Jsme tak mladí nebo staří, jak si myslíme
„Dobrý den, paní doktorko. Manžel pracoval celý život v jedné firmě a v 63 letech musel odejít při změně vedení do důchodu. Celý život sportoval, jezdil na kole, lyžoval, běhal a najednou sedí doma, kouká do zdi a už nechce nic dělat. Na svoje koníčky má teď dost času, peněz máme tak akorát a zdravotně se naštěstí nic nezměnilo. Začal se ale chovat jako důchodce. Najednou zestárl snad o 100 let.“
„Těšila jsem se na důchod, až se konečně budu moci věnovat všem svým plánům a koníčkům, které jsem při výchově dětí, péči o rodinu a pracovních povinnostech nestíhala. Všichni mě odchodem do důchodu strašili. Já už se ale nemohla dočkat, že si konečně začnu plnit svoje sny. V 57 letech! Přihlásila jsem se na angličtinu, na Univerzitu třetího věku, chodím zase do školy – jako studentka J, chodím pravidelně cvičit na zdravotní cvičení, jeden den jsem vyhradila celý vnoučatům a jejich hlídání a nemůžu se důchodového času, času pro sebe a plnění svých snů nabažit. Cítím se moc dobře, a i když vím samozřejmě, kolik je mi let, tak se cítím užitečná sama sobě i svému okolí a možná i mnohem mladší než před deseti lety.“
Ano, v dospělém věku opravdu platí, že věk je jen „číslo v občance“. První polovinu života naše tělo a mysl „zaučujeme a používáme“, druhou polovinu „opravujeme a udržujeme“. Když pomineme genetické dispozice, tak naše tělo i mysl bude stejně jako všechno na světě kolem nás v takovém stavu, jak dobře o něho pečujeme. Povídání o pravidelném sportu, zdravé stravě, dostatečném spánku atd. je všude dost. I psychicky se budeme cítit mnohem lépe, když budeme mít stabilní nekonfliktní vztahy se svým okolím a i ty je třeba opečovávat, opravovat a vylepšovat. Významně nás ale ovlivňují i stereotypy představ, jak bychom se měli chovat nebo cítit, když je nám x let. A i v tomto bodě je na každém z nás, zda si vybere verzi, kdy v dané situaci vidí sklenici poloplnou nebo poloprázdnou (a podle toho se cítí). Oba výše zmíněné dotazy se týkají staršího věku, souvisejícího s odchodem do důchodu. Ale i náš postoj, naše vlastní myšlenky mohou ovlivnit to, jak sami stárneme.
- Můžeme se těšit na přiměřený plán a mít radost, že máme důvod, proč žít J – této myšlence se naše tělo rádo přizpůsobí nejen tréninkem mozkové kůry při učení, cvičením se zvýší ohebnost pohybového aparátu a při smysluplné náplni volného času s viditelným výsledkem určitě budeme mít i lepší náladu.
- Můžeme ale stejně tak dovolit, aby se nám v hlavě usadila myšlenka, že jako důchodce jsme již odepsaní a k ničemu a vše přestaneme dělat – naše tělo se i tomuto postoji přizpůsobí L, včetně psychiky a s tím i souvisejících různých psychosomatických onemocnění.
- A všechno tohle samozřejmě neplatí jenom pro důchodce, ale pro naše myšlenkové stereotypy obecně. Nemyslím tím přeceňování vlastních schopností a úlety starších mužů závodících na čemkoli a „dam“ na diskotékách. Jsou aktivity, které přece jen patří mladší generaci a mohou být za hranicí fyzických možností i vkusu. Ale určitě náš život bude bohatší, když nezapomeneme snít, své sny si plnit a cítit se zdravě a plni energie. A ta čísla v občance necháme opravdu jen úředníkům.
Všem čtenářům časopisu STOPu přeji, aby se cítili tak mladí, aby jejich sny nebyly nedostupné :-)