Spokojenost
„Dobrý den, paní doktorko. U nás je před Vánoci blázinec – já sháním všechny dárky, manžel mi moc nepomůže, pořád pracuje. Pak toho uklízení, pečení a vaření. Většinou polomrtvá skončím u vánočního stolu, kde se děti strkají a hádají. Manžel nadává, že u nás musí být moje máma, kterou nemá rád. Najíme se, rozbalíme dárky, často takové, jaké nikdo nechtěl, koukáme na televizi a jsme rádi, že je to za námi. Každý rok stejně.“
„Dobrý den. Blíží se čas Vánoc. Nemám rodinu a Vánoce nemám rád. Respektive mám starou mámu, která žije se svým přítelem. Takže před Vánoci jim koupím něco, co sami chtějí nebo potřebují a odjedu až do února do ciziny a tak celý ten vánoční blázinec přežiju. Jezdím do exotických míst mezi domorodé kmeny, kde už mám spoustu přátel a trávím v tomto prostředí čas rád. Lidé mi vyčítají, že ignoruju Vánoce. Já si ale myslím, že má každý právo se svým životem nakládat podle svého.“
Ano, blíží se nám vánoční svátky. Někteří velmi pečlivě nakupují a uklízejí, aby vše bylo dokonalé, jiní bručí. Nikde není návod, jak správně vánoční čas trávit. Vánoční svátky jsou svátky rodiny, dobrého jídla, překvapení pro děti, setkávání se s blízkými. Někdo rád využije pracovního volna pro různé volnočasové aktivity, jiný jen jí a kouká na televizi a bohužel někteří si volno vůbec udělat nemůžou nebo neumí a rychle dohánějí pracovní resty před koncem roku. Je hezké posedět s blízkými u vánoční večeře nebo rozbalit pod stromečkem milý dárek. Dárek jako symbol, že na nás někdo, kdo nám chtěl udělat radost, myslí. A není důležité, že se třeba netrefil přesně do našeho vkusu. Někteří z nás, hlavně ti aktivnější, mnohem raději než u plného stolu tráví vánoční čas někde na sjezdovce, u moře nebo v pralese. Někdo v partě, někdo s rodinou, jiný v páru a někdo sám. Každý má právo vybrat si svůj styl a svoji společnost. Jediné, na co bychom měli myslet, jestli někde nenecháváme opuštěné svoje blízké, kteří si svoje Vánoce ještě nebo už připravit nemůžou, naše děti a naše babičky a dědečky. O ty je potřeba se postarat. Ale představa dokonalých Vánoc je opravdu jen představa. Ta iluze dokonalosti nám může hodně pokazit náladu, když to dovolíme. I u vánočního času platí, že můžeme mít představu, že zrovna u nás je něco špatně. Ti, kteří tráví Vánoce sami nebo bez vztahu si myslí, že v celých rodinách je vše zalité sluncem. Jiní, kteří jsou v celé rodině, přemýšlí o tom, jak by to bylo úžasné, kdyby byli sami – kdyby děti tolik nezlobily, manželka nespálila večeři, tchýně nebyla protivná a dědeček nekouřil uprostřed naší nové kuchyně... Velmi často si přejeme to, co sami nemáme. Někdy k pocitu spokojenosti stačí celou tuhle hru v představách otočit a zaměřit se na to, co máme a co je skvělé. Nikdo z nás nemá všechno. My, co máme partnery, děti a rodiče, zkusme jim odpustit, že něco v nich není podle naší představy a buďme rádi třeba za nedokonalé, ale naše vztahy. My, kteří už máme děti velké nebo je nemáme vůbec, jsme možná bez partnerů a možná už i bez rodičů, zkusme si na svém stavu života najít i nějaké to pozitivum a dopřát si trávení času, včetně toho vánočního, po svém a klidně vyrazit do tramtárie, když nám tam je dobře. To by totiž s malými dětmi, babičkami a dědečky třeba vůbec nešlo. Prostě zkusme sami sobě nadělit k Vánocům spokojenost. Tu nemůžeme dostat ani si ji koupit. Spokojenost je stav naší mysli a tu můžeme ovlivnit jen my sami. Když budeme chtít.
Všem čtenářům časopisu STOP přeji spokojené Vánoce.