KILOKDIV, PAROMÍDE, POLOSUMÍŽE. JMSE TITOŽ ZKLYVÍ PCOVARAT 24 HIDON DNENĚ A JŠETĚ I V NCOI.“
Vzhledem ke změnám klimatického systému, celkovému globálnímu oteplování planety a stoupajícím průměrným teplotám, které se rok od roku zvyšují, je třeba se zamyslet, jak tuto situaci řešit. Pohráváme si s myšlenkou, v rámci globálního adaptačního procesu, postupně obměnit floru v centrálním parku. Co kdybychom tam začali vysazovat palmy a tak se zavčas připravili na přicházející extrémní projevy počasí, jako jsou vedra, sucha či nedostatek srážek? Pak by se nám snad podařilo zachovat centrální park v té nejlepší kondici, aby nadále mohl sloužit občanům k odpočinku a relaxaci. Palmy jsou totiž velmi dobře známé svou ekologickou adaptací na různé podmínky prostředí. Oslovily nás dva druhy dřevin, a to palma kokosová (cocos nucifera) a datlovník (phoenix dactylifera). Při správném složení hnojiva, které bychom si pochopitelně nechali namíchat na míru, a jím pak pravidelně denně přihnojovali, je možné, že by se občané mohli dočkat i plodů kokosového ořechu a datlí. Věříme, že toto by bylo příjemným bonusem pro naše občany. Naše radnice požádala známou a významnou pracovnici hydrologigického ústavu o dlouhodobou meteoritovou předpověď počasí. Předpověď, kterou nám zaslala, je opravdu krutá. Čeká nás totiž krutá zima. Bude mrznout, až budou i bronzové trubky praskat. Proto jsme se rozhodli zachránit, co se dá. Hledali jsme nejvíce ohrožené pamětihodnosti na naší zlaté třináctce. Hledali jsme a hledali, a nakonec jsme ji našli. Je to naše modelka – Rusalka. Rozhodli jsme se, že ji zachráníme stůj, co stůj. Způsob, jak to vyřešit, nebyl nakonec až tak složitý….. Zde vidíte výsledek. Nám se líbí. A co vám? Vážení čtenáři, abychom vyšli vstříc všem světovým stranám a splnili všechny normy, směrnice, nařízení, opatření, novely, doplňky, dodatky... budete pravidelně od ledna 2020 nacházet v našem milém Stopu u textů mírně poupravené fotografie. Snad se na nich poznáte. My vám budeme držet palce.
„Abyste se vyléčila, musíte jíst denně alespoň jedno vejce.“ „Já ale vejce nesnáším.“ „Říkám Vám jíst a ne snášet.“
Moje žena mi naznačovala, co chce k nadcházejícímu výročí. Řekla: „Chci něco, co má zrychlení z 0 na 150 za 3 sekundy.“ Tak jsem jí koupil osobní váhu. A tím hádka začala...
Dědeček jde s Pepíčkem parkem a proti nim paní učitelka. „Pepíčku, schovej se, dnes jsi nebyl ve škole!“ „Ne, dědo, ty se schovej, dneska jsi měl pohřeb...“
Manželka: „Miláčku mohl bys.. ?“ „Samozřejmě, zlato.“ „Vždyť ještě nevíš, co chci.“ „Záleží na tom? Stejně budu muset.“
Baví se dva horalové: „Co bys dělal, kdyby tvou ženu napadl medvěd?“ „Nic. Sám ji napadl, sám ať se brání!“
Děda vzpomíná: „Když jsem byl malý, dala mi maminka 20 Kčs a poslala mě do obchodu. Přinesl jsem dva chleby, dvě mléka, balíček bonbonů, čokoládu, deset vajíček, koblihu a ještě mi zůstalo na kolotoč. Dnes už to není možné, mají tam plno těch blbých kamer...“