Sokol v prvních letech
Zdravý duch zakládání kulturních vlasteneckých spolků (Umělecká beseda či Hlahol) si žádal zároveň zdravého těla v podobě různých tělocvičných ústavů. Od roku 1843 fungoval na Malé Straně privilegovaný tělovýchovný ústav navštěvovaný českými i německými cvičenci. K jeho žákům patřil v letech 1844–1845 Friedrich Emmanuel Tirsch (Miroslav Tyrš). Čeští i němečtí nadšenci se rozhodli pro založení vlastního tělocvičného spolku. Přípravný výbor požádal 29. července 1861 pro nedostatek financí ředitele jedné z bankovních filiálek o finanční podporu. Ten souhlasil, pokud to bude spolek německý. Turngruppenleitera Friedricha Emmanuela Tirsche (od toho okamžiku cvičitele Miroslava Tyrše) to tak pobouřilo, že odmítl přeložit německé stanovy do češtiny. Spor byl vyřešen 16. února 1862 v tělocvičně české reálky v Panské ulici. Za účasti 75 členů byla založena Tělocvičná jednota pražská se znakem sokola v letu. Tyrš přidal do stanov šerm a k vycházkám do přírody zpěv. Jindřich Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“. V červnu 1862 bylo původní „Zdař Bůh“ nahrazeno pozdravem „Nazdar“. Dva roky nato došlo k úpravě názvu na Pražskou tělocvičnou jednotu Sokol. Sokoly se členové označovali až od roku 1870. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (pak náčelníkem) Miroslav Tyrš. Členy výboru byli např. hrabě Rudolf Thurn-Taxis, Eduard a Julius Grégrovi, Ferdinand Fingerhut (Vojta Náprstek), Josef Mánes, Jan Neruda, J. E. Purkyně či Karolina Světlá. Ta předala 1. června 1862 v sále Apolla prapor navržený Josefem Mánesem. Na bílé straně se slovanskými motivy, byl nápis Sokol. Na druhé, červené straně pak letěl bílý sokol. Kroj tvořila rudá garibaldovská košile, černohorská čapka nebo kajda připomínající kožený polský kozácký kabátec. V dubnu 1863 Jindřich Fügner zakoupil parcelu v Sokolské ulici č. p. 1437, na které do prosince 1863 vyrostla novorenesanční budova tělocvičny, kterou po své smrti Sokolu odkázal. Tyršova tělocvičná soustava obsahovala běh, skoky, hod diskem a oštěpem, zápas a box. Později se objevilo vzpírání, plavání, veslování, bruslení, šerm, střelba v pěti a jízda na koni. Jedním z hlavních Tyršových cílů byla tělovýchovná organizace pro základ armády – každý český muž do třiceti bude branně připraveným sokolem. V době prusko-rakouské války nabídl vládě vojenskou podporu v podobě ochranných hlídek bez účasti na bojích. V listopadu 1869 si ženy založily Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, ale na všesokolském sletu si zacvičily až v roce 1901. V roce 1889 se podařilo sokolské župní jednoty zastřešit pod Českou obec sokolskou, v roce 1892 vznikla Moravsko-slezská obec sokolská a v roce 1904 se obě spojily do České obce sokolské. Je nutné podotknout, že od založení Sokola až do února 1948 více jak polovina dospělých členů necvičila. Členstvím především manifestovali vlastenectví a odhodlání bojovat a bránit zájmy české pospolitosti. Pro ilustraci doby i ducha jsem závěrem vybral pár sokolských hesel: V zdravém těle zdravý duch!; Tužme se!; Pravda vítězí!; Lví silou, vzletem sokolím; Ni zisku, ni slávy; ale i Kupředu, zpátky ni krok!