Vzpomínka na Vláďu Křápka
Čas běží tak rychle, že se tomu až nechce věřit. Letos 12. srpna jsme si připomněli již celých deset let od předčasného odchodu vzácného a nezapomenutelného člověka – Vladimíra Křápka (1958 – 2005). Mohli bychom dlouho vypočítávat všechny zásluhy, které Vláďa měl na organizaci kulturního života Prahy 13. Jedna věc možná stojí za zmínku ze všech nejdříve – jeho nesmírná skromnost. Jako neúnavný organizátor se nikdy nedral do popředí, nikdy nestál o aplaus a vnější projevy uznání. Raději stál s úsměvem v pozadí a svým typickým laskavým způsobem odváděl organizační práci tak výtečně, že by se méně bedlivému pozorovateli mohlo až zdát, že se všechny ty akce organizují docela samy.
Pěvecký sbor Besharmonie, tehdy působící při Gymnáziu Jaroslava Heyrovského, mohl zakusit organizační schopnosti a všestrannou pomoc Vládi Křápka mnohokrát. Nejprve v kulturním domě Hájek a později v Komunitním centru sv. Prokopa, které vedl. To se stalo na čas přímo domovskou základnou našeho pěveckého sboru a díky tomu se mohlo několik desítek mladých lidí těšit velice příjemnému zázemí a věnovat se hudbě, která pro mnohé z nich je dodnes důležitou součástí života a příležitostí k navázání dlouholetých přátelství.
Když jsme několikrát slyšeli vzpomínat jiné soubory na Vláďu Křápka, trochu to vždy vypadalo, jako by každý chtěl být jeho „nejmilejším dítětem“ – jeho nasazení bylo totiž takové, že se v jeho přítomnosti každý cítil výjimečně a vydal ze sebe maximum. Obrovský úspěch mnoha Vláďou organizovaných kulturních programů toho byl důkazem.
„Ve Vláďovi jsme našli velmi spřízněnou duši a díky němu zázemí pro pořádání festivalu černošských spirituálů,“ vzpomíná Lucie Haschková. „Spolu jsme také v roce 2005 připravili první butovický koncert Slávka Klecandra, tehdy se Sváťou Karáskem. Napadlo nás, že by si Slávek mohl pokaždé pozvat nějakého jiného hudebního hosta – a nápad na cyklus koncertů byl na světě. Vláďa Křápek již s námi na tomto světě není, ale jeho nápady zůstaly a žijí dál. Do roku 2010 se konalo osm ročníků Spiritual Festu a koncertů z cyklu Třináctého na třináctce bylo do letošního roku již přes padesát. Vláďo, velký dík!“
Dodnes na něj vzpomíná i Miriam Kubičková ze stodůlecké farnosti: „Byl to člověk, pro nějž křesťanství a služba bližnímu nebyly prázdným pojmem. Dokázal nejen lidi propojovat, ale pro každého najít i impuls pro účast na kolektivním díle. Našel si čas pro osobní návštěvu, dokázal zprostředkovat Boží přítomnost v každém svém počínání. Byl vždy ochoten pomoci, uměl zařídit uplatnění pro každého, kdo vykazoval nějaký dílčí talent, dokázal každého zapojit do života naší komunity.“
Na závěr si dovolím jednu osobnější vzpomínku: Pro nás všechny ze sboru byly nezapomenutelné dva koncertní zájezdy do Uherského Hradiště, tedy do rodiště Vládi Křápka, na kterých nás provázel, povzbuzoval a pomáhal jak jen mohl. Když nám ho před deseti lety ve věku 47 let těžká nemoc nečekaně vzala, zůstalo po něm v srdcích mnoha z nás prázdné místo. Jeho památka ale žije dál a my si ji s vděčností připomínáme.