ZOO PRAHA ZÍSKALA UNIKÁTNÍ EVROPSKÉ PRVENSTVÍ

Pražská zoologická zahrada je jedním z nejnavštěvovanějších míst v metropoli a každoročně přivítá milion a půl návštěvníků. Po více než devadesáti letech úspěšného provozu se řadí mezi nejlepší zoologické zahrady světa, a to nejen díky chovatelským úspěchům. V rámci mezinárodních projektů se významně podílí na záchraně ohrožených druhů zvířat. Na aktuální novinky a plány do budoucna jsme se zeptali ředitele Miroslava Bobka.

Aktuálně si užíváme evropské prvenství, protože jsme první zoo, kde se narodilo, a hlavně podařilo odchovat, mládě luskouna.  Luskouny krátkoocasé, samičku Run Hou Tang a samce jménem Guo Bao získala Zoo Praha z Tchaj-wanu loni v dubnu. Stala se tak teprve druhou zoo v Evropě, která tyto vysoce ohrožené savce chová. Již dříve se sice mláďata luskouna na různých místech narodila, ale došlo k tomu tak, že byla dovezena březí samice a narozené mládě bohužel vždy vzápětí uhynulo. Takže Šiška, jak jsme ji pojmenovali podle jejího vzhledu, je mládě záměrně odchovávané a zároveň je třeba zdůraznit, že po půl roce i zdárně odchované, což jsou dvě rozdílné věci. Samotné narození mláděte luskouna je samozřejmě také úspěch, ale to, že se podařilo překonat všechna úskalí vývoje, je úspěch ještě větší. Jednou z nejvážnějších komplikací bylo, že matka měla málo mateřského mléka a bylo nutné mládě uměle přikrmovat. Také březost Run Hou Tang byla bedlivě sledována. Během březosti jsme jí dělali pravidelná vyšetření ultrazvukem. Chov luskounů je velice náročný, je třeba pro ně mimo jiné připravovat speciální kaši, jejíž základní složkou jsou larvy včelích trubců. Nakonec se vše podařilo a návštěvníci mohou vidět půlroční Šišku se svou matkou v pavilonu Indonéské džungle.

Minulý rok jste otevírali nový pavilon goril, do kterého se vrátila Moji dcera Duni, jak se osvědčil?

Musím říci, že z něj máme velkou radost, je kvalitativně někde  jinde než pavilon původní, který byl postaven na místě, které ohrožuje rozvodněná Vltava, ale především je prostorově úplně jiný jak pro zvířata, tak pro návštěvníky. Velmi se nám osvědčil velký amfiteátr, který při vysokých návštěvnostech umožňuje příjemný výhled všem a zároveň pavilon disponuje dostatečným místem a komfortem pro gorily. V novém pavilonu bylo totiž možno vytvořit novou chovnou skupinu, což ale znamenalo se rozhodnout, že Richard zůstane v původním pavilonu, protože dostal již stopku na rozmnožování. Jsem velmi rád, že jsme právě v tomto novém pavilonu přivítali nového samce Kisuma a samici Duni, která je dcerou slavné Moji a Richardovou pravnučkou. Přivezli jsme ji loni armádním letadlem CASA ze Španělska. Duni dostala od evropského koordinátora chovu povolení k rozmnožování, a aby její mládě nevyrůstalo samo, má “zelenou” i Kijivu, takže, když všechno půjde bez komplikací, mohli bychom v Rezervaci Dja, jak se nový pavilon jmenuje, přivítat příští rok hned dvě gorilí mláďata.

Pražská zoo hraje unikátní roli v chovu koní Převalského, kteří mají výběh na Dívčích hradech, kousek od Prahy 13. Jak se jim tam daří?

Výběh na Dívčích hradech je aktuálně jediný, kde lze koně Převalského v Praze vidět. Původní výběh v zoo kompletně přestavujeme a budujeme nové doplňkové expozice mongolské fauny, včetně expozice olgoje chorchoje, legendárního smrtícího červa, což je samozřejmě v reálu úplně jinak a návštěvníci se to budou moci vše dozvědět příští rok. Vzhledem k faktu, že se právě na Dívčích hradech nedávno narodilo tamní první hříbě Převalského, mají se tam skvěle. Aktuálně je ve výběhu jeden hřebec s pěti klisnami a novým hříbětem, pobyt jim tam více než svědčí. Chodím se tam na ně občas dívat, a protože bydlím v Praze 13, mám to kousek a všem toto místo doporučuji navštívit. Jinak se s „převaláky“ angažujeme v Mongolsku a nově také v Kazachstánu. Do západního Mongolska jsme uskutečnili řadu transportů do oblasti Gobi B a populace koní Převalského je tam dostatečná. Začali jsme pracovat na novém projektu na východě Mongolska. Velice složitě jsme vybrali nové území, kde stále ještě probíhají výzkumné práce jako například dálkový průzkum Země, nebo parazitologické a bakteriologické průzkumy. V létě jsme na místě postavili první jurty, vybudovali sklad a začali vyměřovat ohrady, kam se koně po transportu umístí a až po určité době vypustí do přírody. Zcela nové aktivity začínají v Kazachstánu, jehož představitelé nás vyzvali k pomoci návratu převaláků do tamní přírody. Na jaře jsme za přítomnosti obou premiérů podepsali smlouvu o spolupráci a připravujeme transporty do Kazachstánu už příští rok. Pražská zoo má obrovský podíl na záchraně koní Převalského a je třeba si uvědomit, že první převaláky do Prahy přivezl profesor Bílek, který je pořídil za krize ve dvacátých letech v Německu. Od třicátých let se již chovají v pražské zoo. Po druhé světové válce byla situace taková, že v Mongolsku ve volné přírodě byli koně Převalského na pokraji vyhynutí a řadu chovů těchto koní v lidské péči válečné události zdecimovaly. První kontakt s Mongolskem ve snaze získat chovného hřebce uskutečnil v roce 1949 tehdejší ředitel Zoo Praha dr. Cyril Purkyně. Hřebce sice nepřivezl, ale byl to první a zásadní krok. Koncem padesátých let se díky němu v Praze uskutečnila první konference o záchraně koně  Převalského a pražské zoo byla svěřena světová plemenná kniha. Tak vlastně začalo úsilí o záchranu koně Převalského a jeho následný návrat do přírody, ve kterém pokračujeme.

Pomáháte nejen se záchranou koní Převalského, zapojili jste se také do pomoci zvířatům po ničivých požárech v Austrálii před dvěma lety.Pomoc potřebuje ale také zahrada sama. Jak to funguje?

My se snažíme získávat sponzory jak korporátní, tak individuální. Dobře fungují adopce a sponzoring, kdy se přispívá na jednotlivá zvířata, především ve formě příspěvků na potravu a péči. Za covidu jsme ještě zavedli stravenky pro jednotlivé druhy, kdy vlastně stravenkou kupujete denní krmnou dávku. Vedle toho se osvědčil i fundraising na jednotlivé projekty na ochranu ohrožených druhů v místě jejich přirozeného výskytu. Do toho zahrnujeme nejen převaláky, ale také například Toulavý autobus, což je vzdělávací projekt v Kamerunu a podpora místních strážců rezervací. Jsme zapojeni do ochrany a výzkumu gaviálů v Indii, návratu supů mrchožravých na Balkán a tak dále. Tyto projekty jsou podporovány nejen zmíněným fundraisingem, ale také podílem ze vstupného. Z každé vstupenky jde osm korun právě na tyto projekty a lze tak říci, že každý návštěvník pražské zoo se podílí na záchraně ohrožených druhů zvířat. Takto získané finance pomáhají například i při katastrofách, jako byly například ničivé požáry v Austrálii. a podpořili místní aktivity, některé z nich podporujeme stále. Před rokem jsem tam byl naposledy, příroda se úspěšně obnovuje a všechno se zelená, každopádně některé živočišné druhy byly požárem velmi zasaženy, a proto stále pomáháme a podporujeme jejich obnovu.

Co vás čeká v nejbližší době a na jaké nové expozice se mohou návštěvníci těšit?

Aktuálně dokončujeme zmíněné výběhy pro převaláky a současně se připravujeme na výstavbu expozice Arktida. Půjde o rozlehlý nový prostor pro lední medvědy, kteří jsou v nevyhovujících podmínkách v původním pavilonu u hlavního vchodu. Věřím, že se nám podaří stavbu uskutečnit. V opačném případě by to totiž znamenalo, že se chovu ledních medvědů, který tu máme od třicátých let, budeme muset vzdát. Expozice byla postavena kolem roku 1934 a původně byla rozdělena na poloviny, v jedné byli lední medvědi a v druhé hnědí medvědi. Dnes ji obývají celou pouze lední medvědi, ale prostor již současným standardům absolutně nevyhovuje. Navíc je orientován na jihovýchod, kam stále svítí sluníčko, což je samozřejmě špatně. Lední medvědi k naší zoo patří, ve čtyřicátých letech se tu například narodila slavná Polárka, po níž se jmenuje i známý mražený smetanový krém. Doufám, že se vše podaří a lední medvědi se dočkají unikátní expozice.

 Lucie Steinerová