Zážitky z olympijského Londýna
Olympijské hry jsou vždy největším svátkem sportu. Ty letošní byly již 30. v pořadí a v Londýně se konaly potřetí v historii (1908, 1948, 2012). Po velkolepých a velmi nákladných hrách 2008 v Pekingu stála Británie před těžkým úkolem, kterého se zhostila s tradičním klidem Angličana a britským humorem. Ten prokázal již zahajovací ceremoniál videoklipem, kde vystoupila i sama královna v doprovodu Jamese Bonda (Daneila Craiga) v akční scéně. Princ Harry to prý komentoval slovy: „...nevěděl jsem, že má babička takového koníčka.“
Britové vzali hry opravdu za své. Tisíce dobrovolníků od rána až do pozdních hodin zpříjemňovaly návštěvníkům příchod na sportoviště a podávaly informace. Sportoviště byla projektována velmi pečlivě a s výhledem do budoucna. Většina je prozatimních a po skončení her budou rozmontována. Tribuny na atletickém a plaveckém stadionu budou zmenšeny a provoz sportovišť nebude tak drahý. Celý Olympijský park i vesnice pro sportovce byly chytře postaveny v oblasti určené ke stavebnímu rozvoji. Bezprostředně vedle olympijského parku postavili velké nákupní centrum s restauracemi a se dvěma hotely, kudy museli všichni návštěvníci procházet a málokdo odolal, aby si něco nekoupil.
Jako rozhodčí soutěží ve skocích do vody jsem mohla volně navštěvovat pouze vodní sporty. Naprosto úžasné výkony byly v plavání. Diváci vytvořili tak nádhernou atmosféru, že se plavcům muselo plavat skvěle. Samozřejmě jsem sledovala fenomenálního plavce Michaela Phelpse, který ukončil svoji plaveckou kariéru s nevídaným počtem 22 olympijských medailí. Nejúžasnější pro mě byl závod na 200m motýlek, kde Chad le Clos z Jihoafrické republiky porazil Phelpse o dohmat, tedy o 0,05 vteřiny. Bylo to možná trochu osudové, protože Phelps porazil v Pekingu Čaviče ze Srbska na 100m motýlka o 0,01 vteřiny. Pak jsem samozřejmě sledovala a rozhodovala soutěže skoků do vody. Byly to nádherné závody. Výkonnost závodníků i obtížnost prováděných skoků se nesmírně zvýšily. Jako trenérku dětí mě trochu mrzí, že v našich podmínkách nejsme schopni světu ani v nejmenším konkurovat.
Na ostatní sporty jsme vstup neměli, ale třeba vítězný závod veslařky Mirky Knapkové jsem viděla v televizi. Z tribuny stadionu při závěrečném ceremoniálu jsem viděla živě Báru Špotákovou, která nesla českou vlajku tak vysoko, že ji nikdo nemohl přehlédnou. Byl to krásný pohled, jak vlaje uprostřed stadionu nad všemi ostatními. Závěrečný ceremoniál, to byl jeden velký krásný koncert s většinou britských hvězd. Britové ukázali světu, že jsou nejen sportovní světová velmoc, ale také, že si pořádání her plně zasloužili. Více obrázků z Londýna najdete ve fotogalerii na www.praha13.cz.