Zákoutími v centru Prahy plnými historie
Z Karlova náměstí od sochy přírodovědce Benedikta Roezla sochařů Čeňka Vosmíka a Augusta Zouly z roku 1898 se vydáme nahoru ulicí U Nemocnice. Benedikt Roezl byl významný botanik a zahradník. Narodil se v Horoměřicích v rodině zahradníka, kterým se též vyučil. Učil se v zámeckých zahradách F. A. Thuna v Děčíně. Učitelem mu byl tehdy nejvýznamnější pěstitel exotických rostlin u nás – Franz Josst. Pod jeho vedením se učil pěstovat a starat se o mnoho druhů exotických rostlin. Nejvíce mu však učarovaly orchideje, jimž zůstal celý svůj život věrný. Po vyučení z děčínských zahrad odešel, aby následně pracoval v několika významných evropských zahradách. Byl zakladatelem prvního časopisu pro zahradníky Flora.
Ulicí U Nemocnice dojdeme na křižovatku. Proti nám je vstup do Kateřinské zahrady, jež je otevřena od pondělí do pátku od 6 do 18 hod. Zahrada patřila k areálu kláštera augustiniánek. V současné době se v objektu nachází psychiatrická léčebna, v níž zemřel Bedřich Smetana. Stojí zde i kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Původně gotický kostel, který býval součástí kláštera nechal postavit císař Karel IV. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě v roce 1741. Z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž, které se říká „pražský minaret“. Josef II. klášter zrušil. Vznikl zde vojenský výchovný ústav, později léčebna. V současnosti předal magistrát kostel pravoslavné církvi. První pravoslavná bohoslužba proběhla 24. 12. 2012.
Je příjemné posedět v zeleni uprostřed velkoměsta. Bočním východem vyjdeme proti Michnovu letohrádku, kde je dnes muzeum Antonína Dvořáka. V roce 1715 koupil pozemek se zahradou a vinicí Jan Václav říšský hrabě Michna. 1717-20 zde postavil K. I. Dientzenhofer barokní letohrádek. Jedná se o jeho první pražskou stavbu po jeho návratu z Vídně, kde studoval soudobou evropskou architekturu. Po roce 1793 byla zahrada přeměněna dle projektu císařského zahradníka Franze Weppela na anglický park. Po roce 1826 byla ve vile zřízena zahradní restaurace Amerika. Roku 1843 ji koupilo město Praha, od té doby sloužila různým účelům. Důstojného využití se letohrádku dostalo až po roce 1932. Sídlil v něm Spolek pro postavení pomníku Antonína Dvořáka a vybudoval zde muzeum. Mezi jinými předměty je zde také faksimile rukopisné partitury slavné symfonie č. 9, e-moll. Op 95, zvané Novosvětská, kterou Antonín Dvořák dobyl Ameriku. Sám zde nikdy nebydlel, bydlel v Žitné ulici číslo 14. Nádvoří a zahrada jsou zdobeny barokními sochami Matyáše Brauna.
Na křižovatce s ulicí Apolinářská, zahneme vpravo a dojdeme k nádherné budově Zemské porodnice. Je to jedna z nejdéle otevřených porodnic na světě. Projektoval ji a postavil mecenáš české vědy, kultury a vzdělání Josefa Hlávka. Na nádvoří najdete bronzovou kopii sochy architekta od Josefa Václava Myslbeka. Stojí zde od roku 2021. Pro svoji architektonickou hodnotu a význam v dějinách lékařství je budova chráněnou kulturní památkou. Před stavbou této budovy fungovala starší veřejná porodnice při nedalekém kostele sv. Apolináře. Architekt Josef Hlávka se při navrhování řídil nejnovějšími lékařskými poznatky a moderními plány současných porodnic ve světě. Roku 1875 byla otevřena pod názvem Královská česká zemská porodnice u sv. Apolináře. Prvním novorozencem byla holčička. V budově byl i nalezinec. Celá stavba je v novogotickém stylu z červených cihel. Je tvořena šesti pavilony, vnitřním atriem, kaplí sv. Kříže nad vstupním vestibulem v prvním patře. V současnosti se také opravuje. Strop tvoří sklípková klenba svedená ve střední sloup. Oltář a křtitelnice jsou z mramoru. V přízemí dnes najdete kavárnu, kde můžete posedět U hlavního vchodu najdete pamětní desku stavitele.
My jdeme dále Apolinářskou ulicí na prostranství, kde je vpravo toskánský sloup s pískovcovou soškou sv. Vojtěcha. Proti ní najdete moderní sochu Miloslava Starce Hrající si děvčátko. Proti ní stával proslulý hostinec Jedová chýše, který známe i ze seriálu Hříšní lidé města pražského. Hospoda zde stávala od 13. století a je opředena mnoha legendami. Hospodu prý občas navštěvoval v přestrojení český král Václav IV. Ten prý v hospodě Na Vinici poznal ve dvou hostech nájemné vrahy, kteří se ho kdysi pokusili ve Vídni otrávit. Kat, který ho doprovázel, jim vhodil do vína jed a oba na místě zemřeli. Jedová chýše tak získala svůj název. Jiná legenda praví, že jeden z majitelů prý přivazoval lžíce na řetízky, a aby nikdo neukradl talíře, nechal do stolů vydlabat jamky, do kterých se jídlo servírovalo. Když host dojedl, hostinský hadrem otřel lžíci i jamku a byla připravena pro dalšího. V roce 1926 zde Karel Lamač natáčel některé scény filmu Dobrý voják Švejk. V roce 1933 byla pro špatný stav zbouraná. Jednalo se tak zřejmě o hospodu s nejdelší nepřetržitou existencí v Česku. Pod ní stojí dodnes kostel sv. Apolináře, založený Karlem IV. My pokračujeme úzkou uličkou mezi domy a sejdeme schody dolů v zeleni. Naskytne se zde pěkný pohled na kostel. Jdeme kolem amfiteátru Albertovských svahů a vyjdeme v ulici Studničkova u budovy Hlavova ústavu. Za ním doleva vystoupáme další schody, na jejichž konci se dáme doprava kolem Matematicko-fyzikální fakulty UK na Albertově až dojdeme do zeleně parku Na Karlově s několika zajímavostmi. Hledí zde na nás socha Karla IV. ve výklenkové kapli. Kousek za ní je Pomník padlým policistům a hasičům, kteří položili své životy při výkonu služby. Autorem je Kurt Gebauer, nám známý autor sochy Rusalka zde ve Stodůlkách. Dominantou je kostel Panny Marie a sv. Karla Velikého. Založil ho Karel IV. jako součást kanonie augustiniánů. Architektem byl Matyáš z Arrasu. Několikrát byl přestavován, uvnitř má barokní výzdobu a interiér. Přestavby se též zúčastnil Jan Blažej Santini, což dokládá řada prvků pro něho typických, jakými jsou výrazně tvarované římsy, pásované sloupy při nároží, konkávně probrané oblouky ambitu vytvářející houpavý rytmus či nezvykle tvarovaná střecha. Vedle kostela je Muzeum policie, které určitě stojí za návštěvu. Kromě stálé expozice o historii četnictva a policie, kriminalistice, je zde řada krátkodobých výstav. Zajdeme-li do ulice Boženy Němcové, která navazuje na ulici Ke Karlovu, nalezneme zde na památku zanechanou tramvajovou zastávku. Kdysi sem jezdívaly tramvaje číslo 6 a 8 a končily tu na zastávce s názvem Dětská nemocnice Karlov. Pěknou procházku!