Antonín Dvořák, vlaky a lodě
„Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu" - výrok dokládající Dvořákovu vášeň pro lokomotivy je nejlepší pozvánkou na výstavu do Muzea Antonína Dvořáka (Ke Karlovu 20, Praha 2). Výstava představuje nejen mistrovu vášeň pro vlaky ale i zaoceánské lodě. Expozice přibližuje také vývoj železnice v Čechách. Traduje se, že Humoreska č. 7 je inspirována rytmem jedoucího vlaku. Přesvědčivým dokladem je vlastní Dvořákova poznámka v partituře 7. symfonie d moll, že jej toto hlavní téma napadlo při vjezdu slavnostního vlaku z Pešti v roce 1884.
V Praze mířily jeho pravidelné ranní procházky na nádraží císaře Františka Josefa. Znal se osobně se všemi strojvůdci a rád s nimi debatoval o novinkách i konstrukci lokomotiv. Pokud byl na cestách, snažil se s nimi být v častém písemném styku. O rychlících Praha – Vídeň si vedl přesnou evidenci, a pokud nemohl sám, poslal své děti, jednou i svého budoucího zetě Josefa Suka, zapsat číslo lokomotivy při výjezdu z tunelu nad nádražím.
Před odjezdem do Anglie r. 1884 si nechal zaslat Littletonův jízdní řád a kombinoval vlaková spojení, aby dojel do Londýna co nejrychleji. Když Antonín Dvořák spolu se svou ženou a dětmi Otilií a Antonínem vstoupil 28. září 1892 na americkou pevninu, už to s vlaky neměl tak snadné. Nebyly nejblíž a přímo na manhattanské nádraží Central Station mohli jen cestující. Zato tady byly zaoceánské parníky v blízkém newyorském přístavu Hoboken a vstup na lodě byl v den odjezdu neomezen. Nebylo lodi, kapitána či poddůstojníka, které by Dvořák neznal. O technické stránce lodí, trasách i časech připlutí a vyplutí měl perfektní přehled. V New York Herald jako první vždy nalistoval lodní zprávy.
V osobní korespondenci do Evropy často zmiňoval, která loď psaní poveze nebo s kterou očekává odpověď. A ještě vzpomínka na vlak projíždějící nuselským údolím: „Nejvíc se mi líbí ten ohromný a jasný důmysl, s jakým je lokomotiva sestrojena! Takovou lokomotivu dají na koleje, dají do ní vodu a uhlí, jeden člověk pohne malou pákou, velké se začnou hýbat, a třebaže vagony mají váhu pár tisíc metrických centů, lokomotiva s nimi utíká jako zajíc.“