Dvě stě dvacet šest Štědrých dnů
Vanilkové rohlíčky, ozdobený stromeček nebo pouštění lodiček ze skořápek ořechů. To všechno jsou symboly nadcházejících svátků. Jim a mnoha dalším však již přes dvě století vládne Česká mše vánoční autora Jana Jakuba Ryby. Skladba učitele z Rožmitálu pod Třemšínem dokresluje české Vánoce od 24. prosince 1796, kdy poprvé zazněla ve farním kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále. Adventní čas doprovází také pod názvem Hej mistře nebo Rybovka. Jedná se o církevní skladbu, kterou Ryba napsal v češtině, neboť osvíceně tvrdil, že „z latinsky zpívaných žalmů nemá náboženský užitek ani zpívající ani poslouchající“. Je stavěna stejně jako latinská mše s klasickými částmi, ale jedná se o pastorální hru aplikovanou na tradiční liturgii. Příběh vypráví o zvěstování Kristova narození a příchodu pastýřů k jesličkám. Autor ji zasadil do českého prostředí a její oblibě přidává jistě i to, že má prostou, radostnou a svěží atmosféru, a hlavně byla a stále je srozumitelná širokému obecenstvu. Prostřednictvím opisů se rychle šířila do českých zemí a již od počátku vznikalo mnoho úprav především v instrumentaci, textu a melodii, ale také v transpozicích do jiných tónin. Vzhledem k tomu, že se nedochovala originální partitura, v současnosti hrané verze jsou sestaveny na základě kritických rozborů opisů. Stejně zajímavý je fakt, že není známa ani skutečná Rybova podoba. Často zveřejňovaný portrét je dílem Gustava Ptáka, který ho vytvořil pro Národopisnou výstavu v roce 1895. Ačkoli Rybovka po staletí šíří radost, život jejího tvůrce tolik šťastný nebyl. Přestože patřil k nejvzdělanějším kantorům u nás, razil osvícenecké myšlenky a jeho žáci jej milovali, ukončil svůj život sebevraždou. Každý má jistě svoji oblíbenou verzi mše, ale obecně k nejkouzelnější patří její spojení s Ladovým lidovým betlémem. Šťastným nápadem tvůrců České televize se Rybova mše sesnoubila s tímto dílem a vznikl tak animovaný film. Jeho základ tvoří Česká mše vánoční v podání Symfonického orchestru hlavního města Prahy a současně v něm ožila desítka Ladových postaviček nejen z lidového betlému, ale i z dalšího autorova bohatého uměleckého odkazu. Mezi pastýři a venkovany tak spěchá poklonit se právě narozenému Spasiteli třeba kocour Mikeš, Kmotra liška nebo Mulisákův Bubáček. Až si dosyta užijete lahodných tónů, můžete se vypravit do Rybova rodiště. Ať již navštívíte mohylu vystavěnou na místě jeho skonu, projdete se po něm pojmenovanou ulicí, či si přečtete pamětní desku umístěnou na farním kostele, věnujte tichou vzpomínku muži, který nám odkázal skutečný symbol českých Vánoc.