Láska na pracovišti
„Dobrý den, paní doktorko. Nastoupil k nám nový šéf. Denně jsme spolupracovali. Nejdříve to bylo milé škádlení, občas jsme šli bez ostatních kolegů na oběd, víc jsem se začala do práce parádit a těšit. Často jsem zůstávala déle. Občas jsme jeli společně domů. Někdy jsme se scházeli i ve svém volnu. Oba jsme byli volní a já doufala v báječnou budoucnost. Na pracovišti se začalo šuškat, kolegové už věděli. Moje vysněná budoucnost se ale nekonala. Rytíř na bílém koni si to nějak rozmyslel a škádlení a flirtování přestalo. Dlouze jsem přemýšlela, kde jsem udělala chybu. Ptala jsem se ho na to. Všichni mi doporučovali z firmy odejít, protože dennodenním kontaktem opravdu trpím, brečím, kudy chodím. Pořád ale doufám, i když už je jasné, že návrat je v nenávratnu.“
„Byli jsme mladí a zamilovaní. Bylo to krásné a já věřila, že navždy. Založili jsme společně f irmu, oba nás nové nápady nabíjely, byli jsme nadšení. Firma jen vzkvétala, během krátké doby měla stabilní pozici a vysoký finanční přínos. Náš vztah ale začal chřadnout. Po čase jsme se museli rozejít – přesněji rozvést (i svatbu jsme v začátcích stihli). Všichni mi radili, abych z firmy odešla. Byla jsem přesvědčená, že jsme přece rozumní lidé. Nedokázala jsem „svoje dítě“ = f irmu, kterou jsme společně vybudovali, opustit. On se ke mně choval hezky a slušně, ale já jsem nedokázala nevzpomínat, nedoufat. Nedokázala jsem ze vztahu odejít, když jsem ho měla denně na očích. I jen hlas telefonující z vedlejší místnosti mne dostával na kolena. Ani perspektiva atraktivní práce ve vlastní f irmě, ani perspektiva velkého finančního zisku, nic nestálo za to trápení. Po tři čtvrtě roku jsem firmu opustila, on mne královsky vyplatil. Až potom jsem se mohla znovu postavit na nohy a jít v životě dál.“
Ne nadarmo se říká, co je v domě, není pro mne. V kanceláři se potkáváme denně, poznáváme kolegy v konfliktu i v zábavě, sdílíme s nimi prostor, společný úkol, služební cesty, noční směny. Pokušení, flirt, zpestření se často nabízí. Důvodů pro navázání románku na pracovišti je hned několik. Takový vztah může mít samozřejmě i šťastný konec, statistiky ale nepotvrzují příliš šancí pro tuto variantu. Bohužel mnohem častěji napáchá velké škody.
Výhody lásky v zaměstnání v jejích počátečních fázích jsou opojné. Těšíme se do práce, často jsme výkonnější a třeba i jen myšlenka, že se každý den potkáme, nám dělá hezčí den. Bohužel, ty samé věci nás po rozchodu dostávají na kolena. Při pohledu na svého bývalého roníme slzy, vybavujeme si společně strávené chvíle v kanceláři, nebo žárlíme na všechny okolo a v mezičase spřádáme plány, jak ho dostat zpět. Každodenní kontakt s bývalým/lou bolí. Každý rozchod má postupné fáze, kterými procházíme až do vyrovnání se se situací, kdy můžeme jít ve svém životě dál. Stav, kdy se po rozchodu stále vídáme, slýcháme nebo ještě hůř pracujeme na společném projektu, nám neumožní procházet jednotlivými porozchodovými fázemi a my se stále točíme v kruhu toho nejbolavějšího momentu rozchodu. Obvykle tím přicházíme o energii, kterou potřebujeme k uskutečnění změny. Takže sílu podat výpověď máme čím dál menší.
Dalším rizikem může být zneužití nadřízené pozice jednoho z páru. Po skončení románku může ten s vyššími pravomocemi zneužít své nadřízené pozice a druhého bez jeho souhlasu přeřadit na jiné pracoviště nebo na jinou práci, aby on sám ho neměl pořád na očích. Aby ulevil svému trápení. Pro osobní pocit obou je to lepší řešení, ale... Co když jsme měli svoji práci, kolegy, pracoviště, pracovní projekt, firmu rádi? Ztratíme tak dva stabilní body v životě najednou – vztah a oblíbenou práci.
A tohle všechno se může stát, když „úplně nevinně“ začneme flirtovat s kolegou nebo kolegyní. Ti z nás, kteří něčím podobným prošli, si po přečtení těchto řádků určitě říkají, nikdy více! Je potřeba se spálit na vlastní kůži?
Všem čtenářům časopisu STOP přeji milé, přátelské, ale raději neflirtující kolegy a kolegyně.