Přírůstek do sbírky se dá najít i pod vodou
Přírůstek do sbírky se dá najít i pod vodou
V roce 1957, tedy před pětapadesáti lety, bylo založeno Automuseum Praga. Přidáme-li k tomu, že značka Praga spatřila světlo světa před 105 lety a že zakladatel muzea pan Emil Příhoda oslavil kulaté životní jubileum, je to už důvod k pořádným oslavám a malému zavzpomínání.
Pane Příhodo, tři významná jubilea, to už stojí za krátké ohlédnutí.
Pokud si dobře vzpomínám, my už jsme si před pár lety spolu o automuzeu povídali, tak se ty úplné začátky pokusím trochu zestručnit. Víte, sběratelství je tak trochu nemoc, tak trochu posedlost. Něco vás osloví, líbí se vám to, pak si řeknete, že kdybyste to měl vícekrát, bylo by to fajn… Tak nějak to začíná a jak to může dopadnout, vidíte kolem sebe. Vášeň pro automobily má ale jedno specifikum – prostor, takže ta moje „plechová láska“ nás osmkrát přestěhovala. Dnes najdou zájemci Automuseum Praga ve Zbuzanech v tzv. Zbuzanském dvoře, kde bylo v rámci akce Evropské město kultury Praha 2000 znovu otevřeno v červnu 2000. Naštěstí to poslední stěhování umožňuje nejen přístup široké veřejnosti, ale dává podmínky pro výstavy, přednášky a další akce. Na provozu muzea se podílí syn Robert se svojí ženou a dětmi, je to rodinná záležitost a mnoho nadšení.
Začátky našeho sběratelství tkvěly v tom, že jsem hledal auto pro každodenní použití. Postupně jsem vystřídal několik vozů různých značek, až přišla Praga Alfa. To autíčko mě naprosto okouzlilo svou jednoduchostí a technickou kvalitou. Tehdy jsem si řekl, že když auto, tak jedině Pragovku.
Díky mému sousedovi, který mi přinesl balík prospektů předválečných aut, jsem začal pronikat do tajů výroby automobilů Praga. A jak se naše sbírka rozšiřovala? Skoro vždycky to bylo postavené na náhodě. Díky náhodě jsem koupil další pragovácký automobil, díky náhodě jsem místo finanční náhrady za školení řidičů získal starý autobus… Když člověk začíná, samozřejmě nemá kontakty. Proto náhoda hrála v začátcích důležitou roli.
Jak to bylo s takzvanou Hašlerkou, to byla také náhoda? Ptám se proto, že návštěvníci radnice ji mohli v roce 2007 vidět v atriu v rámci výstavy k padesátinám Automusea Praga.
To byla také náhoda, náhoda jako hrom. Jednou jsem zašel se svými spolužáky z průmyslovky do vinárny. Povídali jsme si o autech a do našeho hovoru se zamíchal pán, sedící vedle. Řekl, že má v garáži něco úžasného, tak jsme se šli podívat. Stála tam zubožená a rozebraná Hašlerka. Slovo dalo slovo a já se za 200 korun stal majitelem tohoto reklamního automobilu.
Slyšela jsem, že jednu velice unikátní věc jste objevil, opět náhodou, a to když jste si potřeboval odskočit na toaletu. Nedopatřením jste otevřel dveře do místnosti, kde byly uložené úklidové pomůcky, jako smetáky, kýble…
Zaháníte mě na záchod, ale budiž . Tuším, o čem hovoříte, ale to už je opravdu dost dávno. Byla to Velká cena prezidenta republiky, kterou jsme pro muzeum získali před více než třiceti lety. Je to bronzová plastika na podstavci ze sliveneckého mramoru, což je velice významný nerost i v rámci Evropy. Jejím autorem je sochař Ladislav Šaloun (autor sousoší mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, soch rabbiho Löwa na Magistrátu hl. m. Prahy, Miroslava Tyrše na nádvoří Tyršova domu, pamětní desky na Obecním domě…).
Tento dar prezidenta republiky pro trojnásobného vítěze (třikrát musíte vyhrát, aby vám zůstala putovní cena), to je oficiální sportovní hodnocení. Pragovka třikrát vyhrála závod s názvem Jízda kolem republiky. Trať měřila víc než tisíc mil (2 000 kilometrů) a vedla téměř po samotných hranicích. Kancelář prezidenta T. G. Masaryka velice podporovala sport všeho druhu. Pak se to trochu zabrzdilo.
Máme tady auto, ve kterém se vážně zranil a následně zemřel jezdec. Masaryk poté od podporování autosportu upustil. Řekl, že sport můžeme dělat, ale nebudeme ho platit lidmi. To v krátkosti, proč tento závod zanikl. Zmíněná figurka má dva názvy – Duch motorizmu nebo Génius vítězství – obojí je použitelné. Pragovka ji používala jako chladičový maskot.
Znamená to, že Pragovka použila totožnou figurku na všechny vozy?
Pragovka měla tři figurky, které používala, ta maskotová provedení byla čtyři, což ale byla vývojová záležitost. Dělali to tak všichni.
Jestli tomu dobře rozumím, tak chladičové figurky Pragovky jsou tvarově různé, nicméně jejich společným duchem je právě zmíněná plastika.
Ano, je to tak. Ty figurky měly v podstatě ten výrobek, tedy automobil, nějak oduševnit, oživit.
Chladičové figurky by snesly samostatný článek. Jsou totiž významnou záležitostí, která je nesmírně zajímavá, ale ne příliš známá. Řada světových automobilek nezná podnět pro použití maskotů na chladiči. Třeba ti kluci, jak se jmenují Mercedesové, tak ti mají nějakou třícípou hvězdu a nevědí proč. Oni jenom vědí, že byl nějaký Emil Jellinek, konzul a automobilový závodník v jedné osobě, který jméno své dcery Mercedes využíval jako pseudonym během závodů. To firma Praga, měla důkaz. Málo se ví, že naše výroba těchto figurek daleko překročila hranice státu. Vyráběly se dokonce i ze skla, což je veliká kuriozita. Je řada věcí, které jsou dnes opomenuty nebo zapomenuty, takže se mnohdy divíme, co všechno byla a je česká práce. Když vám potom dokumenty umožní jít do větší hloubky, tak objevíte, co všechno se tady vyrábělo. Byly to např. plakety, které se rovněž vyvážely do celého světa. To jenom na dokreslenou.
Kolik vozidel a kolik dokumentace vaše sbírka k dnešnímu dni čítá? Nevím, zdali bychom ve spojitosti s dokumentací neměli spíš než o kusech hovořit o tunách ?
Já bych to nechal na kusech, protože ty tuny by dělaly moc veliké číslo. Je jich přes 500 tisíc. Jen za poslední roky přibylo okolo 40 tisíc kusů dokumentů. Sem počítám nejen dokumenty tištěné nebo papírové fotografie, ale také filmové záběry (většinou amatérského charakteru, i když ne stoprocentně), gramofonové desky, modely z gumy, ze dřeva, z kovu... V tom všem se vyjadřovala příprava výroby a samotná existence Pragovky. Je to dost veliké číslo, ale musí se to brát tak, že se počítá i fotografie o rozměru 6x6 centimetrů. Je to zkrátka kus. Zmíníme-li větší exponáty, přibyly nám například čtyři vleky, které historii továrny výrazně připomínají. Sbírka se rozšířila na 90 dopravních prostředků s datem výroby od roku 1907. Zahrnuje osobní i nákladní vozidla, traktory, autobusy, vojenská vozidla, sanitní, pohřební a dodávkové vozy… Dnes jsou zde i exponáty ze současné produkce značky Praga s „datem narození“ po roce 1990, které sbírku doplňují. Máme tady motocykl nebo závodní okruhový automobil. Kvalitativně sbírka za poslední roky udělala významný pokrok. My jsme se dnes dostali do polohy, která je velice zajímavá, což je práce mého syna Roberta. Návštěvníci zde mohou vidět i jeden z prvních motorů Praga, který nám půjčilo Národní technické muzeum. My jsme naopak už před čtyřmi lety Národní galerii zapůjčili auto Piccolo coupe, které se stalo součástí výstavy Československo třicátých let. Vznikla tedy určitá spolupráce.
Je dnes vůbec možné objevit další přírůstek do vaší sbírky?
Na to se dá těžko odpovědět. Já jsem člověk, který věří, že ano. Nikdy nelze říci ne, vždycky je nějaká šance. Například před zhruba pěti lety jsme v zatopeném lomu našli speciální vojenský automobil, který je skutečným unikátem. Je tedy vidět, že i v dnešní době se dá objevit něco „nového“, a to nejrůznějším způsobem. I pod vodou.
V posledních letech se rozšířila známost naší sbírky. Ta podmínila nové šance získat byť drobnější, ale přesto významné předměty do kolekce informačního materiálu. Některé věci na první pohled vypadají jako maximálně soukromé a důvěrné. Přesto jsou významné, protože jsou od lidí, kteří je získali od svých rodičů nebo prarodičů. I tyto předměty potvrzují, že muzeum není jen slovo, že má svoji hlubokou hodnotu.
Můžete nám v krátkosti přiblížit, co se děje se získanými automobily, které jsou v převážné většině ve velmi zuboženém stavu?
Je třeba si uvědomit, že to „něco“ se třeba už 80 let nehýbalo, takže jsou věci zarezavělé, prorezavělé, poškozené červotočem, moly ... Zkrátka zapracoval zub času. Pomocí dokumentace se vše dává do časové původnosti.
Snažíme se, aby bylo maximum zachováno a jenom to, co bylo totálně zničeno, se upraví, doplní nebo vymění. Poslední je, že se na tom dělá nějaká ta krása - opraví se lak. Práce na jednom vozidle může trvat třeba pět let. A počet hodin? Ten v žádném případě neklesne pod dva a půl tisíce. Většina exponátů je po renovačních pracích provozuschopná, ale součástí expozice jsou i vozidla v tzv. nálezovém stavu. I ty se budeme snažit dorestaurovat, ale dnes je návštěvníci mohou vidět tak, jak jsme je získali. Za pár let ale budou mít svou původní krásu.
Získali jste nějaké exponáty i ze zahraničí?
Spolupracujeme s držiteli sbírek, ať soukromých nebo státních, téměř po celém světě. Za 55 let trvání muzea jich známe opravdu hezkou řádku. Pragovka vyvážela své zboží do 90 zemí světa, takže drobné exponáty se k nám dostaly i ze zahraničí. Cílem našeho muzea je zachytit vývoj automobilky Praga od založení až v podstatě do dnešních dnů. Je tady možnost vidět i vývoj čerpacích stanic a prodeje pohonných hmot - nedílné součásti automobilizmu jako takového, historické dopravní značky, dopravní firemní značky a štíty ... Expozice se průběžně obměňuje, aby byla pro návštěvníky stále zajímavá. Muzeum je otevřené celoročně kromě pondělí a středy, vždy od 11 do 17 hodin.
Mám ještě jednu otázku. Ať se dívám, jak se dívám, nevidím žádnou zmíněnou dokumentaci. Proč?
Všechna muzea má své depozitáře, jejichž dveře jsou zavřené úplně pro všechny. Stejně je tomu u nás. A důvod? Ten je prostý. Rádi bychom, aby se sbírka dochovala i pro generace příští. Aby i ony mohly vidět, jak úžasně šikovní byli jejich předkové.