Šafránkova ulice
Najdete ji ve Stodůlkách, v části zvané Vidoule. Vede severovýchodním směrem a ústí zleva do ulice Bucharova. Pojmenována je po významném českém fyzikovi, profesorovi Jaroslavu Šafránkovi, který roku 1935 sestrojil první televizní aparaturu v Československu. Narodil se 23. května 1890 v Plzni, v rodině krejčího. Již jako student gymnázia se autorsky podílel na vydávaných učebnicích fyziky a chemie. Studia matematiky a fyziky na Filozofické fakultě UK v Praze zakončil doktorátem filozofie v roce 1914. Zajímal se o aplikace elektřiny v lékařství a přednášel budoucím lékařům kapitoly z fyziky. Po kratším pobytu ve Štrasburku byl jmenován docentem. Záhy se již zajímal o možnosti televize. Již 10. prosince 1927 předváděl poprvé v Československu v Domě zemědělské osvěty na Vinohradech televizi (na principu Nipkowova kotouče) a podnikl přednáškové turné po republice. Analogicky podle slova „rozhlas“ (který také popularizoval) navrhoval Jaroslav Šafránek pro televizi název „rozjev“. Roku 1935 sestrojil se spolupracovníky první čs. kompletní televizní aparaturu pro vysílání a příjem mechanické televize. Napsal a vydal první knížku „Televise“. Po válce se stal děkanem lékařské fakulty v Plzni. Mezi studenty byl velmi oblíben, jednak pro svůj lidský přístup, jednak pro svůj břitký humor, kterým komentoval tehdejší situaci. Jeho výrok, že bude nutné zrušit Pythagorovu větu z ideologických důvodů, se dlouho na fakultě tradoval. Roku 1955 přešel na Fakultu všeobecného lékařství UK do Prahy, kde se stal vedoucím katedry lékařské fyziky a přednostou tamního fyzikálního ústavu. Jeho vědecké dílo zahrnuje na 60 publikací a 15 patentových přihlášek. Vedle již zmíněné problematiky lékařské fyziky, optiky a elektromagnetismu zahrnuje i četné práce z akustiky. Pro čs. armádu vypracoval během dvacátých let zvukový radar pro dělostřelecké účely "fonometr" a naslouchací protiletadlový přístroj "směrojev". Do historie naší techniky a každodenního života se zapsal především jako průkopník čs. radia a televize. Následkem vysilující práce ve vysokém věku byl prof. Jaroslav Šafránek při automobilovém výletu blízko Spáleného Poříčí stižen krvácením do mozku, jemuž 22. srpna 1957 v Praze podlehl.